Chůze je lék na tělo i duši. Kouzelná místa jsou v ČR blíže než si myslíte

„Kolikrát i v práci pobíhám tam a zpět jen proto, že mě můj vnitřní motor nenechá dlouho sedět na židli. Chodím do lesů, hor i k vodě, a pokud to jde, vyrážím pěšky i za svými pacienty. Mojí srdeční záležitostí jsou ovšem výšlapy na Sněžku či Lysou horu.“

V osmdesáti denně deset kilometrů

Stále více expertů dává hbité či takzvané indiánské chůzi přednost před během, zvláště v případě starších pánů a dam.

„Chůze je přirozená aktivita lidského organismu a má svou jak funkční stránku – pomáhá nám někam se dostat, tak i zdravotní – při chůzi se zlepšuje prokrvení končetin, preventivně působí proti vzniku hemoroidů a křečových žil, pomáhá trávení a podobně,“ říká doktor Schwarz.

Zázračné bylinky: jaké sbírat, na co pomáhají a jak je využít

„Při běžné chůzi také nehrozí zbrklé, nepřirozené pohyby, především rotační, které jinak mohou velice rychle a snadno způsobit zranění. Dovolím si citovat i svou babičku, která ve svých osmdesáti ujde denně okolo deseti kilometrů: V pohybu je život.“

Zastavit kolovrátek myšlenek

S tím jistě souhlasí i Jan Bím, muž s unikátní profesí. Dlouholetý outdoorový průvodce totiž doprovází lidi „vyždímané“ stresem a duševní únavou na poutích všeho druhu. „Chůze, a to zejména delší chůze přírodou, má na psychiku velký vliv,“ říká.

„Pravidelný střídavý pohyb nohou a s nimi rukou a celého těla přináší rovnováhu i mezi mozkové hemisféry. Při chůzi tělo intenzivněji dýchá a tím dochází k lepšímu prokrvení mozku. Vzpřímená rovná záda umožňují lepší proudění energie tělem. To dohromady přináší zklidnění, uvolnění a rozvoj kreativity.

Pokud se jde přírodou, pak se přidává vjem živé přírody a ještě hlubší uvolnění, někdy až radost. Pozornost k okolní krajině umožní zastavit běžný ,kolovrátek‘ myšlenek. Dlouhá chůze, třeba i několik dní, přináší hlubokou redukci trvalého stresu.“

Jak důležitá taková pouť může být, o tom svědčí i poznatek pana Bíma z jeho aktuální „pandemické“ činnosti: „Častěji se při hovorech s klienty dotýkáme tématu strachu, především strachu ze smrti.“

To, zda má cesta výrazný cíl, tedy jestli vede odněkud někam, přitom podle pana Bíma není až tak podstatné. „Důležitější je vlastní pohyb a pobyt v přírodě. Pokud ale chcete výlet povýšit na pouť, pak je potřeba přidat záměr. Páter Jan Peňáz, velký poutník, říká, že pouť je cesta k chrámu. Pro mne je to nejen cesta k vnějšímu chrámu (mnohokrát jsem tak putoval třeba  k chrámu svatého Jakuba v Santiagu de Compostela), ale především k chrámu sebe sama, ke své duši.“

Jít „do sebe“

Také jste už dostali chuť nazout staré tenisky, dát do batůžku lahev vody, pár tatranek a vyrazit za zdravou krásou? Věřte, že na cestách nebudete sami: zájem o pěší túry za poslední rok vzrostl ještě více než o cykloturistiku.

Strach zažijí v rosickém sklepení, noc stráví na hradě. Spolek nabízí zážitky

Samozřejmě v tom má prsty koronavirus, ale dá se také předpokládat, že mnoho lidí nejde jen na výlet, ale jde i „do sebe“. Při chůzi se totiž nejlépe medituje, diskutuje sám se sebou, přijímají se zásadní rozhodnutí apod. Nic z toho byste v takové hloubce a upřímnosti na bicyklu, kde musíte stále bedlivě sledovat okolí, uskutečnit nemohli.

Kam ale vyrazit, aby cesta byla přesně podle vašeho gusta? Zkusíme vám teď nabídnout pár zajímavých míst, která možná neznáte a určitě se tam budete cítit dobře. A to i tehdy, když třeba nedojdete až na vrchol geografický – důležitější přece je, co se odehrává ve vašem nitru.

Tak v sobotu na Everest, jo?

Na Šumavě šikovně spočítali výšku osmi vybraných vrcholů tak, aby jim vyšlo číslo 8848 – tedy nadmořská výška Mt. Everestu. Po osmi výšlapech se tak budete moci chlubit, že jste zdolali nejvyšší horu světa: dokonce to budete moci dokázat Vrcholovým pasem, ve kterém každý dobytý vrchol dosvědčí razítko. Zároveň tak poznáte pořádný kus šumavské přírody od Lipna až třeba po Špičák.

