Chceme peníze z EU? Tak si musíme přiznat, že je tu zle
Šest let to byla pořád stejná písnička: „ANO, bude líp!“ Jenže ono je zle a bude hůř. Je teprve červen a ministerstvo financí už plánuje díru v rozpočtu za půl bilionu. Do konce roku to bude klidně dvojnásobek. Český průmysl spadl o třicet procent a české hotely o procent devadesát šest. Počty nezaměstnaných, které vypadají jako malé, budou ještě stoupat, protože mnoha tisícům lidí už běží výpovědní lhůty. Je zle a bude ještě hůř.
Podobně špatně jsou na tom i další tři země Visegrádské čtyřky. Ani v nich koronavir příliš nezabíjel, ale následky vypnutí ekonomiky jsou i tam katastrofální. Z nízkého počtu obětí a nakažených se totiž v příštích měsících a možná i letech nenajíme. A každá pomoc je dobrá.
To by mělo být východisko, se kterým by státy V4 měly po dnešním summitu v Lednici jít na jednání o rozdělení obřího balíku koronavirové pomoci EU. Ale i s vědomím, že jsou země, které jsou na tom ještě hůř a jež by nyní měly dostat větší pomoc než my. Itálie, Španělsko, Francie. Pomoc jim je i pomocí pro nás, pro náš průmysl, který je na odbytu našich (německých) výrobků i v těchto zemích závislý. Babiš nebyl a nebude nikdy státník. Ale velkopodnikatel je. Tak by si to mohl spočítat a začít se chovat alespoň ekonomicky. Pomoci jiným, ale i nám.