Přezdívka přesně popisuje vlastnosti šíbra z Plzně. Berbr není chlapec z nedělní školy, jak by řekl komentátor Jaromír Bosák. Je to klasický mafián míče kopaného. Svoji moc postavil na rozhodčích, které jako jeden z jejich cechu ovládal. Postavil je do šiku, stvořil z nich armádu, tak jako Voldemort ze zlověstných postav kouzelné říše.

Vládl arogancí, silou, přehlížením ostatních. Tyto vlastnosti dozajista utužil v řadách komunistické státní bezpečnosti, ke které se vždy hrdě hlásil. Své angažmá u nejhnusnější represivní složky státu za bývalého režimu bral jako výsadu. Ne ostudu.

Teď najednou dělá „dobré“ skutky. Stáhl veškeré žaloby na odvážlivce, kteří upozorňovali na jeho až maniakální vliv na rozhodčí, i když s nimi neměl nic společného. Přestal se soudit s lidovým rýpalem Ladislavem Vízkem. Všem zaplatil výdaje na advokáty, soudní spory.

Peníze poslal také (podle všeho prostřednictvím manželky Dagmar Damkové) plzeňskému krajskému svazu, jemuž před říjnovým zatčením předsedal. KFS totiž podle obvinění zpronevěřil 850 tisíc fiktivním pořádáním semináře pro mládežnické trenéry.

Tento jeho krok má dvě konotace.

Zaprvé tím vlastně přiznává vinu. Ano, udělal jsem to, proto platím.

Zadruhé, a to se týče rozhodčích i Vízka, jde jednoznačně o taktiku. Berbr je inteligentní chlap, čímž se zvyšuje jeho nebezpečnost. Nyní si chystá půdu pro to, aby při soudním sporu, který ho čeká, dopadl co nejlépe. Tedy aby odešel s podmínkou, možná pokutou, každopádně nešel „natvrdo“ do vězení. Chce vypadat jako čistý muž, který jen jednou ujel, maličko sešel na šikmou plochu.

Není možné mu to věřit, jeho vliv přeměnil fotbal na nepříjemně páchnoucí žumpu. A to mu nesmí projít. Jiří Fejgl