O jeho rodině nemohli sousedé, na něž se včera sesypali rakouští novináři, říci nic špatného. Spíš než do mešity prý chodil na box, k radikalizaci mělo ale dojít právě v jedné z rakouských mešit v době, kdy dospíval.

Do křížku se zákonem se dostal až v minulých letech, kdy se chtěl přidat do řad teroristů Islámského státu. Byl za to loni odsouzen ke 22 měsícům vězení a po podmínečném propuštění měl být pod dohledem kurátora a drobnohledem policie. Evidentně nebyl, když si mohl dojet na Slovensko koupit samopal a munici.

Celý tento příběh je důležitý proto, abychom konečně pochopili, že není přímá linka mezi spojením migrant-muslim-atentátník. Že toto zlo se může zrodit přímo u nás, tím, že nedokážeme ohlídat, aby se v mešitách, kostelích či jinde nerodila nenávist náboženská, etnická, protidemokratická či jiná.

Zdaleka to také nemusí být jen islamistický fanatismus, odkud hrozí nebezpečí. Mnoho atentátů přišlo i z prostředí nacionalistické ultrapravice, včetně bizarního čtyři roky starého případu z Mnichova, kdy zabíjel Íránec – německý neonacista. Všem jde ale o jediné, o zničení dnešní podoby evropské demokracie. To jim nesmíme dovolit.