Dossevova patrná nervozita je pochopitelná. V České republice na něj čeká nejen trest za vraždu, ale dost možná sehraje úlohu nebezpečného svědka vůči svým někdejším bulharským kumpánům… Taková role je dvousečná a člověka někdy nemusí ochránit ani ty nejhustší mříže! Jak to všechno začalo? Inu, doby prosté obchodní směny mezi prostitutkou a zákazníkem zřejmě už dávno odvál čas.

Obchod s bílým masem totiž nabyl rozměrů dobře výdělečného průmyslu, ve kterém není nouze o vydírání, ponižování i smrt. „Říkala jsem Belčevovi, ať mě pustí, že nechci dělat prostitutku. Začal mě bít, skákal po mně, kopal mě. Potom mě jeho lidé odtáhli do sklepa, kde mě znovu zmlátili. Když jsem omdlela, polili mě vodou a pravou ruku mi pouty připevnili k trubce, těsně u chladné stěny sklepa. Nechali mě tam víc než dvanáct hodin. Nedostala jsem najíst ani napít, nepustili mě na záchod. Když kolem třetí ráno Belčev přišel a zeptal se, jestli pro něj budu pracovat, už jsem souhlasila.“

Tak nějak získával Cvetomir Belčev, bývalý bulharský mistr v řeckořímském zápase, mladé dívky do své pasácké stáje. Při pobytu v severních Čechách totiž brzy pochopil, že zdejší příhraniční prostituce představuje pro bezskrupulózního člověka zlatý důl. Získal u nás živnostenský list a od roku 1996 postupně založil řadu obchodních společností, zabývajících se oficiálně pohostinstvím.

Po čase mu na Teplicku a Chomutovsku patřila řada objektů. Zdejší personál - jak ostraha v čele s Belčevovou pravou rukou Dossevem, tak prostitutky - byl převážně bulharský. Zhruba čtyřicet dívek se neustále točilo po dvanáctihodinových směnách. Většinou němečtí sexturisté platili za hodinu s dívkou 150 marek.

Jednotlivé ženy měly stanovenou finanční „normu“ a v případě nesplnění byla prostitutka trestána buď prodloužením směny, nebo fyzickým trestem.

Časem začaly mimo zdi Belčevova bordelu prosakovat pozoruhodné zprávy, které se dostaly až ke kriminalistům: jedna z neposlušných dívek prý posloužila jako volně zavěšený karatistický terč a její tělo skončilo - po částečné ilegální kremaci - zakopáno na zahradě zmíněného domu.