Zavolali mi v sobotu ve tři hodiny, kdy se už blížila chvíle, kdy vítězství generála Petra Pavla bude už jasnější, než slunce nad obzorem z největšího polského zpravodajského serveru Onet.pl. Takový polský Seznam.cz. A kladli mi otázky o Petru Pavlovi. Otázky, jako třeba tu, jaký je postoj generála v.v. k projektu Trojmoří. Nevěděl jsem a nebyla to jen tato otázka, na kterou jsem vlastně neznal odpověď. A neznal jsem si ani jako novinář, ani jako volič Petra Pavla. 

Popravdě řečeno mi to, ale nevadilo. Stejně jako mi nevadilo, když v poslední televizní debatě na otázky o euthanasii, stejnopohlavních párech a dalších podobných věcech odpovídali Petr Pavel a Andrej Babiš stejně, jako by téměř nebyli soupeři, ale budoucí koaliční partneři. A dokonce mi ani nevadilo, že jsem v některých momentech s Petrem Pavlem nesouhlasil, nebo bych to řekl jinak.

Protože, přiznávám, o tom pro mě a troufnu si říci i mnoho set tisíc mě podobných, tyto volby nebyly. Proti Andrejovi Babišovi, člověku nepřijatelnému jak svým chováním, vystupováním, svým hrabivým přetvářením Česka v další divizi Agrofertu, člověku, kterému jsou cizí jak demokracie, tak jakýkoli principiální postoj, pravdou a poctivostí počínaje, byl někdo slušný. Normální, věcný a důstojný. 

Luboš Palata
Petr Pavel, dobrá volba pro nelehké časy

I já jsem musel zkousnout vyprávění o dětství a dospívání a mladosti Petra Pavla v pozdním komunismu a nebylo a není to nic příjemného. Má zkouška za totality však trvala o deset let méně a ani já do tvrdého odboje nepřešel, byť jsem ho plánoval a pár náznaky i uskutečnil. Ale také v tomto uznání toho, že jsme od listopadu 1989 třicet let a že je důležitější, jak se kdo choval v nich než před tím, je výraz dospělosti naší demokratické společnosti a vlastně i smíření generací.

Tyto volby byly ještě stále opravdu hodně o odražení predátorského útoku oligarchy Andreje Babiše na českou demokracii. Útoku, který stále ještě neskončil, ale důležitá, možná rozhodující bitva byla vyhrána. V osobě Petra Pavla zvítězila naděje a víra. Uvidíme v příštích letech, zda to bylo dost, zda Petr Pavel tyto naděje a víru skoro dvou třetin českých voličů, jež přišli k volbám, skutečně naplní. Má k tomu mnoho předpokladů, ale je i mnoho věcí, která bude muset jako prezident řešit a postavit se k nim. A my a možná ani on dnes nevíme jak. 

Věřme, že za pět let, při další volbě prezidenta, snad v klidnějších časech, budeme volit nejen srdcem, nejen vírou, ale i rozumem. Že nebudeme jen odvracet další útok na naši demokracii, ale budeme se moci před naší další prezidentskou volbou ptát, kdo z kandidátů naší demokracii, nám občanům, naší zemi, prospěje více.

A podle toho volit. Ne mezi špatnou a dobrou možností, ale snad konečně i mezi dvěma dobrými.