Bývalí společníci firmy Ikona Karel Bystřický a Miloš Fichtner, bývalý právní zástupce Ikony Petr Veselý a přední soudní znalec na oceňování drahých kamenů Ivan Turnovec připravili podle státního zástupce banky o bezmála 404 miliony korun. Při hlavním líčení se však nepodařilo prokázat, že banky poškodili úmyslně, řekla při dnešním vynesení rozsudku soudkyně.

"Skutky obžalovaných nejsou trestným činem," vysvětlila předsedkyně senátu. Případ začal oceňováním drahých kamenů v letech 1991 a 1992. Turnovec tehdy vycházel ze zahraničních posudků a cenu kamenů nenadhodnotil vědomě, dodala soudkyně. Rozsudek ještě není pravomocný. Státní zástupce se proti němu odvolal.

Drahokamy posloužily na začátku 90. let jako zástava pro banky. Bystřický, Fichtner a Veselý kameny prodávali, ačkoli věděli, že podnikatelé své záměry jen předstírají a nebudou poskytnuté bankovní úvěry splácet, tvrdila obžaloba. Bankovní úředníci údajně navíc vůbec netušili, čím podnikatelé Ikoně za kameny platí - tedy penězi z půjček. Pokud by znali pravdu, úvěry by podnikatelům nedali, stojí ve spisu.

Turnovec čelil obžalobě z pomoci k podvodu, podle policejního vyšetřování nadhodnotil cenu drahých kamenů. Turnovec ČTK popsal, co prožil od podzimu roku 1996, kdy policisté pozatýkali a obvinili lidi spojené s případem drahých kamenů. "Policejní vyšetřování, obžaloba a soudní proces mně zkazily deset let života. Někteří lidé mě považovali za zločince v bílém límečku a vyhýbali se mně podobně jako po roce 1968, kdy mě kvůli politickým názorům perzekuovali komunisté," prohlásil Turnovec. Mediální štvaní, rozpoutané po zveřejnění případu s drahými kameny, mně způsobilo obrovské finanční ztráty, konstatoval Turnovec. Znalec uvažuje o žalobě k Evropskému soudu, kde se bude požadovat odškodnění od českého státu za příliš dlouhé trestní řízení.

"Drahé kameny poskytnuté do zástavy bankám se do posledního prodaly a nejdůležitější důkaz se ztratil. A kde je nějaká škoda, když například IPB za kameny oceněné na 101 milionů korun získala 91 milionů a poskytla na ně půjčku pouhých 50 milionů korun?", ptal se ve své závěrečně řeči Veselý. Fichtnerův obhájce Jaroslav Bobek upozornil na dobu, kdy policisté pozatýkali obžalované a další podnikatele a obvinili je z bankovních podvodů. "Byl podzim roku 1996, blížily se senátní volby a politikům se tehdy hodilo, aby ukázali, jak bojují proti hospodářské kriminalitě, kvůli níž se banky dostávaly do velkých problémů," prohlásil Bobek.

Státní zástupce v závěrečné řeči konstatoval, že při všech podvodech s drahými kameny přišly tuzemské banky v 90. letech o 20 miliard korun. "Turnovcovy pseudoposudky posloužily dalším třem obžalovaným k oklamání bank, škodu neutrpěly pouze peněžní ústavy, ale Česká republika," prohlásil státní zástupce. Pro Turnovce navrhoval 9,5 roku vězení, pro Bystřického devět let, pro Veselého 8,5 roku a pro Fichtnera sedm let vězení. "Na začátku 90. let jsem kameny oceňoval i na základě posudků znalců ze západní Evropy a neměl jsem žádný důvod pochybovat o jejich správnosti," uvedl Turnovec. Banky si při jednání o půjčkách najaly jiné znalce a žádný z nich Turnovcovy ceny kamenů nezpochybnil.

