Kliknutím zvětšíteSoutěžní přehlídku realizovaných staveb včetně celoročních doprovodných akcí „Česká cena za architekturu“ vyhlašuje Česká komora architektů. Práci českých architektů bude hodnotit sedmičlenná mezinárodní porota. Charakteristickým rysem České ceny za architekturu je, že nemá žádné kategorie. My jsme pro vás dnes připravili dvě desítky ze staveb, přihlášených do soutěže, které se vztahují k přírodě, odpočinku a relaxaci. V průběhu týdne vám představíme i ty ostatní.
Lesanka
Jan Fabián, autor: MgA. Jan Fabián
Na základě klientova přání „chtěl bych místo, kde si mohu v klidu číst“ vznikla myšlenka na realizaci, jejíž logika leží kdesi „mezi“. Mezi vztahy, mezi prostory, mezi přírodou a civilizací, mezi mezí a lesem, mezi smysluplností a naopak utopičností celého projektu.
Proč mít domek, kterému lze otvírat všechny okenice, ale který nemá jediné skleněné okno, pouze síťe proti komárům? Proč v takovém objektu mít malá kamna? A patro na spaní, když máte chalupu za bukem? Odpověď poměrně předvídatelně zní „a proč ne“. Také může zaznít, že díky hraničním polohám tohoto objektu lze jiným způsobem vnímat dané místo, které se v jakémkoliv ročním období či denní době „dá krájet“. A spolu s limity objektu vnímat limity vlastního těla, pohodlí či právě nepohodlí, které je tak v módě neustále eliminovat. V tom spočívá hlavní trojčlenka tohoto objektu – ve vztahu těla, prostoru a specifičnosti místa. Lesanka jakožto objekt, který zrecykloval nemálo materiálů, je výzvou ve smyslu uživatelském, je o překonávání detailů vlastního pohodlí, o malých rozhodnutích, co aktuálně potřebné je a co není a je zejména o propojení s okolním prostředím, které skrze zmíněné sítě místo oken proniká poměrně intenzivně.
Houseboat Anna
autor: Ing. arch. Anna Šlapetová
Houseboat je koncept spojení architektury s uměním. Spojení příběhu rodiny a dvojčat a jejich profesí.
Konstrukčně jde o plovoucí zařízení s železným dnem a boardem a dřevostavbou na palubě. Stavba nad vodou má parametry normálního bydlení včetně kompletní infrastruktury (podlahové topení, čistička odpadu, přípojky elektro a vody). Fasáda pak byla obložena obrazy mé sestry - dvojčete s našimi osobními příběhy. Půdorysně se jedná o plochu 12x5,6m, resp. 8x5,6m objektu na palubě. Světlá výška je jako u rodinných domů 2,7m. Střecha je rovná. Terasy jsou pak kryty pergolami železné konstrukce s membránou. Branka terasy na vodu je posunovací a do vody vedou schůdky pro koupání a nalodění se na loďku.
Chata Beldov
autor: Ing. arch. Kateřina Margoldová
Projekt řeší rekonstrukci zděné chaty z 50. let s kapacitou 4-6 osob. Důraz byl kladen na jednoduchou obsluhu domu a použití snadno opravitelných případně nahraditelných materiálů. Chata se nachází na severním svahu Černé studnice v katastrálním území obce Nová Ves nad Nisou. Přístupová cesta je nezpevněná.
Okolní zástavba je rozptýlená. Jedná se také o rekreační objekty, většinou o přestavěné horské chalupy.
Původní objekt měl hlavní dvoupodlažní zděnou hmotu o půdorysných rozměrech 5 x 8 metrů s vysokou sedlovou střechou se sklonem 52°. K tomuto základu byly postupně (nekoncepčně) doplňovány jednopodlažní přístavky - kůlna, koupelna, zádveří a kuchyně.
Základní hmota měla pěkné proporce, koncept návrhu byl tedy očištění původní chaty o dodatečné přístavky a zvětšení objemu jednou tvarově čistou formou. Nová hmota vznikla protažením ve směru hřebene na jih. Nová část je v úrovni přízemí širší a navazuje na zápraží, které vzniklo z původní základové desky přístavku kuchyně.
Přístavba v přízemí pojme všechny obslužné místnosti i schodiště a celý půdorys původní chaty je uvolněn pro obytný prostor s kuchyní prosvětlený ze tří světových stan. V podkroví jsou dvě ložnice a koupelna.
