V centru i na okraji města, na pozemku, který bychom mluvou developerů nazvali lukrativním, stojí komplex staveb ležících téměř ladem. Kulturák, kdysi kypící životem, je svědkem své vlastní upadlé slávy.

Místo mnoha setkání je jaksi zakleté a nemůže to být jedno nikomu, kdo rád vzpomíná na volný čas provoněný točeným pivem pod kvetoucími lipami, taneční hodiny či maturitní ples.

Zvláštní slepenec budov 
s letní estrádní síní našich babiček v romantickém parku, je nabitý atmosférou setkávání různého druhu při společenských příležitostech. Ať je to zahradní slavnost, odpolední čaj, kurz tance, výstava, cvičení, filmový klub nebo jídlo a pití…

Budovy vyrůstají na místě klasicistní měšťanské střelnice samostatné obce Pražské Předměstí. V r. 1881 byla už 
v majetku hradeckého právovárečného měšťanstva a přestavěna architektem Josefem Blechou na zahradní restauraci, a to v novoklasicistní podobě. Tím byl nasměrován osud budovy.

Dělnický dům

Levicové hnutí získává na síle, kupuje objekt pro setkávání a kulturní vyžití dělníků a v r. 1910 vzniká Dělnický dům pod křídly Československé sociálně demokratické strany dělnické se sekretariátem a redakcí stranického týdeníku. Byla založena dělnická tělocvičná jednota.

Budova je přestavěna v letech 1911 a 1912 pro účely odborového a politického dělnického hnutí. Jsou položeny obrysy dnešní podoby. Stylově budova utrpěla – jedná se o neurčitý pseudostyl přelomu 19. a 20. století.

Budova zahrnuje restauraci, sál s pódiem a tělocvičnu. Sál je pronajímán kočovným kinematografickým společnostem. Roky 1919 až 1920 znamenají přístavbu kina Lido-bio 
k přední části směrem ke Střelecké ulici v těžko definovatelném stylu s prvky secese a moderního klasicismu. Roky 1927 – 28 znamenají přestavbu do dnešní podoby podle plánů arch. Oldřicha Lisky. Restaurační budova byla přestavěna na čtyřpodlažní blok se spolkovými místnostmi, sekretariátem, knihovnou a ubytovacími prostory.

Přibyl blok s Velkým sálem pro 2000 osob, Malý sál a letní japonská kavárna na terase. Rostlý slepenec budov se architekt snaží sjednotit v duchu prosté moderny s prvky moderního klasicismu.

Prvky normalizace

Vše až na opravenou restauraci je dnes zanedbané, a zasloužilo by zásadní opravu. Budovy mají sice daleko k harmonii o kterou usiloval každý tvůrce, který se podílel na vzniku budov, ale ponechává si kouzlo místa pro setkávání a odpočinek. Estrádní síň v zahradě je prakticky 
v původním stavu, ale slouží jako tržnice. Park, v němž kdysi fungovalo i letní kino je zarostlý.

Interiér je zdevastovaný érou normalizace rudými doplňky a nátěry, ale prozrazuje původně modernistický charakter se železobetonovými konstrukcemi, zaoblenými stavebními prvky, mosazným kováním a zábradlím nebo originálními svítidly ve stylu art deco. V restauraci a zahradním sále se dochovala unikátní svítidla z období reálného socialismu.

Dochovaná dřevěná budova estrádní síně v zahradě je zajímavá velkorozponovým obloukovým stropem a její obnova by určitě byla výzvou pro oživení zahrady.
Co dál? Uvidíme co má 
v dnešní době šanci na přežití…

Střelnice - současnost

hornik.radek@email.cz