Obhájci Bystřického, Fichtnera a Veselého poukazovali na výsledky procesů s podnikateli, jimž banky půjčily peníze poté, co dostaly do zástavy drahé kameny. Žádný nebyl odsouzen do vězení, proč by tedy měli být potrestáni naši klienti, když se pouze podíleli na prodeji kamenů žadatelům o úvěry, tvrdili obhájci.

Například v roce 2004 Krajský soud v Liberci zprostil obžaloby z podvodu podnikatele Romana Toneva, jemuž drahé kameny posloužily v roce 1992 k získání úvěru v Ekoagrobance. Tonev podle policejního vyšetřování způsobil bance škodu zhruba 8,7 milionu korun. Hrozilo mu až 12 let vězení. Předsedkyně senátu po rozsudku z roku 2004 uvedla, že scházely důkazy, které by Toneva usvědčovaly z úmyslu poškodit banku v době, kdy s ní podepisoval smlouvu o poskytnutí úvěru.

Tonev u soudu rovněž uspěl s obhajobou, podle níž neznal skutečnou cenu drahých kamenů, a věřil, že v případě krachu jeho podnikatelských záměrů poslouží bance jako odpovídající náhrada, řekl tehdy ČTK státní zástupce.

Fichnera, Bystřického, Veselého a Turnovce obvinili policisté kvůli údajným podvodům s kameny již před více než deseti lety. Proces s obžalovanými začal až na konci roku 2003. Krajský soud v Liberci pak kromě jiného dlouho obstarával důležitou výpověď bývalého jednatele Ikony Petra Wintera uvězněného v Německu.

Podle posudků předního českého znalce Turnovce se cena drahých kamenů pohybovala mírně nad výší poskytnutých úvěrů. Skutečná hodnota kamenů ale byla mnohonásobně nižší, stojí v obžalobě.

Podnikatelé kameny kupovali od Ikony. Předtím je Ikoně prodal za čtvrt miliardy korun Winter. Banky na kameny poskytly půjčky přes 900 milionů korun. Drtivou většinu úvěrů podnikatelé nezačali vůbec splácet. Jakmile ovšem půjčky obdrželi, zaplatili z nich Ikoně za kameny. Většinou Ikona chtěla za kameny přibližně polovinu peněz z poskytnutých úvěrů.

"Kameny ohodnocené asi na 100 milionů korun jsem koupil od Wintera za polovinu a dalšímu podnikateli jsem je prodal za cenu tak o 30 procent vyšší," uvedl již dříve jeden z obžalovaných Karel Bystřický.

Winter při výslechu na policii považoval prodej kamenů za standardní obchod. V roce 1999 vycestoval do Německa, kde se pokoušel vyhnout trestu za mnohamilionové podvody. Nijak nesouvisely s drahými kameny a Krajský soud v Liberci za ně Wintera odsoudil do vězení na devět let. Trest si odpykává v Německu.

V minulých letech soudy v Česku projednávaly několik případů podvodů s drahými kameny. Například v červnu 2003 poslal Krajský soud v Ostravě bývalého soudního znalce Viléma Konečného na sedm let do vězení za podvod s diamanty. Konečný v roce 1992 stanovil cenu 250 diamantů na 41 milionů korun. Firma Comerx, kde působil jako jednatel, použila diamanty jako zástavu pro Pragobanku a obdržela od ní půjčku 30 milionů korun. Nesplatila ji však a ukázalo se, že cena diamantů nepřesahuje pět milionů korun. Prezident Václav Klaus v roce 2004 Konečného omilostnil kvůli závažnému zhoršení jeho zdravotního stavu.

V červnu 2003 Krajský soud v Plzni zprostil obžaloby šest mužů. Podle státního zástupce dávali bankám v roce 1992 do zástavy nadhodnocené drahé kameny a získali díky nim úvěry. Věděli, že kameny mají nižší cenu a poškodili peněžní ústavy o 35 milionů korun, stálo ve spisu. Předložené důkazy však soudu k potrestání obžalovaných nestačily.

Miloslav Lubas