Materiálové pojetí stavby respektuje místní zvyklosti. Původní hmota chaty byla očištěna o dřevěné obklady a je bíle omítaná. Nová hmota je navržena s dřevěným svislým obkladem ze sibiřského modřínu. Střecha je z falcovaného plechu šedé barvy. Kamenná podezdívka zůstala stávající a pod novou hmotou byla doplněna stejným kamenem. Okenní otvory a vstupní dveře jsou opatřeny světle zeleným nátěrem v odstínu, který byl používán i v původním objektu. Koncept návrhu interiéru vychází z použití přírodních materiálů a barevné škály nacházející se v bezprostřední blízkosti chaty.
Horská chata v Nových Hamrech
NEW HOW architekti, autor: Ing. arch. David Zámečník
Dům je jen pár metrů od okraje lesa, odkud vyrůstá vzhůru směrem k vrcholkům smrků. Uhnízděný mezi stromy, téměř skrytý, skoro to vypadá, jako by ho pohltily lesy. Návrh vychází z místní přírody i koloritu, v němž lze najít všechny odstíny šedé. Šedou můžete vidět ve stínech stromů, v žulových a čedičových skaliscích a dokonce i v tmavě zelených jehlách zdejších smrků.
Z formálního hlediska je nová budova reprezentována aerodynamickou ale hranatou figurou, kde klasické prvky, jako je střecha a stěna, ustupují jasnému tvaru a splývají mezi sebou. Vnější podoba byla vytvořena skrze mnoho přesně nastavených prostorových scén interiéru a na základě měnících se místních klimatických podmínek, jelikož sněhové zatížení v zimě vyžaduje volit strmý úhel střechy. Myšlenka „rozhledny“ zároveň určuje výšku domu zevnitř. Měla by spíše připomínat věž než dům a měla by sloužit také jako úkryt. V domě byly vytvořeny tři úrovně akce - každá se svým vlastním charakterem.
V nejvyšší úrovni slouží dům jako ateliér, knihovna. Na tomto místě je možno nechat myšlenky létat. Čtvercové okno rámuje výhled na vrcholky stromů, oblohu a krajinu. O úroveň níže najdeme kromě koupelny a otevřeného galerijního prostoru také spací koutky. Podlaha je částečně tvořena sítí, která navazuje spojení se všemi úrovněmi domu. Je to místo, kde můžete popustit uzdu své fantazii. Nejnižší úrovni domu pak dominuje hlavní společenský prostor s kuchyní a centrálním krbem - místo setkávání a živé konverzace. Technické zázemí se nachází v suterénu.
V blízké budoucnosti by měla být rozšířena energetická koncepce domu. Dnes se topí v krbu a elektřinou. Dům je již připraven pro instalaci střešního fotovoltaického systému a pro vertikální větrnou turbínu, které pomůžou realizovat myšlenku energeticky soběstačného života.
Zahrada vily Panowských, Ivančice
Atelier V8, autor: Ing. Jitka Vágnerová
Zahrada, která je parkem. Nebo park zahradou? Původní zahrada mlýna, později vily významného rodu mlynářů, podnikatelů i politiků. Zabavena na základě Benešových dekretů. Posledních 20 let pak opuštěná, zdivočelá. Dnes intenzivně udržovaný bezbariérový veřejný park se zaměřením především na seniory.
Půdorys je založen na prolínajících se třech mlýnských kolech (označení mlýna na starých mapách). Úvodní rampa překonává rozdíl cca 1 m, o který je zahrada níže vůči okolnímu terénu. Uvnitř se nachází mozaika různých prvků – od bohatých trvalkových záhonů (vysazeno přes 4500 ks trvalek), přes intenzivně udržovaný pobytový trávník až po louku se starými odrůdami ovocných stromů (nechybí ani třešně lokální odrůdy Skalka). Vyvýšené zeleninové záhony z cortenu mají tvar lodiček a najdete v nich i pravý ivančický chřest. Součástí je také dílo místního sochaře Josefa Zahradníka – malá fontána má podobu zahradní kádě s kohoutem, zvukové prvky a rehabilitační chodník. Mobiliář, materiály i výběr většiny rostlin je inspirován první polovinou 20. století – obdobím výstavby vily i kapličky v parku.
