V dosud vydaných šesti svazcích edice bylo až na jednu výjimku (bitva o Prahu v roce 1648) pojednáno o bojích odehrávajících se před rokem 1634, resp. před 25. únorem tohoto roku, tedy dnem vraždy generalissima císařských vojsk Albrechta z Valdštejna. Bitva u Nördlingenu byla tedy zvláštním mezníkem z několika úhlů pohledu, které jsou v nevelké (96 str. textu včetně poznámkového aparátu a rejstříků + 16 str. barevné obrazové přílohy), ale kompaktně napsané a množstvím kvalitních reprodukcí uměleckých děl doplněné knize, akcentovány.

Autor publikace Pavel Hrnčiřík sleduje reálie související s touto bitvou ve dvou hlavních liniích – dějinném úseku, který následoval po zklidnění politické situace související s Valdštejnovou vraždou v Chebu a detailním časovém popisu bojových operací obou dnů, kdy střet mezi císařskou a švédskou armádou eskaloval směrem k vítězství císařských zbraní. Pasáže popisu samotného boje jsou věnovány jezdecké bitvě u Ederheimu (úterý 5. 9. 1634 zhruba mezi 16 až 18 hod.) i bojům o Heselberg (úterý 5. 9. 1634 zhruba mezi 18 až 24 hod.) a zejména přípravě obou armád na hlavní fázi střetu (středa 6. 9. 1634 v ranních hodinách), bojům o Albuch (středa 6. 9. 1634 zhruba mezi 5 až 10 hod.), průlomu v lese na Heselbergu (středa 6. 9. 1634 zhruba mezi 10 až 12 hod.), který se pro výsledek bitvy stal zlomovým a průběhu bitvy na švédském levém křídle (středa 6. 9. 1634 zhruba mezi 5 až 12 hod.). Závěr druhé hlavní linie je věnován analýze příčin a důsledků porážky švédského vojska. Autor přesvědčivě dokládá význam výsledku bitvy pro diplomatická jednání v hlavním městě Českého království, ale zároveň jako promarněnou příležitost k ukončení bojů třicetileté války - tzv. pražským mírem byl sice rozpuštěn Heilbronnský spolek, ale v září roku 1635 se po boku Švédska stala další válčící zemí Francie a bojové operace měly pokračovat ještě třináct let.

Text knihy je obohacen o exkurzy, jejichž tématem je účast vojáků (míněny jsou osoby šlechtického stavu v důstojnických sborech obou armád) z českých zemí v bitvě, popis jednotlivých bojových formací i cesta po stopách terénních reliktů bojiště. Nelze si nevšimnout faktu, že podstatnou část velitelského sboru císařské armády tvořili důstojníci, kteří zejména po druhé konfiskační vlně související s vraždou Albrechta z Valdštejna získali před bitvou u Nördlingenu či krátce poté majetky v Čechách. Jednalo se o Matyáše Gallase (panství Frýdlant), Ottavia Piccolominiho (Náchod), Waltera Leslieho (Nové Město nad Metují), Waltera Butlera (Doksy) Kamila Rudolfa z Morzinu (Vrchlabí), Lodovica Isolana (Český Dub) a Johanna von Werth (Benátky nad Jizerou) – tedy i přítomností těchto mužů jako by se nad bitevním polem stále vznášel stín Valdštejna jako vojenského génia. Nebýt bělohorské porážky českých stavů zřejmě by paradoxně nedošlo k vítězství císařských zbraní o čtrnáct let později.                   

Stanislav Vaněk