Moje babička za den osvobození třeba měla 10. květen, kdy do jejich vesničky na Jičínsku přijela Rudá armáda. Vilku, čerstvě postavenou rodiči pro jedinou dceru, obsadil štáb Rudé armády. Babičce to, jak nám o tom často jako dětem vyprávěla, nijak nevadilo. Byli to přeci naši osvoboditelé a zachránci. Moje maminka se tehdy ochotně fotografovala na dvoře s osvoboditeli v uniformách. V té době už byla těhotná. Já se narodil jen půl roku po Dni vítězství.

Jaký byl květen 1945?Zdroj: Jana ŽočkováBabička dál vzpomínala, co příchod osvobozenecké armády do jejich vesnice znamenal. Po dnech radosti ze svobody, přišly nemalé problémy. Třeba když se v jejich vilce ztratila celá výbava mojí maminky. Babička nemlčela, stěžovala si veliteli. Ten rychle zařídil nápravu a odcizené věci musel jeden z jeho vojáků vrátit. Dokonce mu za to hrozila poprava, ale babička se za něj přimluvila, aby se to tak krutým způsobem nestalo.

Místní lidé přítomným vojákům odpouštěli, když jim z dvorků rychle mizela všechna drůbež, z chlévu dobytek a ve zdejším rybníku po vhození granátu odpustili i spoustu omráčených ryb. Lidé vojáky, kteří prošli během války tolika útrapami, litovali a takové přestupky jim odpouštěli. Přesto byli rádi, když po několika měsících, ještě před přicházející zimou, sovětští vojáci ze vsi odešli. Zůstaly na ně jen vzpomínky a fotografie snad v každé rodině.

Oldřich Suchoradský