Jednoduchost, ekologie a střídmost. Dobrá architektura velká města nepotřebuje

Mjölk v březnu žil soutěžním návrhem pavilonu České republiky na Expo 2025. Skončili jste třetí. Nelitujete množství práce, které jste do projektu dali?
Jan Mach: Jsme samozřejmě trochu zklamaní, ale zúčastnilo se třicet osm ateliérů. Hodně nás lákalo, že Expo proběhne v japonské Ósace. Líbilo se nám taky, že poprvé šlo o soutěž projektů, což se před tím dvacet let nestalo. Říkali jsme si, že to organizátoři vzali za správný konec, a proto jsme do toho šli.

Vytvořili jsme přívětivý dřevěný pavilon, který představuje mrak vznášející se nad hlavami návštěvníků. Střešní zahrada představila Česko jako kultivovaný prostor pro uplatnění talentu a kreativity. Při přípravě projektu se poskládal zajímavý tým spolupracovníků. To je silné spojení, který můžeme používat dál.

Hlídka na Stráži - podívejte se na krásné vyhlídkové konstrukce:

Hodně se mluví o budově, kterou jste vytvořili pro firmu Kloboucká lesní. Nejvyšší dřevostavba v Česku podle Mjölk udává směr stavění budoucnosti. Jaká bude?
Ekologie, jednoduchost a střídmost v kombinaci s nejmodernějšími technologiemi. Investor nám dal celkem volnou ruku v tom, co nakreslit. Přesvědčili jsme ho, že administrativní budova by měla vycházet ze stejných ideálů udržitelného hospodaření jako samotná Kloboucká lesní.

Jde sice o těžařskou společnost, která stromy kácí, ale zároveň je sází a o lesy se stará. Pracuje v delších časových etapách, než je běžně zvykem, protože trvá několik desítek let, než strom vyroste. Odvětví, v němž firma působí, prochází dramatickou změnou kvůli proměně přírodních podmínek. Sídlo firmy proto musí být pružně upravitelným prostorem, který umožňuje vývoj a změnu.

Sídlo firmy jako laboratoř. Na Valašsku stojí nejvyšší dřevostavba v Česku

Architektura

Jak byste samotnou budovu popsal?
Je to schránka tvořená konstrukcí, prostory uvnitř jsou přestavitelné. Prostor může působit asketicky, ale je tam hodně místa, aby lidé mohli relaxovat. Nedělali jsme žádné okapy. Když prší, voda jde ze střechy do bazénků u budovy. V létě vodní plocha pomůže venkovní cirkulaci vzduchu, která bude objekt ochlazovat.

Měli jsme velkou kontrolu nad návrhem jako asi nikdy před tím. Na počítačovém modelu jsme viděli každou jednotlivou věc. V interiéru jsou přiznané všechny rozvody, sprinklery. Tenhle projekt byl pojatý spíše strojařsky, vědělo se o každém šroubu a technologii. To taky patří k budoucnosti stavění. Žádná parta zedníků, která si něco matlá v rohu.

Slamák v Liptovském Jánu vzdává hold lidové architektuře a ekologickému stavění

Architektura

Od začátku jste měli jasno, že sídlo firmy bude vypadat jako chalupa se sedlovou střechou?
K téhle podobě jsme došli po několika krocích. První studie se majiteli nelíbila. Navrhli jsme jednopodlažní barák. Byla to dobrá architektura, která se ale nepotkala s jejich záměry ohledně využití sídla firmy. Museli jsme pochopit, co tam vlastně budou zaměstnanci Kloboucké dělat.

Jako zásadní použitý materiál jsme zvolili dlouhatánské lepené nosníky, které před rokem začali dělat ve fabrice, vzdálené jen pár metrů od sídla společnosti. Většina lepeného dřeva se předtím dovážela z ciziny, tímto typem výroby se zabývala jen jedna firma v jižních Čechách. Sympatické je, že ke kulatině tímhle způsobem v Kloboucké lesní přidávají další hodnotu.