Nezbytnou součástí parku jsou toalety a zázemí, ukryté v cihlovém altánu. Kapličku Panny Marie Lurdské se díky záměru úpravy parku podařilo získat od dědiců a citlivě zrekonstruovat.
Park slouží široké komunitě lidí – probíhá zde pravidelně venkovní cvičení, například jógy, kapličku navštěvují nejen místní senioři. A, přestože tu není žádné dětské hřiště (či možná právě proto), je park velmi oblíbený dětmi, které si hrají na trávníku, pozorují přírodu, ochutnávají jahody a užívají si těsně projíždějících vláčků. Díky cílené práci s rostlinami, původními dřevinami i dalšími prvky je zahrada také oázou pro ptáky, hmyz i jiná zvířata.
Harfa
Ark, autor: Ing. arch. Petr Kundrát
Dům je do svého prostředí zasazen s maximálním důrazem na zachování původní morfologie terénu tak, aby byl zachován ráz okolní krajiny. V rámci kontextu pracuje návrh s tradičním archetypem sedlové střechy s vyoseným hřebenem. Spolu s lichoběžníkovým půdorysem domu tak vzniká netradiční hmota s tradičním pojetím beskydských staveb. Dům je panoramaticky prosklený směrem na západní stranu pozemku a krásný výhled do krajiny. Naopak vůči příjezdové komunikaci je zcela uzavřený. Modřínové laťování vytváří nejen charakteristický vzhled objektu, ale zároveň svým natočením zajišťuje soukromí na terase vůči příjezdové cestě se zachováním výhledů do okolní krajiny. Stává se jednotícím prvkem domu a udává mu jeho název.
Park Okružní v Prostějově
ZAHRADA Olomouc, autoři: Ing. Radek Pavlačka, Ing. Lubomír Čech, Ing. arch. Viktor Čehovský
Jedná se o malý park, založený v duchu trendu modrozelené infrastruktury. Objekt je realizován před výstavbou bytových domů (aktuálně probíhá), pro které bude tvořit vsakovací a retenční území dešťových vod. Pro tento účel byla navržena malá vodní plocha, která je dimenzována tak, aby i za velmi slabých letních srážek nevysychala a stačila se „proplachovat“ z kapacity střech. Jde o železobetonovou vanu s vysokým zásypem lomového kamene (cca 1,5m) pro udržení chladné, tím pádem čisté vody, dále pro udržení efektu hladiny vody a pro bezpečnost při vstupu. Voda z vodní nádrže přetéká do okolních ploch, které mají různé druhy povrchů, od štětovaných dlažeb přes štěrk i travnatý poldr, vybavený štěrkovými vsaky.
Park je nastaven na postupný sukcesní vývoj. Na svém začátku je spíše dílem nápadného designu, což je záměr pro potlačení pocitu prázdna při založení. Později, tak jak je koncipována vegetace, bude převažovat přírodní proces. Kamenná suťová pole se stanou vrbinou a javořinou, štěrkové plochy sukulentními společenstvy, modelace loukou. Nápadná architektura bude šednout a stárnout a splývat s vegetací, která bude postupně formována právě typem povrchů a objektů.
Riegrovy sady v Praze 2 – revitalizace oblasti hlavního výhledu na Pražský hrad
autor: doc. Ing. Matouš Jebavý, Ph.D. - autorizovaný krajinářský architekt
Realizace Doc. Matouše Jebavého představuje komplexní revitalizaci ikonické jižní části parku Riegrovy sady v Praze – Vinohradech s výhledem na Pražský hrad. Jedná se o rekonstrukci významného historického památkově chráněného objektu - nemovité kulturní památky Riegrovy sady.
Komplexně zrevitalizována byla jižní část parku Riegrovy sady, a to jak z hlediska architektonického, tak z hlediska krajinářského. Nově jsou obnoveny a stabilizovány okruhy cestního systému, včetně „chytrého“ řešení zasakování veškeré srážkové vody v rámci této části parku. Krajinářsky je rozvinuto téma hlavního ikonického výhledu, otevírajícího se na Petřín a Pražský hrad. Vytvořeny byly nové pískovcové skalní výchozy. Je zrealizována dosadba dřevin hlavního výhledu, navazující a rozvíjející původní kompozici významného zahradního architekta první republiky Leopolda Baťka. Nově jsou osázeny veškeré jižní parie svahů parku směrem k Vinohradům. Na jaře park prokvétá několika tisíci nově vysázených cibulovin. Zrekonstruovány a doplněny jsou kamenné opěrné zdi parku, hlavní schodiště před Sokolovnou i historická brána Vozová.
