Měli jsme ho jen kousek od svého domova, takže zajít se tam podívat, bylo otázkou několika minut. Někdy jsme se dívali přes drátěný plot, třeba když se na hřišti konalo mistrovství republiky v lehké atletice a my chtěli vidět olympijského medailistu koulaře Jiřího Skoblu, který tady startoval a zvítězil.

Se školou jsme na hřiště chodili na secvičenou okresní spartakiádu, na které jsem jedinkrát v životě na tomto hřišti vystupoval. Pak jsme tady byli ještě na vystoupení Alexandrovců. To tu bylo ještě mnohem více diváků a pro mne to byl celoživotní zážitek, slyšet nejen písně, ale vidět i mistrovské tance, které nám předváděli. To všechno se dělo v roce 1955.

I dnes hřiště funguje, s tartanovou dráhou a sektory pro atlety. Jen těch sportovců je tam méně a lidí v roli diváků ještě méně.

Oldřich Suchoradský