Té ústavy, která Maďarsko výrazně posunula národně–křesťanským směrem, zakotvila, že manželství mohou uzavřít jen muž a žena, a za základ státu vyhlásila rodinné, konzervativní hodnoty.

Szájerovo postavení legendy Fidesz podtrhovalo i to, že jeho žena je ústavní soudkyní.

Proto není divu, že když bruselská policie vnikla v rámci koronavirové razie na ilegální gay párty, jejíž součástí byl vedle alkoholu a drog i skupinový homosexuální sex, Szájer, maje zjev ctihodného filozofa 19. století, na nic nečekal a pokusil se před policií uniknout po okapové rouře. Marně, zatčení neušel.

To, co se u ostatních obešlo zřejmě jen mastnou pokutou, mělo pro Szájera fatální důsledky. Jeho třicetiletá politická kariéra, zřejmě plná osobního sebezapírání a pokrytectví, ze dne na den skončila. Položil mandát v europarlamentu a vystoupil z Fideszu. Orbán jen prohlásil, že jeho zásluhy nebudou zapomenuty.

Bruselský příběh Szájera však není extrémem dnešní středoevropské politiky,ale její charakteristikou. Premiér Andrej Babiš, prorazil s heslem „já nekradu“. Dnes je obviněn z 50milionového podvodua vynořuje se kolem něj jeden finanční skandál za druhým.

V Polsku vládne Právo a spravedlnost, které ničí v zemi právo i spravedlnost. Předseda slovenského parlamentu Boris Kollár, šéf prorodinné strany Sme rodina, má 11 dětí s 9 či 10 ženami. K tomu není co dodat, to se dá jen přežít.