Dům na venkov
autor: MgA. Ing. arch. Michal Šiška
Náš venkov je ničen zástavbou, možná horší než kdy dříve.
Je třeba si přiznat, že většina stavebníků architekta nepotřebuje, nevěří mu, nebo si ho nemůže dovolit (hypotéky například projekt nekryjí). Přesto staví.
Proto můj příspěvek místo akademických lamentací: lapidární, úsporná varianta venkovského domu, jako alternativa komerčních katalogových projektů. Vymyšlený a postavený za své, na zbytkové parcele domkoviště, s ambicí změnit místo k žití. Posléze prodaný lidem, kteří se zde usadili na trvalo.
Dům s červenou střechou a zdmi bílenými vápnem, s hrubými texturami, s plaňkovým plotem, se snadným přístupem na zahradu a s půdičkou (galerií, patrem na spaní…) v každém pokoji.
Projekt tohoto domu poskytnu těm, kteří chtějí žít v domě tradičních forem, materiálů a principů, nemají na architekta, ale nechtějí škodit.
Chata pod Bukovou
Mjölk architekti, autor: Ing. arch. Jan Mach, Ing. arch. Jan Vondrák
Nad údolím Horské Kamenice šumí opadaný buky, se kterými si vítr pohrává jako s nějakým pravěkým hudebním nástrojem. Z černýho domu na úpatí kopce stoupá bílej kouř, kterej dává tušit, že chata není prázdná. Původní tvář nedostavěné chaty z osmdesátých let se změnila k nepoznání. Šedivý brizolit nahradilo černé dřevěné obložení, které si majitelé sami opalovali. Obklad přechází i na střešní plochy a hlavní dům i s malou chatičkou tak vypadá hodně abstraktně. Termíny jako střecha, zeď, či komín splývají v jediném celku. Stojí tu dům s okny a terasou. Některá z oken ořezává fasádní obložení do kulatého tvaru. Dům vypadá jako přerostlá ptačí budka.
Chata Polánka
Lenka Míková architekti, autor: Ing. arch. Lenka Míková
Dům s dírou. Dům, který pozoruje, některé možná i znervózňuje. Nicméně naplňuje přání investora, aby stavba sloužila i inspirovala něčím nad rámec nutného, navzdory velmi hlídanému rozpočtu. A taky přání architektů, aby dům byl zevnitř komplexní, zvenku jednoduchý, současný a přitom zapadající do svého venkovského kontextu.
Projekt začal se záměrem rekonstrukce staré chalupy se stodolou v malé vsi na rekreační objekt pro nyní už čtyřčlennou rodinu. Záhy se pro špatný stav obou staveb rozhodlo o demolici a novostavbě. Tu jsme umístili v téměř stejné pozici jako původní chalupu, usazenou podélně v severním svahu, orientovanou proti němu na jih, zapuštěnou oproti příjezdové cestě. Naším primárním záměrem bylo i při novostavbě udržet určitý venkovský ráz a s tím protáhlou proporci a větší objem, než by s ohledem na zadání a omezený rozpočet stačilo. Návrh to řeší vkládáním prázdného prostoru, kterým vyplňuje zvolený objem.
Na zateplený interiér domu proto navazuje venkovní krytá terasa, součást zadání, pod jednou průběžnou střechou. Terasa se otevírá až nahoru do krovu a ve štítové stěně skrz velký kruhový otvor, který dodává domu abstraktní tvář, velkorysost i intimitu. Na terasu navazuje na podélné straně zapuštěné zápraží, poskytující stínění i krytou vstupní zónu. Díky dlouhému prosklení přes roh jsou terasa i zápraží vnímané jako součást interiéru. Ten zůstává v ploše i standardu úsporný, nicméně prostorově bohatý díky průhledům, zrcadlení i částečnému převýšení. Koncept vrstvení rozehrává dispoziční i materiálové řešení: vnější obálka se světle šedou omítkou, do ní zakousnutá polo-venkovní zóna terasy a zápraží změkčená dřevem, vnitřní chodba navazující na jídelnu s kuchyní s omítkou a dlažbou a do ní vložená nejintimnější zóna klubovny s krbem znovu dřevěná.
