Počátek založení klubu sahá do doby, kdy se v Čechách teprve začala rozšiřovat speciální plemena sportovních psů, jako jsou například aljašský husky, český horský pes až po nejmladší plemeno evropského saňového psa. Vzpomínky na tuto dobu jsou dnes takřka neuvěřitelné. Několik nadšenců majících každý jednoho psa kdysi napadla myšlenka založit musherský klub. Aniž by tušili, co nápadem do budoucna způsobí, vrhli se bezhlavě do kolotoče nekonečných starostí. Typickou je pro klub široká aktivní činnost. Mimo jiné společné chvíle si se spřežením několikrát za rok vyjet na své traily, poklábosit o psech nebo si postěžovat o problémech s nimi spojených.

Ale zpět k víkendovým závodům. Dějištěm jejich konání byly královéhradecké městské lesy. Zázemí našli závodníci a jejich psi tradičně v táboře J. A. Komenského v Bělči nad Orlicí. Závody se konaly v mírně zvlněném terénu na širokých lesních cestách. Musherský klub si je pronajal od Městských lesů Hradec Králové. Spolupráci za dobu konání závodů hodnotí velmi dobře. „Atmosféra před kláním na startu byla velmi dobrá. V různých kategoriích se bojovalo o mistrovské tituly od soutěžících s jedním psem až po spřežení s osmi psy. Závod ve sprintu o délce 6,1 km se konal jako mistrovství ČR. Na středně dlouhé trati 23 km - MIDU se na start postavilo spřežení až o dvanácti psech. Celkem se přihlásilo 311 závodních týmů, z toho třicet cizinců. Mimo jiné z Polska, Slovenska nebo Lucemburska. Do hradeckých lesů se vyjíždělo od tábora J. A. Komenského v sobotu od 9 hodin 30 minut, v neděli pak od 9 hodin. V místních lesích je velké množství možností a kombinace tras. Pro účastníky závodů tady je vhodné zázemí, dobrý terén je tu i pro závodění. Značíme ho terčíky, které fungují, jako značky. Na té které straně je červený terčík, tam se odbočuje. Modrý terčík je instalován pro potvrzení směru, kudy se pojede,“ říká za pořadatele Jiří Plšek z Dolan na Náchodsku.

„Někteří musheři přijeli do místa dění ve čtvrtek. Další soutěžící, Maďaři, ale i Slováci, je následovali v pátek. Nikdo ze závodníků nechtěl podcenit trénink. Všichni jezdili na vlastní nebezpečí. Samozřejmě vždy máme na závodech lékařský dozor, který dohlíží ne bezpečnost všech účastníků. To samé platí u psů. V tomto případě máme veterinární dohled veterináře. Hlavním mottem našich soutěží je souznění člověka se psem. Přičemž největší radost má muscher, když pes běží, dělá mu to radost a on tu radost přijímá. Naopak nejhorší pro psa může být, když je např. tři dny uvázán u boudy a nikam nejde. Když pak zaklepete karabinami postroje, staví se na zadní a packami hrabe nahoru před sebe. Je potřeba přiznat si i to, že část své lidské povahy přenášíme na psa. Může z něho tak být rapl i pohodář, “ upřesnil Jiří Plšek.

A jaké bylo jeho přání před víkendovými závody? „Těším se, až budeme rozdávat medaile a všichni budeme spokojeni. Těším se i na setkání s lidmi, s nimiž jsem se po celý rok neviděl. Jak už jsem řekl, jezdí k nám Slováci, s nimiž se potkávám jednou ročně. Radost mám i z plánované sobotní zábavy s rockovou kapelou.“ 

Eva Ženíšková