Poměrně málo navštěvovaná je hora Luž (793 m n. m.) – nejvyšší vrchol Lužických hor. Příjemně vás tu ale kromě klidu překvapí i pralesní porosty či nová rozhledna na německé straně (Luží prochází hranice). Vlastimily pak potěší zápis J. K. Tyla do pamětní knihy: „Širá, velká, krásná krajina toť…“

Labužníci si mohou vychutnat hned deset „tisícovek“ v okolí krkonošské Malé Úpy. Také tady si z každého navštíveného vrcholu (nejvyšší je samozřejmě Sněžka, nejnižší Haida, které možná dokonce metr do tisícovky schází) odnesete záznam do karty. A pokud se vám podaří ztéci všechny vrcholy, dostanete v maloúpském infocentru trofej v podobě suvenýrového cepínku.

Cesta kolem světa za tři hodiny

Nudit se nebudete ani v nížinách. Co třeba vydat se na naučnou stezku kolem rybníka Svět? Bude se na ní líbit dětem i seniorům, jsou zde i odpočinková místa se stolky a lavičkami – na dvou je dokonce k dispozici ohniště. A délka? Pouhých 12 kilometrů.

Na křídlech krásné hudby – nejlépe do sluchátek – se můžete vznášet na Dvořákově stezce z Kralup nad Vltavou do Nelahozevsi. Se svojí délkou osm kilometrů je to spíš „mikrotúra“: můžete se však na ní seznámit se spoustou zajímavostí o zdejší přírodě, geologii či paleontologii.

Podobně dlouhá (či spíš krátká) je naučná stezka, která vás seznámí s historií pražských částí Vysočany, Střížkov a Prosek. Napadlo vás vůbec někdy, že i rušné moderní čtvrti mohou mít řadu unikátů? Třeba podzemní chodby pod Prosekem, kde ještě před válkou bydleli chudí lidé.

Čechy letos zahraniční dovolená neláká, ukázal průzkum. Polovina nepojede nikam

Podnikatelé už přišli na to, že hosty nejlépe přitáhnou přes jejich dítka. Krásnou ukázkou toho je roztomilá Kulíškova naučná stezka v Beskydech. Je plná vtipně pojednaných informací (i v angličtině) a při deseti zastaveních měří pouze 2,5 kilometru: snadno ji zvládnou i malé děti anebo maminky s kočárky.

Více či méně naučné stezky u nás nyní přibývají jako houby po dešti. Namátkou můžeme ještě připomenout výlet po nejkrásnějších místech Jeseníků – naučnou stezku Bílá Opava – anebo na okraji Prahy do Vinořského parku a Satalické bažantnice. Hned ve dvou variantách je na výběr naučná stezka lišky Bystroušky v Lošticích, kratičká, ale o to zajímavější je naučná stezka Brána do Římské říše v jihomoravských Pasohlávkách. Svoji naučnou stezku má už Máchovo jezero, arboretum ve Křtinách a třeba také vrch Hamižná (kdysi se tu těžilo zlato).

Zajímavých stezek přibývá velmi rychle, vyplatí se proto čas od času na internetu porozhlédnout po okolí, zda náhodou nemáte na dosah ruky novinku, o které jste dosud nevěděli.

Miláčku, dáme západ, nebo východ?

Podobně jako například v Rakousku či Švýcarsku se už i u nás turistům nabízejí všelijaké „fajnovosti“. Napadlo vás třeba vyrazit na místa, kde slunce zapadá nejkrásněji? No vidíte – a na internetu už právě takových romantických vyhlídek najdete desítky.

Co takhle přivstat si a zhlédnout žhavý kotouč probouzejícího se slunce z vrchu Mědník v Krušných horách? Pokud byste si ale chtěli užít jeden z nejkrásnějších momentů dne v úplném pohodlí, můžete tak učinit z postele některého z hotelů na Ještědu a Pradědu. Míst s kouzelnou vyhlídkou na západ i východ slunce je ovšem u nás dlouhá řada, v posledních letech se navíc stává zvykem vybavovat je altány, takže můžete životodárnou hvězdu oslavit piknikem. A předtím ještě pěknou procházkou.

