Ze sloupu v Lapidáriu Národního muzea v Praze tak zůstalo zachováno pouze několik fragmentů, které byly využity jako studijní materiál při volné obnově zničeného díla. Cesta k jeho opětovnému vztyčení byla provázena emotivními výpady příznivců i odpůrců tohoto záměru.

Mnohé z argumentů obou znesvářených skupin však nebylo podloženo odborným studiem pramenů. Proto se zdá být symbolické, že několik týdnů po letošním osazení sloupu, byť v podobě volné kopie (akademický sochař Petr Váňa), byla k tomuto tématu vydána faktograficky kompaktní publikace.

Hradec Králové, ustanovující zastupitelstvo města Hradec Králové
Investice jsou bez šéfa. Bláha v karanténě čeká na výsledky testů na covid

Autorský kolektiv pracoval ve složení Ondřej Jakubec, Pavel Suchánek, Vít Vlnas, Alessandro Catalano, Olga Fejtová, Michal Šroněk, Jiří Mikulec a Barbora Jiřincová. Na textu každého autora je patrné, že v mariánských reáliích zpracovává téma, které je mu odborně blízké. Základním „stavebním kamenem“ knihy je kapitola věnovaná Staroměstskému náměstí jako místu paměti a symbolickému prostoru komunikace a konfrontace (Vít Vlnas).

Také další členové autorského kolektivu přinášejí komplexní pohled na dobový rámec ohraničující duchovní, světský a postmoderní obzor, jehož pomyslným středem je (nyní opět vztyčený) staroměstský mariánský sloup.

rekonstruovaný strop Hradeckého hlavního nádraží.
Výluka zvyšuje prodej vody. Lidé se bojí neklimatizovaných autobusů

Kladně je nutné hodnotit objektivitu autorů jednotlivých kapitol – ve svých textech nepodléhají záměru změnit pomyslná znaménka z dříve téměř bezvýhradně záporných (sloup jako nástroj poroby a propagandy) na jednoznačně kladná (vztyčení nově vytvořené volné kopie sloupu jako symbolu smíření, popř. jako záměru památkové restituce urbanistické podoby Staroměstského náměstí).

Kapitoly věnované souvislostem pobělohorské restaurace katolicismu v Čechách (Alessandro Catalano) i rekatolizaci Prahy v 17. století (Olga Fejtová) nestojí v rozporu se statí pojednávající o katolické zbožnosti a náboženských rituálech v pobělohorské době (Jiří Mikulec).

V množství odborně utříděných informací (bohatý soubor poznámek) vnímavý čtenář pochopí objektivní skutečnost pobělohorského období. Provedení rekatolizace sice bylo záměrem příslušníků panovnického rodu, ale metody provedení nelze zaměňovat se zkušenostmi z doby nedávno minulé. Habsburští panovníci jako čeští králové disponovali kurfiřtskou hodností - korunovace svatováclavskou korunou a vláda v zemích Koruny české pro ně byla důležitá.

Foto: FN HK
Nemocnice přesunula Odběrové centrum na COVID-19

Na stránkách knihy je objektivně dokázáno, že stavbu sloupu podporoval císař Ferdinand III. z titulu českého krále na paměť obrany Prahy jako hlavního města království nad švédskými vojsky – aspekt náboženství zde byl v tomto konání důležitý, ale nikoliv prvořadý.

Také v kapitole věnované mariánským sloupům v českých zemích (Pavel Suchánek) je přesvědčivě doložena spontaneita obyvatel jednotlivých měst a městeček při jejich vzniku.

V textu je zmíněn mezník v podobě letopočtu velké morové epidemie – počínaje rokem 1680 značně stoupá počet nově vztyčených morových sloupů se symbolem Panny Marie – dělo se tak jistě nikoliv politicky ultimativním příkazem z dvorského centra ve Vídni. V závěrečné kapitole nazvané Staroměstský sloup jako nositel pobělohorského mýtu (Barbora Jiřincová) je pojednáno o úloze sloupu jako „roznětky“ sporů o smysl českých dějin, jejichž dozvuky dolehly do současné doby.

Foto: HZS KHK
V Častolovicích havarovaly čtyři vozidla. Jeden z řidičů skončil v nemocnici

Publikace obsahuje malé nepřesnosti – na str. 275 historik František Palacký umírá v roce 1976 (!). Dále - emigrace nekatolíků do Saska se mj. nekonala z důvodu dobrého dopravního spojení s původní vlastí – v 17. století jistě nebyla doprava obousměrně organizována – z dnešního pohledu je taková představa ahistorická.

Kniha Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze je kvalitním příspěvkem do diskuse probíhající v postmoderní přítomnosti. Přečíst by si ji měl každý zájemce o historii, ale zejména ti, kteří se v diskusích ohledně obnovy staroměstského mariánského sloupu nesmiřitelně, často pomocí nepodložených argumentů, nesmyslně osočují z mnohdy absurdních úmyslů.

Autoři publikace předkládají fakta příběhu mariánské statue v Praze odborně, objektivně a bez emocí. Instalace nynějšího uměleckého díla na původní místo by neměla kultivovaného a vzdělaného člověka urazit.

Stanislav Vaněk