Vlastní setkání bylo zahájeno v místním kostele Svatého Jakuba, kde pana Kostku přivítal kulturní výbor v čele se starostkou Mgr. Vinšovou. Při příchodu do kostela hrála Základní umělecká škola z Chlumce nad Cidlinou pod vedením učitelky Ivany Vítkové a nutno dodat, že takovéto přivítání dojatý Petr Kostka vůbec nečekal a ať je zvyklý ve svém životě na ledacos, toto jej zcela dostalo.
Samotnou historii kostela Sv. Jakuba přiblížil pan Jan N. B. Pospíchal. Kostel je velice krásný a zvláštností tohoto je, že má kazatelnu postavenou v podobě velryby, která je i ve znaku obce na praporu. První zmínka o místním kostele pochází z roku 1351. Za majitele obce Hraběte Michny v letech 1701 až 1716 došlo k úpravám na žádost a přání jeho manželky, která pocházela ze Španělska ze Santiaga de Compostella a jako vzpomínku na rodné místo byl vybudován jak oltář, tak i kazatelna v podobě velryby. Jedná se prakticky pouze o dvě stejné stavby na světě. Při tomto výkladu Petr Kostka uvedl, že na kazatelnu v podobě velryby si z mládí vzpomíná.
Další zastávkou na návštěvě obce Kratonohy byla Základní a mateřská škola, kde na vzácnou návštěvu čekala ředitelka Mgr. Monika Bisová, tato seznámila se současným školstvím, o což se Petr Kostka velice zajímal, a dokonce si krásný interiér i fotografoval. Při sdělení, že místní školu navštěvuje 45 žáků, uvedl, že je vidět na dobrou plodnost v obci, na což reagovala starostka Mgr. Vinšová: „To víte, děláme co můžeme,“ což všechny přítomné rozesmálo a pobavilo. Petr Kostka také k vybavení školy uvedl, že v jeho době, kdy tuto školu navštěvoval, bylo pouze základní a lavice byly delší a dřevěné, ale rád na tuto dobu vzpomíná.
Při procházce po obci se dále Petr Kostka krátce zastavil i u domu pana Rudolfa Váni, kam chodil spolu se svou babičkou za otcem současného majitele - truhlářem, který jim poskytoval dřevo a hoblovačky. Bylo vidět, že tyto skutečnosti se mu vryly hluboko do srdce, a dokonce uvedl, že pana Váňu viděl naposledy den před jeho smrtí a uvedl, že byl tohoto dne 4. 5. 1945 pro topivo a tento jim říkal: „Zítra se zase zastavte.“ Druhý den již pan Váňa nežil, zastřelili jej ustupující německé jednotky. Bylo to velice smutné a do smrti na toto prý Petr Kostka nezapomene.
Další zastávka na přání vzácné návštěvy byla u splavu na řece Bystřici a když splav pan Kostka spatřil, tak sdělil, že si ho tak nějak vybavoval a prakticky se nezměnil. Chodil se k němu s ostatními dětmi v létě koupat, a rád na toto vzpomíná.
Po procházce obcí Kratonohy se všichni přesunuli do sálu místního hostince „Pod kaštany", a zde proběhla vzpomínková beseda Petra Kostky na jeho pobyt v obci Kratonohy. Vzpomínání to bylo jednak veselé, ale i smutné. Při příchodu do sálu byl host občany přivítán bouřlivým potleskem. Začal své vzpomínky slovy: „Tak jsem opět tady doma,“ a uvedl, že jako dítě má v paměti po obci rozmístěné podle něj takzvané „kadibudky", o nichž netuší k čemu byly, ale podle pamětníků se jednalo o budky, kde se ukládaly konve s mlékem kvůli snadnějšímu sběru.
Při vzpomínání na svůj počátek školní docházky se zeptal přítomných, zda je v zaplněném sále přítomen někdo, kdo s ním chodil do školy, nebo dokonce do třídy. Na toto se přihlásila paní Eliška Janíčková (tehdy Vosáhlová). Pan Kostka se jí poté velice omlouval a řekl: „Promiň nepoznal jsem Tě, to víš je to již dlouhých 80 let a tehdy jsme vypadali trošku jinak.“ Oba aktéři této dojemné scény vyrazili všem přítomným dech, neboť si s sebou přinesli i svá vysvědčení z první třídy. Zvláštností bylo to, že v prvním pololetí byla psána v němčině, ale druhá byla psána již v češtině, bylo to po skončení 2. světové války.
Další vzpomínkou byla již zmíněná událost, kdy zahynul pan Rudolf Váňa. Dá se říci, že tyto dvě události (nástup do školy a smrt pana Váni) ostaly z pobytu v Kratonohách uloženy v srdci Petra Kostky. Dále jmenovaný odpovídal všem zájemcům na případné dotazy z jeho života, podepisoval se a také fotil. Přítomné si získal na svou stranu, když se nad nikoho nepovyšoval, byl vtipný, příjemný a na to, co dokázal, ve svém životě byl velice milý.
Od starostky obce Mgr. Markéty Vinšové obdržel krásný dort s fotografií kazatelny a ptal se, zda je jedlá, dále, což mu udělalo obrovskou radost, dostal ručně malovaný obraz budovy základní školy z dob, kdy ji navštěvoval. Na konci uvedl, že je zde jako doma a rád se bude do oblíbené a milované vesničky Kratonohy vracet. Při odchodu ze sálu mu zaplněný sál bouřlivě aplaudoval ve stoje.
play_fill
Jako jedna faktická věc a podle mne na dnešní tržní dobu neobvyklá je, že striktně odmítl nějaké náhrady jeho výdajů na návštěvu a uvedl, že byl vlastně doma a rád se bude do těchto míst v budoucnu vracet. To, že obec Kratonohy má opravdu ve svém srdci a miluje ji, dokázal i tím, že zde projížděl potají se svou dcerou Terezou a jejím synem a ukazoval, kde prožil krátký čas ve svém mládí a začal školní docházku.
Celá zdařilá akce se povedla a všichni přítomní jsou z tohoto nadšení a velice kladně jí hodnotí. Musíme konstatovat, že takových to akcí by bylo zapotřebí uspořádat v celém regionu více a vždy o tomto budeme rádi informovat v našem Hradeckém deníku.
Vladislav Hlaváček, rodák z obce Kratonohy