K nejoblíbenějším takovým místům patří vrchol Kozákova, Humboldtova vyhlídka na Bukové hoře, šumavský Pancíř, Milešovka anebo Solenická podkova, kde se slunce odráží ve vlnách vltavských meandrů. Velkou výhodou těchto míst je, že se na většinu z nich nedá dojet automobilem, takže zahájit či uzavřít den někdy i dost náročnou túrou prostě musíte. I tady platí: „Co si nevyšlápneš, to nemáš.“

KVÍZ: Tramp chodí s žebradlem a dělá si tlamu

Hodně lidí však má i svá vlastní vyhlídková místa – třeba kvůli krásným vzpomínkám, jež jsou pro ně s nimi spojena. Někdy se putuje ve dvou, jindy v celých partách. Konkrétně na Pálavu tak skupina kamarádů vyráží už několik desítek let. Výjimeční jsou tím, že si s sebou vzhůru na kopec nosí židle, lahve dobrého vína a všelijaké lahůdky, třeba domácí uzené. Dovedete si představit hezčí uvítání nového dne? A pak také kouzlo dne, stráveného z velké části na židli s lahodným mokem a besedou s blízkými lidmi?

Hurá do vody, na dně je bar!

Dostali jste po nyvém sledování rudožluté koule chuť zas na něco dramatičtějšího? Pojďme pod vodu! Donedávna bylo potápění v Česku dost opomíjené – Jadran či Karibik jsou přece jen barvitější. Teď se ale i v našich končinách objevují místa s průzračnou vodou, ve kterých je radost se potápět jak s ABC výstrojí (maska, ploutve, šnorchl), tak i s akvalungem. Navíc na řadě z nich jsou i dobré potápěčské školy.

Většinou jde o zatopené lomy – jako například ten v obci Výkleky nedaleko Olomouce. Rovněž jezírko Rumchalpa v Kumburském Újezdu je původně kamenolom – a dnes je pro potápění úplně ideální.

Evropskou raritou je speciální kabina, ve které se „suchou nohou“ můžete potápět v lomu u Starého Klíčova. Ryby si prý už zvykly a ochotně před kabinou předvádějí své kousky.

A ještě jednu mokrou raritu evropského kalibru máme: obří „potápěčské akvárium“ Džbánov. Je hluboké čtyři metry, má objem 60 000 litrů a na dně naprosto unikátní Keson Bar.

Vyspíme se na medu, nebo ve sklepě?

Po příjemně únavné túře vás také jistě přepadne touha někde se dobře osprchovat, najíst a vyspat. Dlouho to u nás v turistických letoviscích s ubytováním nebylo moc slavné – leckde se dodnes nabízejí pokoje s palandami třeba pro osm lidí. Vynalézaví podnikatelé však stále častěji přicházejí s nabídkami, které nenadchnou snad jen notorické spáče pod širákem.

Túru z Velké Deštné tak třeba můžete ukončit v unikátní maringotce v Říčkách v Orlických horách. Roztomile upravená maringotka uprostřed voňavých luk má totiž dvě „podlaží“. V tom dolním jsou úly, v horním spí hosté. Během spánku se jim tak vlastně dostává léčebné kúry – apiterapie –, kdy dýchají drobné částečky pylu, medu i propolisu a navíc je ukolébává dnes už tak zřídkakdy slýchaný bzukot pracovitého hmyzu. Jediným možným zádrhelem je, že sem nesmějí vaši zvířecí mazlíčci – ti by mohli být ze včel hodně nervózní.

Čechy láká netradiční dovolená. Bydlet můžete ve vagonu i na zámku

Pokud vyrazíte na jižní Moravu s celou rodinou, pak asi není lepšího noclehu než v Ubytování na Lontu v obci Němčičky. Tak nějak vypadá sen bezpočtu milovníků vína a teplého jihu: malý moderní apartmán s ložnicí pro manžele a dalším pokojem pro děti (přátele), kolem krásná vzrostlá zahrada a z terasy kouzelná vyhlídka na nekonečné vinohrady i siluetu Pálavy. Přes den můžete podnikat túry, třeba do Moravského Krumlova či na Mušovská jezera, večer pak příjemně uondaní grilovat, brnkat na kytaru a ochutnávat zdejší vína…

Vaším „pevným bodem“ v Lužických horách pak může být čerstvě rekonstruovaná chaloupka ve vesničce Prysk, nazvaná prostě Cimra. Co třeba zavítat sem po výletu do Kytlice nebo do Jiřetína pod Jedlovou? Lákají sem dvě jedinečné ložnice – první se říká Brloh, druhé Euforie. Jedna voní starosvětskou idylkou, druhou zdobí bílé kmeny bříz.

Kouzelná místa nejen v Česku

Podobně unikátních míst, která slouží jako ideální cíl pro výlet a pro rodinný víkend, u nás najdete desítky. Co například vyspat se v opravdovém týpí? Patří k němu i sauna, vířivka a služby gril mastera, jenž za vámi přijede ve smluvený čas, rozpálí gril a naservíruje vám vaše oblíbené dobroty.

Na pozoruhodná ubytování se specializuje web Amazing Places, kde najdete lázeňské pokoje, luxusní apartmány na hradech a zámcích (Herálec aj.), jedinečné pokoje v barevných vinných sklepích ve Velkých Pavlovicích a na řadě dalších zajímavých míst.