Plovoucí sauna Lom
Atelier HRA, autor: MgA. Vít Šimek
Návrh sauny ovlivnilo zejména místo samé a jeho specifická uzavřenost a tajuplnost. Klient definoval rozsah zadání a naším hlavním úkolem bylo nalézt správné měřítko pro plavidlo – objekt. Právě kvůli ideálním rozměrům jsme se rozhodli utilitární typologii doplnit o vnější ochoz který je spíše sporadicky definován subtilním modřínovými prvky. Modřínová fasáda, spodní paluba, horní paluba a schodiště jsou prvky vnějšího pláště objektu, které budou postupem času stříbřit estetiku plavidla dobrým směrem. Je pravděpodobné že časem bude vypadat lépe než nyní. Topí se dřevem.
Specifická situace místa – tedy jeho velmi komplikovaná dostupnost a možnosti realizace, definovala konstrukční řešení plavidla ale také samotné dřevostavby na pontonu. Plovák je navržen a realizován jako segmentová konstrukce (vierendeelův nosník) zejména z důvodů optimalizace hmotnosti tak aby bylo možné konstrukci na místo dopravit a smontovat bez použití mechanizace. Dřevěná konstrukce sauny a ochozu zajišťuje lepší přenášení zatížení mezi konstrukcí a vodní plochou. Exteriérové nosné prvky jsou z českého modřínu. Interiér sauny tvoří čisté smrkové dřevo. Plavidlo je zakotveno u skalní terasy, která umožňuje přístup na střešní terasu, dále po schodiště na spodní ochoz po kterém je možné objekt volně obcházet.
Lesovna v Pacově
20-20-ARCHITEKTI, autoři: Ing. arch. Martin Šafránek, Ing. arch. Vojtěch Lstibůrek, Ing. arch. Zdeněk Rychtařík
Budova správního objektu lesa společnosi Pacovská lesní s.r.o. je situována na mýtině v zálivu lesa v lokalitě Na Šimpachu, jihozápadně od města Pacov.
Objekt je navržen pragmaticky s ohledem na provozní a funkční využití jednotlivých prostor. Lesovna má střídmý archetypální tvar, tvořený dvojicí základních ortogonálních objemů zastřešených sedlovou střechou. Oba objemy se k sobě připojují v otevřeném úhlu a jsou propojeny spojovacím krčkem. Vymezují tak prostor pro manipulační dvůr, který je pojat jako rozlehlá dlážděná plocha. První, pohledově dominantní objem slouží v principu jako administrativní část, druhý objem slouží jako dřevozpracující provozovna se sociálním a technickým zázemím zaměstnanců pracujících v lesích.
V navrženém řešení se odráží tradice stavebního typu lesních hospodářských staveb – tvarově, materiálově i funkčně. Velká pozornost byla věnována progresivnímu podání tradičního tvarosloví. Hlavní hmoty jsou zastřešeny sedlovou střechou ve zcela abstrahovaném tvarosloví bez střešních přesahů a jsou opatřeny celoplošným obkladem z modřínových prken. Modřínová prkna tvoří rovněž obklad střešní roviny – stavba je tedy “vyřezána“ z modřínového dřeva. Ze střech vyrůstají střešní vikýře jednoduchých kubických tvarů. V kontrastu k hlavním hmotám je navržen transparentní spojovací krček, plnící funkci hlavního vstupu. Fasády technické části objektu jsou prostě omítané a jsou doplněné o dvojici rozměrných dvoukřídlých vrat, která umožňují vjezd a manipulaci lesní techniky.
V interiérech se pohledově uplatňují prefabrikované železobetonové prvky – stropní panely a schodiště. Pohledově jsou řešeny rovněž některé vnitřní instalace. Obecně jsou v interiérech voleny materiály vysoce odolné s elementární estetikou a půvabem v jednoduchosti.
Chata na Vranovské přehradě
Prodesi, autor: Ing. arch. Klára Vratislavová
Rozlohou nevelká chata, maskovaná opalovanými modřínovými prkny, umístěná v zeleni nad Vranovskou přehradou, překvapuje vším, co se pod její střechu vešlo. Nabízí zázemí rodině majitele, ale i návštěvám. Poskytuje dostatek prostoru k večernímu posezení i spánku. V každém koutě domu se skrývají nenápadné úložné prostory, každá věc má své místo stejně jako v kajutě lodi. Interiér obklopený smrkovým dřevem nabízí útulné útočiště a velké prosklené plochy pak dechberoucí výhled na vodní hladinu. Prostory jsou vzájemně propojené, zároveň ale podkroví poskytuje dostatek soukromí.