A my jsme jim řekli: Tyhle kusy, což je nejkrásnější a technicky nejnáročnější věc, kterou dokážete vyrobit, vezmeme a poskládáme dům jenom z nich. Zkoušeli jsme různé tvary, až vznikla dlouhatánská chalupa. Půda je otevřený velký prostor, moc se nám líbí. Mohou tam pěstovat sazeničky stromků, dělat semináře. Střechu otočenou na jih jsme osázeli soláry, na sever je prosklená. Kanceláře, v nichž se pracuje, jsou stíněné střechou se solárním panelem.

Mjölk - Čelem k umění:

Kloboucká lesní byla vaše první firemní budova?
Paralelně jsme dělali ještě několik dalších firemních projektů, které byly menší. Aktuálně na okraji Vimperka dokončujeme sídlo společnost VAVI. Velikostí a významem jde o akci srovnatelnou s Klobouckou lesní.

Rodina Vávrových už druhé desetiletí buduje firmu, která se specializuje se na výrobu dámských a pánských košil. Stávající výrobní prostory už jim nestačí, rozhodli se vybudovat novou budovu, která převezme roli výrobní, kancelářskou i prodejní.

Navrhli jsme kruhovou zastavěnou plochu. Jedním ze základních požadavků investorů bylo vytvoření moderního a příjemného pracoviště pro švadleny. Hala se šicími stroji je v přímém kontaktu s administrativním a zákaznickým zázemím, odkud mohou běžní návštěvníci sledovat výrobu košil v přímém přenosu.

Jak se liší navrhování administrativně-výrobních objektů od rodinných domů?
Liší se dost zásadně. Vždycky se samozřejmě řeší v prvé řadě kontext místa. Navrhování rodinných domů nás baví, ale dělat firemní objekty představuje komplexní zadání. Musíme pochopit, co firma dělá, i prostředí, ve kterém to dělá, aby jí dispozice maximálně vyšla vstříc. Když jsme začínali s VAVI, nevěděli jsme o šití košil nic. Během rozhovorů se šičkami jsme například zjistili, že jim vadí, když světlo svítí na jehlu.

Proč podle vás státní podpora pomáhá stavebnímu byznysu, ale skutečně ekologickému stavění spíše škodí?
Ekologické stavění není číslo, které vyjde na energetickém štítku, technický údaj nebo vrstva polystyrenu na fasádě. Daleko důležitější je, jak baráky působí, a ovlivňují tak lidi kolem sebe. Principy, na kterých objekt funguje, by měly být pochopitelné a třeba viditelné jako nádrže, které v Kloboucké lesní ochlazují dům.

Česká cena za architekturu. Kdo ji za rok 2023 získá? Hledají se ti nejlepší

Architektura

Stavění je drahé. Pořád musíte volit, zhodnocovat zátěž pro životní prostředí, ale není třeba se z toho zbláznit. Vynakládané prostředky by se však daly především v případě veřejných staveb využívat smysluplněji, aby se zlepšilo prostředí, kde lidé žijí. Peníze se leckdy cpou do projektů, které nejsou potřebné. Špatné zadání a špatné zacílení.

Podívejte se, jak jsou podfinancované školy a školky a v jakých často nevhodných objektech se nacházejí. Jak vypadají autobusové zastávky nebo úřady. Kdyby byla Kloboucká lesní školní budova, přešly by dětem všechny ekologické principy přirozeně do krve. Objekt, ve kterém lidé tráví čas, je dlouhodobě ovlivňuje, utvrzuje v určitých myšlenkách, postojích. Bylo by skvělé, kdyby měli zadavatelé, ať už jde o stát, nebo obce, tohle vědomí v sobě zabudované.

Jak mohou pomoci architekti?
Snažíme se prošlapávat cestu ke zjednodušení výstavby z udržitelných a dostupných materiálů. Navrhli jsme osmipatrový bytový dům ze dřevěných kontejnerů, který má vyrůst v centru Liberce. Díky prefabrikovaným modulům stavba nezatíží centrum na dlouhou dobu. Proporce bytů se přidáním modulů budou moci zvětšit, ubráním naopak zmenšit.

