Osud a rodové určení mne poznamenalo učitelským údělem. Můj děda byl učitel a později i ředitel Školy pro dívčí povolání v Hradci Králové. Můj tatínek byl středoškolský a později i vysokoškolský učitel a připravoval do života budoucí učitele na nejrůznějších školách tohoto směru. Doma jsem měl sestru a dvě sestřenice. A jako žák i student jsem zažil ve sborovnách ženské kolektivy. Stejně tomu bylo i na školách, kde jsem učil, i ve funkci ředitele. Dalo by se říci, že jsem byl na takové prostředí zvyklý a pohyboval se v něm po celý život. Nemohu říci, že by mně to vadilo, bylo to vlastně výhodou.

ptačí sekerka
Výstava odhalí unikátní středověkou ptačí sekerku

Rád si vzpomínám na školní výlety s třídami na Pedagogické škole v Hradci Králové, kde můj otec působil. Když jsem začal dorůstat, docela mně lichotila přízeň a zájem studentek, které byly neustále kolem mne. Ukazuje to i fotografie. Na snímku je třída, jejíž byl otec třídním profesorem, před budou školy na dnešním náměstí Svobody. I tady dívky svým počtem převažují nad chlapci. Ona třída byla v životě otce, ale i nás, jeho dětí, nezapomenutelná. Jako absolventi se opakovaně scházeli a schází se dodnes na svých abiturientských srazech. Na pohřbu mého tatínka se v obřadní síni v Kuklenách sešli téměř všichni. Jeden z bývalých studentů se tam s ním velmi dojemně za všechny spolužáky rozloučil. Tatínek to už nemohl slyšet, ale jistě by byl šťastný. Já jsem si právě v té chvíli uvědomil, jak je to naše rodové zatížení jedinečné. Jak se pro děti učitel, pokud si ho žáci oblíbí, stane jejich celoživotním vzorem. Já se pak moc snažil, abych takové vzpomínky ve svých žácích rovněž zanechal.

Oldřich Suchoradský