Reklama vnucuje dva civilizační modely, jejichž obraz nás má přimět, abychom pustili chlup: model opojné a naprosté svobody (Buď svůj!) a opojný model naprosté rodiny (Vy a Vaši blízcí). Kupodivu v obou strategiích kreativci uplatňují velkou míru infantility, klišé a stereotypů vážících se k dětskému věku. K věku, v němž kupní sílu limituje porcelánový čuník nebo kasička - Spiderman.

Je tedy zřejmé, že tam, kde je „cílovkou“ rodina, jde o útok na amygdalu rodičů, zatímco těm, kteří až do konce svých dní chtějí být hlavně „svými“, reklama připomíná, že v sobě nesmějí ubít hravost a ze své dětské duše si mají ponechat cenný statek naivity a schopnost žasnout (začít žasnout je ale třeba až po koupi zboží).

David Nesnídal
Pěna dní: Očima Arama

Nedávno mě opanovala úzkost z toho, že útok na obou reklamních frontách je neodrazitelný. Vzpomněl jsem si na slova Michelangela: „Klid se nenajde, leda v lesích“ a rozhodl se – ustoupit do lesa. V šusťákovce a botách, jež odívají ti, kteří jdou k cíli přímo. Došel jsem k lesu, kde byla na borovici připínáčky přichycená á-čtyřka s barevným obrázkem jako z čítanky – snad všech zvířátek, co v lese žijí. Zjevně je malovala umná ruka, přesto však nevyzařovala onen veselý půvab, který pramení v kreslířově statku naivity a v jeho schopnosti žasnout – mnohé takové obrázky si pamatuju z knížek a čítanek svého dětství.

„Les je domov – napadlo Vás to už někdy?“ stojí pod obrázkem. A krátký text pokračuje v dikci Studia Kamarád: „Jste na návštěvě v domově zajíce, srny, lišky a dalších obyvatel lesa, kteří, stejně jako Vy doma, nechtějí být rušeni při přijímání potravy nebo při odpočinku…“ – „Bylo by pěkné, kdybyste neopouštěli cesty a jednu hodinu před setměním je už ani nevyužívali!“ – „Velkou nepříjemností jsou pro nás i volně pobíhající psi.“

Vzkaz končí poděkováním: „Volně žijící zvěř Vám děkuje za porozumění a ohleduplnost!“ Houby, poděkování, říkám si. Jen prázdná, studená asertivita, která se maskuje kamizolou hajného Robátka a jazykem Štěpánky Haničincové.