Junioři a juniorky mají dostatečný rozhled

ANO Lidé dnes dospívají rychleji než před půl stoletím. Nové úpravy zákonů už s mladými lidmi od patnácti let nezacházejí jako s dětmi, uznávají jejich právo na volbu. Žáci středních škol skutečnou politiku dělají: jsou to oni, kdo vede boj za záchranu Země. Ostatně za sametové revoluce také stávkovali. Teenageři mají k dispozici prakticky neomezené informační zdroje. O politiku mají zájem, jak ukazují volby nanečisto i debaty na sociálních sítích.

NE Duševní ani občanská zralost se neměří počtem kliknutí na internetu. Jistě jsou mezi šestnáctiletými vyspělejší lidé, kteří by klidně mohli volit. Stejně bychom však mohli říci, že mezi padesátiletými jsou ti, kteří by volit neměli. V šestnácti člověk nemá dostatek vyrovnanosti a zodpovědnosti. Proto je rozumné lidem v tomto věku nepovolovat řídit auto, pít alkohol a kouřit. A volit své zástupce v politice.

Osmnáct let není žádná přirozená hranice

ANO Za první republiky směli lidé do sněmovny volit od jednadvaceti let a do senátu dokonce až od šestadvaceti let. Ani všeobecné a rovné volební právo nebylo dříve samozřejmostí. V počátcích moderní evropské demokracie mohli volit jen majetní muži. Dnes nikdo nepochybuje, že volit mají všichni svéprávní lidé. Od jakého věku je čistě otázkou společenské dohody.

NE V drtivé většině civilizovaných zemí se volební právo váže na dospělost. Dospělý je člověk podle zákona od osmnácti let. Neexistuje žádné vážné hnutí pro pro změnu této hranice, ať už níž na patnáct, nebo šestnáct nebo naopak výš na jednadvacet. Společnost má spoustu problémů, od ekologie, přes vyloučené skupiny, až po dálnice, které se nestaví, zato pořád stojí. Proč plýtvat energií na změnu něčeho, co se osvědčilo?

Šestnáctiletí mají stejně pevné názory jako „dospělí“

ANO Podle výzkumu, který pořádala v roce 2017 pro Člověka v tísni agentura Median, středoškoláci za největší současné problémy považují politickou reprezentaci, korupci, soužití s romskou menšinou a ekologii. Nejvíce z nich by volilo ANO (ale méně než dospělí). Žáci učňovských škol preferují Okamurovu SPD, žáci gymnázií Piráty a pravicové strany. Rozdíly jsou mezi středoškoláky z velkých měst a venkova. Vše je podobně jako u „dospělých“.

NE Středoškoláci mají nepochybně politické názory a preference, jsou však snadno ovlivnitelní. Své názory si utvářejí především z inf ormací na Facebooku a ty jsou často nevěrohodné. Navíc jsou šestnáctiletí lidé závislí na rodičích, kteří je živí. Jak mohou odolat jejich tlaku, když po nich budou chtít, a by volili tu či onu stranu? Rodiče je mohou snadno vydírat nejen citově, ale i materiálně. Do osmnácti jsou prostě v jejich moci.

V Rakousku se snížení hranice osvědčilo

ANO Jedna z nejvyspělejších zemí světa, Rakousko, snížilo věkovou hranici volebního práva před více než deseti lety. Jinde, jako ve Skotsku, mají šestnáctiletí možnost účastnit se aspoň referend. Rakousko neprošlo žádnou politickou krizí, nenastaly žádné konflikty. Přírůstek voličů není velký a volby ovlivní jen okrajově. A šestnáctiletí lidé se učí zodpovědnosti.

NE To, že rakouský experiment neztroskotal, ještě o ničem nesvědčí. Nepřinesl totiž také nic pozitivního. Neexistuje žádná skutečná potřeba měnit věk pro volební právo. Politici tuto kartu vynášejí především proto, aby se o nich psalo a mluvilo. Není potřeba od Rakouska opisovat.