Z Hradce si při vzpomínce na své dávné zimy připomenu uklouzaný chodník, na kterém jsem spadl i s bandaskou plnou mléka pro snídani, kterou jsem měl jako denní povinnost domů donést. Paní mlékařka můj pád viděla, vyběhla ven, oprášila mě od sněhu a nalila mně nové mléko, aniž bych ho musel platit.

Na vesnici, ve Mlýnci na Kopidlensku, si zase pamatuji zimu, kdy napadlo do rána tolik sněhu, že jsme pro něj nemohli otevřít domovní dveře. Museli jsme vylézt ven oknem a pořádně si pocvičit svaly na proházení cestičky k vrátkům a dál na silnici. Na vesnici bylo pro každého povinnost dbát o přístup do domku. O to se musel postarat každý z hospodářů. A to bez rozdílu věku. My to dělali pro své kočičky, aby ve sněhu docela nezapadly a později pro své děti, aby projely se sáňkami na nejbližší svah na Kamenské hrázi.

Zima je krásná. Zvláště když příroda dopustí dostatek sněhu a mráz je přiměřený. Jenom škoda, že současná covidová opatření nedovolují její nádheru plně využít.

Oldřich Suchoradský