Podle českých požárních norem jsou však pro dřevostavbu možná jen čtyři patra. Podle evropských norem to jde, v sousedním Německu také. Usilujeme proto o zjednodušení stávající normy.

Malá rozlohou, velká pohodou. Majitelé dostali do chaty více, než se může zdát

Architektura

Klienty si prý vybíráte kromě jiného podle pozemku. Proč jsou nejlepší ty podmáčené nebo v prudkém svahu?
Vidíme to jako příležitosti něco demonstrovat. Komplikace nás donutí hledat nové řešení. Pak se zrodí něco, co dává smysl. Hodně děláme rekonstrukce, kdy člověk reaguje na nějaký stávající stav. Z tohoto pohledu byl zajímavý třeba liberecký Dům za zdí.

Naši klienti si koupili více než sto let starý barák. Tradiční stavba se sedlovou střechou byla na konci životnosti, měla však zachovalé kamenné sklepy, a tak jsme se rozhodli, že obytnou část objektu zboříme a kamenný sokl sklepů využijeme jako základ pro nový dům.

Skleněná chalupa v Jizerských horách je taky zajímavá. Chtěli jsme zachovat poetiku horské roubenky. Z čela proto zůstala nenápadná chalupa, na druhé straně jsme vytvořili skleněnou přístavbu. Zachovali jsme, co jen šlo. To zbylé jsme doplnili novou kvalitou, která se s minulostí nesnaží soutěžit.

Pokorně, citlivě, hravě. Prvorepubliková vilka na Hřebenkách opět září noblesou

Architektura

Když se řekne Mjölk, spousta lidí hned dodá rozhledny a vyhlídky. Jak jste se k jejich navrhování dostali?
Byli jsme čerství absolventi, založili jsme společný ateliér, ale neměli jsme žádné zakázky. Tak jsme si je sami hledali. První rozhlednu Okurku jsme navrhli bez konkrétního zadání, pak jsme se poptávali mezi starosty na Liberecku, jestli takovou rozhlednu nechtějí.

Starosta Heřmanic pan Stříbrný byl asi druhý, kterého jsme oslovili. Výstavbu zahrnula obec do projektu financovaného z evropských fondů, kolem vede cyklostezka. Začali nás oslovovat další starostové a mohli jsme vybudovat Růženku, Měňavku nebo čtyři vyhlídková místa Lišku, Medvěda, Ovci a Horníka nad Rokytnicí nad Jizerou.

Aktuálně kreslíme rozhlednu na šumavském Boubíně, odkud jsou vidět Alpy. Pěkné místo. Často máme spory s kolegy architekty, do jaké míry zasahovat stavbami do panenské přírody. Baví nás, že nikde kolem nejsou domy. Staví se na pozadí hustých lesů, mlhy, mraků a kopců. Pracujete s měřítkem mravenců, ale i celých krajin. Závidím Norům, kteří si mohou velký kus krajiny koupit.

Pět domů, ze kterých jde hlava kolem. Jejich autoři se nebáli divočit

Architektura

Na jaře roku 2020 jste se začali starat o liberecké Lesní koupaliště. Do správy ho na následujících několik let dostal spolek, který jste založili. Je v provozu?
Letos nás čeká třetí sezona. Jde o vodní přírodní koupaliště, vstup je volný. Chceme romantickému areálu vrátit podobu, kterou kdysi míval. Na vlastní náklady jsme udělali projekt plovárny se šatnami, barem a saunou. Až bude areál kompletní, budeme moci někoho zaměstnat.

Peníze na realizaci sháníme složitě, je to těžké. Něco jsme dostali od města, mnohem víc od soukromých dárců. Je to směšné, plovárna bude stát míň než rodinný dům. Co postavíme, bude majetek města.