Vzpomněl jsem si na své prvé vysvědčení, které bylo pro mě v něčem podobné. Na konci prvého školního roku jsem obdržel pozvání do ozdravovny v Černovicích u Tábora a strávil jsem tam dva měsíce. V ozdravovně se mi velmi líbilo, ale učili jsme se pouhé tři hodiny denně. 

Když jsem se vrátil do Hradce a 14 dnů před koncem školního roku nastoupil do své kmenové školy, zjistil jsem, že umím opravdu málo. Moje milá paní učitelka to se ztrátou tempa v učení vyřešila elegantně. Na výroční vysvědčení mi dala úplně stejné známky, jaké jsem měl na konci pololetí. To bylo povzbuzující a dodneška za to s úctou na svoji prvou učitelku vzpomínám. Kéž by i současní žáci v době koronavirové našli na svém vysvědčení to, co je v jejich přístupu ke škole a k učení jenom posílí.

Oldřich Suchoradský