Rodina připojení k internetu ale nyní zvládala mnohem lépe než na jaře. V první vlně koronaviru se děti dělily o jeden počítač. „Po nemilé zkušenosti z jara, kdy se děti doslova praly o jeden počítač, jsme všem koupili chytré telefony a problém byl vyřešen. Předtím jsme je museli z on-line výuky dokonce někdy omlouvat, jelikož se jim vyučování krylo. Teď si každý na svém telefonu pustil, co bylo potřeba. Ke zlepšení situace také přispělo více on-line přednášek a méně domácích úkolů. Jarní distanční výuka zahrnovala nespočet domácích úkolů, což bylo náročné, teď se výuka většinou odehrávala v podobě různých videích na YouTube kanále a odkazech na učebnice, “ pokračuje Kateřina, a doplňuje, že rodina válčila s tiskárnou a technikou. „Máme štěstí, že nejstarší syn, který dochází do osmé třídy, umí dobře ovládat počítače a pomáhal i sourozencům, když se ve virtuální výuce někdy ztráceli.

Těžší bylo udržet pozornost dětí. „U učení jsem s nimi musela. Dcera, která je ve třetí třídě je sice svědomitá, ale u výuky by sama být nemohla, natož páťák Petr, který je nepozorný. Učení si sám řídil pouze osmák Jirka. Dětem virtuální výuka nevadila a byla to také jediná možnost, jak komunikovat se spolužáky. Občas jsem s tím spíš bojovala já, když máme ke třem studentům ještě doma batole,“ dodává s úsměvem maminka.

Distanční výuka na prvním stupni se konala především on-line, žáci se s vyučujícími viděli "v tváří tvář". O to víc se však dětem po spulužácích stýskalo. „Náš Matyáš je ve druhé třídě v Kostelci nad Orlicí. Školní videohovory problémem nebyly, ale synovi se doma velmi stýskalo po kamarádech,“ uvádí maminka Alena Dohnalová.