Děti byly natěšené, měly radost, vyzbrojené holínkami a netrpělivě čekaly, co nového se dozvědí. Začalo se u ovcí, následovaly husy, krůty, slepice a přešlo se ke včelám. Cestou obdivovaly paví párek, který jsme si pořídili letos v létě. Dozvěděly se něco nového, například který plevel se dá nejen jíst, ale je i velmi zdravý. Zajímaly se o vše možné a kladly otázky. Potom se počasí docela umoudřilo, dostaly občerstvení, vytáhly si připravené svačiny z domu a po jídle si vyráběly podzimní ozdobu na dveře, mustr pro představu jsem měla připravený. Byl to drak. Jednoduché, byl potřeba jen karton, ze kterého si draka vystříhaly a rozběhly se po zahradě. Natrhaly si také listy a plody, kterých tady máme hojnost.

Někteří se mě ptají. Proč to děláš? Odpovídám - baví mě ta úžasná dětská energie, která mě obohacuje, dodává mi energii. A já zase ráda dětem předávám informace o přírodě. Vyrůstala jsem na hájence, jako dcera lesního inženýra, tak mám k přírodě a zvířatům velmi blízko, a proto jsem se před pár lety přestěhovala na vesnici. Ale dnes jsou už i ty vesnice jiné. Okrasné zahrady, anglické trávníky, kde se nemá ani třeba ježek kam na zimu uchýlit. Proto máme zahradu i divokou, keře, roští.

Byl to krásný den, děti byly zvědavé, paní učitelky velmi milé a hodné. Vidím, že na vesnicích ještě funguje školství trochu jinak, než ve městech, tedy podle mého názoru. Mám mezi pedagogy své přátele. A do této školy ve Mžanech jsem prvně vešla loni na jaře. Dýchla na mě pozitivní energie, čisto, klid a nedočkavé, klidné děti. Měla jsem tam projektový den - keramiku. Letos měl být také, ale bohužel je vládou vše zakázáno.
Na závěr jsem děti pozvala na jaro, kdy mohou vidět všechna mláďátka. Tak se budeme těšit a věřit, že vše dobře dopadne. Jaro je nádherné.

Ľubica Gembalová