Studio Prodesi/Domesi oslovil investor s konkrétním zadáním – přál si moderní dřevěnou chatu na stávajících základech původní chatky po dědovi. Architekti se museli vypořádat především s lesním charakterem pozemku a také s půdorysem původní chaty, který dřevostavba nesměla překročit. Na nevelikou plochu přibližně 5 x 8,5 m se vešla jídelna a obývací pokoj v jednom s velkorysým výhledem na vodní hladinu, prostorné zádveří s lavicí k přezouvání, koupelna, samostatná toaleta, komora a dokonce i technická místnost. V patře pak vznikla jedna větší a jedna menší ložnice a také šatna. Kajuta lodi byla inspirací nejen vzhledem k blízkosti vodní hladiny, ale především při navrhování interiéru – vše je prakticky uspořádáno na malém prostoru, využitý je doslova každý centimetr. Působivý je také kontrast mezi exteriérem a interiérem. Zvenku je dům hmotově čistě funkční, materiálově skromný. Uvnitř naopak moderní, prostorný, propracovaný do každého detailu.
Xellow Hut
ARCHWERK.cz, autor: M.A. Martin Kloda, Ing. arch. Hana Procházková, Ing. arch. Petr Tůma
Realizovat minimální pobytovou chatu v městských zahrádkách znamená vypořádat se na omezené ploše s přáním klienta, limitovanými náklady a kontextem okolí. Vytvoření společného díla s kamarády výtvarníky, které má přirozeně a samozřejmě padnout na vybrané místo, předpokládá pečlivé „osahání“ prostoru a opuštění řady slepých uliček.
Prověřili jsme řadu variant uspořádání požadovaného programu a hledali nejúspornější řešení. V přízemí chaty je pobytová místnost, sauna a drobné zázemí. Nahoře je ochoz s výhledem do zahrady a dětské kajuty nad zázemím podél severní stěny. Prostor je otevřený na celou výšku chaty, v průhledech krásně vyzní prosklené stěny z patchworku recyklovaných oken. Z vyhlídkové galerie vede výstup na jižní verandu nad krytým zápražím chaty.
Výsledná podoba chaty vznikla spoluprací architektů a výtvarníků - klientů. My jsme přispěli umístěním, tvarem, dispozicí, konstrukčním a technickým řešením. Připravili jsme základní „bedničku“ jako racionální stavební matrici provedenou v konstrukčním systému 2´´ by 4´´. Dokončení oken, dveří a interiéru z nalezených „readymades“ Jiřím a Míšou Černických dává společnému dílu jedinečný výtvarný přesah a atmosféru. Drobná chata v zahrádkové kolonii je vlastně současnou pozdněmoderní interpretací fenoménu Gesamtkunstwerk. Je výsledkem jedinečného propojení architektury a výtvarného umění, bez nějž by nemohla vzniknout.
Lávka přes Malou Úpu
ARCHWERK.cz, autoři: M.A. Martin Kloda, Ing. arch. Hana Procházková, Ing. arch. Petr Tůma
Lávka přes Malou Úpu u Staré školy překonává zářez říčky v loukách s rozesetými samotami. Vede přes ní žlutá turistická stezka z Horní Malé Úpy na Sněžku. Lávka je přirozeně usazená v krajině s cílem zachování charakteru drobné užitné horské architektury.
Lávka je navržená pro bezpečný provoz zejména v zimním období, především pro lyžaře a sněžné skútry. Jde o jednoduchou konstrukci s rozměry a 6 x 1,8 m. Dřevěná mostovka je uložena na ocelových nosnících, usazených na kamenné rovnanině v březích říčky. Celková šířka konstrukce je 3,0 m. Na lávce je směrem ze stráně umístěno zábradlí s madlem ve výšce 1,26 m. Na opačné straně je snížené zábradlí (0,66 m), které může být využito jako vyvýšená lavice / opěradlo. Zároveň i při příznivých sněhových podmínkách (0,5 m na lávce) je jeho viditelnost a funkce zábrany dostatečná. Dřevěné části lávky jsou s ohledem na dlouhodobou životnost provedeny z modřínového dřeva.
