Nejznámější český vězeň Jiří Kajínek bude po sedmi letech opět trávit Vánoce a Nový rok na Mírově. Z Valdic ho sem převezli letos v červnu. Vrátil se tedy do míst, odkud se mu na konci října roku 2000 podařilo uprchnout. Policie ho však po jedenačtyřiceti dnech dopadla v Praze. Nyní speciálně pro Deník vzpomíná na doby, kdy trávil Vánoce s rodinou.

Jak prožíváte dobu svátků ve vězení?

Vánoce ve vězení jsou smutné, protože si každý uvědomuje intenzivněji odloučení od svých blízkých. Ano, o Vánocích svou situaci vnímám ještě hůře, je-li to tedy vůbec možné.

Co nesmělo chybět na vánoční tabuli, když jste byl ještě na svobodě?

Vzhledem k tomu, že můj tatínek byl rybář a mnoho let rybářský hospodář, tak jsme měli ryby po celý rok v různých úpravách. Na chatě jsme měli udírnu, kde jsme si je sami připravovali. Štědrovečerního kapra u nás tak nahradily řízky z několika druhů rybího masa a dále bramborový salát s upečenou drůbeží. Samozřejmostí bylo mnoho ovoce. Dnes je běžně k dostání cokoliv, ale před listopadem 1989 bylo docela umění sehnat banány, pomeranče, mandarinky nebo ananas. A to nemluvím o tom, že když už se podařilo něco sehnat, tak existoval přídělový systém, kdy zákazník mohl koupit například pouze jedno kilo mandarinek.

Měli jste doma nějaké vánoční tradice nebo rituály?

Pocházím z ateistické rodiny, takže pro nás Vánoce nebyly náboženským, nýbrž rodinným svátkem. Na Štědrý den se sešli všichni členové rodiny. Ráno jsme zdobili stromeček, potom jsme šli bruslit nebo na ryby. Pokud to však bylo možné, vždy do přírody. Ke stolu pak přišli všichni slavnostně oblečeni. Po večeři jsme si rozdávali zpod stromečku dárky, které tam během dne členové rodiny „uschovali“. Většinou byly dárky nejen pod stromečkem, protože se tam nevešly. Všichni na sebe byli milí a nepamatuji se, že by někdy došlo k zásadním neshodám. Vánoce pro nás byly skutečnými svátky radosti, lásky a pohody, přestože za tím bylo mnoho práce. Je mi líto osamělých lidí a také všech, pro které jsou dnes Vánoce spíše nepříjemným a depresivním obdobím roku.

Vzpomínáte si na nějaký neobvyklý či recesistický dárek, který jste dostal nebo věnoval?

Na to je docela těžké odpovědět. Dárky, které byly před třiceti lety neobvyklé a exotické, jsou dnes běžné a překonané. Vždy jsem dostával a věnoval mnoho dárků. Ve své době i neobvyklých a recesistických.

Přinesl vám letošní rok něco zajímavého či pozitivního?

Určitě ano. Přes negativní stanovisko soudů věřím v řešení. Mnoho lidí ví, že ve vězení nemám vůbec být. Vážím si jejich podpory a pomoci.

Pokud byste se někdy z vězení dostal?

Budu s blízkým člověkem vychutnávat svobodu.