Kliknutím zvětšíteTolik pohrom najednou! Středověcí lidé by vztáhli ruce k nebi a volali by: „Zač nás tak trestáš, Bože? Odpusť nám, čím jsme se proti tobě provinili.“
Moderní člověk už toto většinou nedělá, tak jen žasne, jak se mu krásný svět, ve kterém žil, rozpadá pod rukama. Jen považte: Nejprve pandemie, která kosí statisíce lidí a u mnohem většího počtu zanechává následky.
Jen co virus změkne, přicházejí další čtyři krize, jedna horší než druhá. Putinova agrese proti Ukrajině, nevídaná inflace, která zdražuje prakticky všechno a lidem rozežírá úspory jako nějaký červotoč. Ceny energií vyletí do vesmíru. Nakonec zdražuje i dřevo a neník dostání. A obava, zda se nebudeme v zimě doma třást chladem a nebudeme civět do tmy. Každý si musí položit otázku, co se vlastně stalo a zda se vrátí Západu onen poklidný poživačný život, jenž jsme si tak zamilovali.
Argumenty jsou pro tu i pro onu verzi. Už v předvečer velké války předpověděl Oswald Spengler zánik Západu. Srovnával ho s ostatními civilizacemi a dospěl k závěru, že jsme se dobrali k úpadku. Na základě modernějších výzkumů uvažuje podobně egyptolog a myslitel Miroslav Bárta. Jen je trochu optimističtější. Věří, že se s tím můžeme vyrovnat a dál se rozvíjet.
I když započteme Indii, demokracie tvoří na světě výraznou menšinu. Despotická Čína hodlá převzítt roli světového vůdce, Rusko se zase chce stát štítem proti západní dekadenci. Kdysi rozvojové země si osvojily technologii a staví vyšší mrakodrapy a rychlejší železnice. Brzy budou dělat i lepší auta. Jsou pracovitější a dynamičtější. Je možné, že našemu způsobu života zvoní hrana. Teď to ještě nebude, za pár desetiletí ano.
K tomu všemu se bičujeme sami. Snaha zmírnit oteplování země je určitě správná. Ale co ten spěch? Spolu s s válkou na Ukrajině zavinil ďábelské tempo růstu cen energií.
A nakonec možnost rychlé apokalypsy. Jaderná válka by nejspíš nezničila celé lidstvo, jak se často říká, Evropu však zcela jistě. A po ní by přišlo patrně dlouhé a bolestné vymírání našeho druhu. Ale dost lamentací!
Tupost a zatvrzelost evropských vůdců zapříčinila první světovou válku, potom šílený, ale nesmírně silný diktátor Hitler málem dobyl svět. Západ s pomocí Rusů nakonec s vypětím sil zvítězil. Nenastala doba zmaru, ale nevídaného rozkvětu a dlouhého míru.
Jedinou hrozbou bylo sovětské impérium. I to se však rozsypalo a mluvilo se o konci dějin, kdy už navždy zavládne mír a rozvoj.
To se nenaplnilo, ale Západ dokázal, že zvládne všechny pohromy a vyjde z nich silnější. Jaderná válka byla na spadnutí, přišly recese a ropný šok. Černé scénáře se nikdy nenaplnily, blahobyt se zvětšoval a demokracie se stávala čím dál liberálnější a tolerantnější.
Ve srovnání s peklem první a druhé světové války jsou současné pohromy mírné. Na rozdíl od brutální sovětské okupace se dají řešit. A nejsme v tom sami, ale máme slušné a mocné spojence.
To, co ruští propagandisté považují za dekadenci, je možná naopak vrchol rozvoje. Úcta k menšinám, možnost zvolit si pohlaví, nebo manželství pro všechny jsou přece lidské. Zelená revoluce a schopnost čím dál většího počtu lidí zříci se bohatství pro záchranu druhých může být pošetilá, leč úctyhodná je dozajista.
Jistě, lidský svět visí na vlásku. Ale můžeme si připomenout Aragornovu řeč před poslední bitvou v Pánu Prstenů. Necituji, ale obsah je zachován: „Jednoho dne Západ asi zanikne, ale dnes to nebude.“
19
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
