Když vypovídá Rusy Slovensko a když Česko
Troufám si tvrdit, že na Slovensku má i současné Rusko víc sympatizantů než v dnešním Česku. Je to dáno mnoha věcmi, měkčím průběhem sovětské okupace 1968 počínaje a trvající závislostí na ruském plynu a ropě nekonče. Přesto v minulých dnech dokázalo Slovensko bez větších diskusí a informačních vln vypovědět tři ruské diplomaty, a to přitom za akci, která se vůbec neodehrála na území Slovenska.
Důvodem bylo to, že jeden ze strůjců atentátu na gruzínského občana v Německu, připisovaného německými vyšetřovateli agentům ruské FSB, podvodně získal slovenské vízum. To mu umožnilo v tichosti dojet přes Bratislavu do Německa a podílet se na další z řady politických vražd, kterými v posledních letech Rusko likviduje své odpůrce různě po Evropě. Zelimchan Changošvili, který v minulosti bojoval proti Rusům v Čečensku, přišel o život loni 23. srpna, když ho v berlínské čtvrti Moabit útočník z blízkosti opakovaně střelil do hlavy.
Činnost ruských diplomatů byla podle slovenského ministra zahraničí Ivana Korčoka v rozporu s Vídeňskou konvencí, která stanoví, co diplomaté mohou a co naopak dělat nesmějí. O kroku slovenské diplomacie se nevedla žádná velká diskuse, žádné mediální tanečky, prostě se to bralo jako něco přirozeného. A to přesto, že symetrický krok Ruska, tedy předpokládané vypovězení tří slovenských diplomatů, je pro bratislavskou diplomacii velký problém. Ale vztahy ke spojenci, tedy v tomto případě k Německu, stály výš, než zájem Rusko příliš nedráždit. A bylo to i jasné gesto, že v Evropské unii ruští státní agenti dovraždili.