Bazén, venkovní kuchyně a zahradní domek u vily v Pardubicích
ti2 architekti, autor: Ing. arch. Kamil Měrka
Stavebník zakoupil nerezový bazén a hledal řešení, jak jej provozně i vizuálně zakomponovat k již dříve citlivě zrekonstruované rodinné vile v klidné části Bílého Předměstí Pardubic.
Pro umístění a technické řešení bylo nakonec zásadní rozhodnutí dopřát celoročně plavci v protiproudu ničím nerušený výhled do důkladně opečovávané zahrady.
Velkorysý investor souhlasil rovněž s novostavbou druhého objektu, který zahradu zakončí lépe, než zadní stěna sousedních garáží. Otevřená salla terrena se nakonec transformovala do uzavíratelného altánu s příjemným posezením i v sychravém počasí končícího podzimu.
Pro zahradní nářadí a v Pardubicích nezbytná jízdní kola byl realizován ještě malý zahradní domek. Ten navazuje na dlážděný dvůr a současně brání pohledům z ulice do soukromé zahrady.
Některé vize zůstaly pouze na papíře, nemálo detailů bylo pohřbeno “tvořivostí” řemeslníků. Přesto je výsledek v podobě tří nových objektů, se sjednocujícím použitím nosné konstrukce z modřínového dřeva, hojně využíván spokojeným investorem i jeho vnoučaty.
Chata pod Bukovou horou
Archteam projektová kancelář, autoři: doc. Ing. arch. Milan Rak, Ph.D., Ing. arch. Alena Režná, Ph.D.
Tradiční lyžařské středisko pod Bukovou horou v Orlických horách. Místo pro zimní sporty a letní rekreaci.
Původní stavba - rekreační chata z 80. let, která vznikla na místě zaniklé chalupy. Kamenné a cihelné zdivo, dřevo, krov se sedlovou střechou. Výrazné kamenné komínové těleso.
Architektura rekreačních objektů 80. let se zachovává a rozvíjí uplatněním zelené sedlové střechy. K původní hmotě jsou přisazeny dvě menší přístavby, které jsou nejvýraznějšími novými prvky - dřevěná hmota vstupního prostoru a skleněná hmota zimní zahrady. Do původní hmoty stavby, byly vloženy v původní modulové osnově nové stropní kleštiny, krov, stropní záklop, který vymezuje podkrovní pokoje a příčka oddělující hygienické zázemí od společenské místnosti.
Stříbrné dřevěné konstrukce, fasády z tepelně upraveného dřeva. Vnitřní stěny přízemí obloženy světlými deskami HPL, na podlaze žluté marmoleum. Obklady a podlaha podkroví ze žlutých probarvených MDF. Černé hliníkové rámy oken a prosklených ploch. Střecha, hlavní hmota chaty, osázena zelení - splývá s okolní přírodou.
Prostorné vstupní zádveří přístupné z kryté terasy. Společenská místnost, koupelna se sprchou a integrovanou parní saunou. Zimní zahrada s vířivkou a relaxací s výhledy do krajiny. Původní schodiště do podkroví se dvěma pokoji se spaním. Praktické a účelné nábytkové vybavení interiéru.
Okolní zeleň zůstává zachována - stoletý javor, okrasné keře a loučka. Retenční zelená střecha udržuje vodu v krajině a v dálkových pohledech splývá s horskou krajinou.
Mobile Hut
ARTIKUL architekti, autoři: Ing. arch. Jan Gabriel, Ing. arch. Jakub Vlček
Mobile Hut je designový mobilní domek, který nabízí plnohodnotný komfort pro žití s tím rozdílem, že se dá navíc ještě „zabalit“ a kamkoli převézt. Produkt na pomezí architektury a designu má za cíl otevřít nové způsoby dočasného bydlení v předražených městech a na místech, kde nelze běžně stavět. Obydlí nabízí svým uživatelům možnost žít svobodně a nezávisle kdekoliv a přiblížit se přírodě. To vše s maximální udržitelností a šetrností k okolnímu prostředí. Dům nemá přípojky, potřebnou energii si vyrobí, vodu přečistí a odpad nevypouští. Díky nejnovějším technologiím jako solární elektrárna, hi-tech baterie, nádrž na vodu s filtrací a spalovací záchod obydlí nabízí svým uživatelům komfort, ať už se rozhodnou vyrazit kamkoli.
Víkendový dům v Beskydech
Pavel Míček Architects, autor: Ing. arch. Pavel Míček
Výjimečné místo v jižní části Moravskoslezských Beskyd. V podstatě nezastavěná horská krajina. Výjimku tvoří pouze několik volně roztroušených usedlostí. Samotný pozemek z horní strany přiléhá ke zpevněné cestě a je tvořen divokou horskou loukou padající až do zalesněného, stinného žlebu s protékajícím potokem.
V prapůvodní horské atmosféře jsme také společně s klienty hledali těžiště návrhu. Proces to nebyl nijak snadný, neboť do něho významným způsobem promlouvala správa CHKO Beskydy se svými rigidními stavebními předpisy, které tvůrčí či inovativní přístup velmi komplikují.
První myšlenky se nevztahovaly k prostoru a hmotě, ale k materiálu, který bude vyjádřením kontextu a klíčovým koncepčním vodítkem. Beton a modřínové dřevo. Jak minimálními prostředky nejlépe využít charakteristické vlastnosti těchto do značné míry kontrastních materiálů?
Tíha a lehkost. Beton ztělesňuje těžkou dutou platformu, částečně zanořenou do zemského povrchu s takřka jeskynní atmosférou. Ukrývá modřínové kabiny ložnic a servisní prostory domu.
Na tomto kusu skály jsme pak o sebe zapřeli dvě lehké modřínové desky, které mezi sebou svírají volně plynoucí prostor s otevřenými výhledy do horské scenérie. Okolní nenarušená krajina kolem domu protéká takřka bez povšimnutí. Beton zešedne, poroste mechem, modřínové dřevo stárnutím získá šedostříbrnou patinu, přístupová pěšina z pískovcových kamenů se bude ztrácet v luční trávě.
Interiér domu je homogenní součástí celku a tvoří jeden kompaktní monolit.
Procházka nad lomem
Henkai architekti, autoři: Ing. arch. Daniel Baroš, Ing. Ondřej Nečaský, Ing. Zdeněk Strnadel
Vyhlídka na bývalém lomu se nachází v CHKO Beskydy v obci Horní Bečva. Kopec je vklíněn do hlavního údolí Bečvy v blízkosti vodní nádrže.
Zadáním bylo zpřístupnit vrcholové partie kopce pro pěší. Navrhli jsme síť nových pěších tras, které přirozeně pracují se stávajícím terénem. Svahy a vrcholek kopce je nyní dostupný třemi vyhlídkovými stezkami, které propojují hlavní místa výhledů a vytvářejí novou okružní cestní síť.
Mírnější trasa vede nově vysázeným lesem se směsicí místních druhů dřevin. V místě sedla pod skalnatým vrcholkem návštěvníci vystoupají na malou vyhlídkovou piknikovou platformu. Vyhlídková plošina je vymezena od okolí nízkými suchými zídkami (základy domu), slouží k posezení a vyhlídce do údolí Bečvy přes přehradní nádrž.
Strmější trasa vede kousek za korunou lomu. V polovině horní lomové hrany, která je stabilní, je umístěna vykonzolovaná kovová vyhlídková lávka s podlahou z pororoštu. Malá vyhlídka je odpočinkovým mezibodem při výstupu prudkým svahem a zároveň návštěvníkům zpřístupňuje přímý pohled na stěnu lomu, kde nyní probíhá přirozený sukcesivní proces.
Cílem je vrcholová část kopce. Z dramatického terénu zde vyrůstají tři vyhlídkové objekty, tři subtilní prázdné krychle. Objekty jsou jemně umístěné do stávající terénní modelace mezi balvany. Terén nemají narušit. Jsou jen jakýmsi architekturou vymezeným volným prostorem, který má vybízet k zastavení a spočinutí uprostřed lesa. Hlavní vyhlídka je umístěna přímo na vrcholu a umožňuje výhled přes lomovou stěnu do okolní krajiny luk a strání. Zbylé dva vyhlídkové body jsou zamýšleny jako místa pro pobyt, zamyšlení a posezení při pohledu do interiéru lesa.
Pro vybudování zpevněných a nezpevněných stezek a opěrných zídek byl použit jako hlavní stavební materiál kámen a šotolina přímo z lomu.
8
13
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
