Senioři z Hradce Králové jsou naši přátelé a díky jim jsme my, senioři z 5 olomouckých městských klubů, získali uprostřed července 2022 možnost týdenního pobytu uprostřed na Lesní boudě v Krkonoších, v nadmořské výšce přes 1100 metrů. Pro nás, tvory nížinné, to byla příjemná změna. Mnoho věcí je tam odlišných, jiné louky a květiny, jiné cesty, jiné počasí, které si s námi někdy pohrávalo. Skutečnost, že se nás denně setkávalo skoro 40 u jídla i na společných túrách a zábavách, nás nijak nepřekvapilo. Většinou se dobře známe z jiných akcí magistrátních, nebo klubových. Někteří si přijeli hlavně zavzpomínat na známá místa a zážitky z mládí. Většina se ale projevila jako zdatní horští vlci. Osobní problémy zůstaly někde v dálavách…

Každý se chtěl dostat na Sněžku. Jedna skupina se lanovkou na vrchol nedostala, protože jakési moderní větrné čidlo za větru lanovku automaticky zastaví. Fučelo fakt silně a byla zima. Smutní jsme se pak odebrali z Růžohorek dolů drsnou kamenitou cestou do Pece pod Sněžkou. Nohy nám po prvé daly znát, že takhle tedy ne, někteří měli fialové palce a velmi to bolelo. Borci z další skupiny se zatvrdili a ztekli Sněžku z Růžového dolu pěšky. Bylo to osobní hrdinství, ale jejich pýcha byla převeliká. Další dny se pak vyčasilo. V noci jsme pozorovali obrovský stříbrný úplněk. Měsíc byl velmi blízko Zeměkoule.

K odlehlým místům od Lesní boudy nás vozil Taxibus s bravurním řidičem. Tak jsme se rychleji dostávali k cílům našich cest. Pohybovali jsme se často v chráněných oblastech KRNAPu, většinou mezi Janskými lázněmi a Pecí. Byli jsme na Hnědém vrchu, na Černé hoře jsme prošli rašeliniště, které nám připomínalo Rejvíz. Navštívili jsme některé horské boudy (Lyžařskou, Tetřeví, Kolínskou, Černou, Pražskou), kde jsme se pilně odměňovali, jednak výhledy a jednak občerstvením. Tekutým i pevným. Taková kulajda, nebo „sejkory“ s pohledem do údolí, to je věc! Pec i Janské lázně nám připomínaly Karlovu studánku, nebo Lázně Jeseník.

Hrál se i pétangue, večer byl čas na hudbu, královéhradecká skupina Trubci se předvedla v nejlepším světle. Přišel také pán z Horské služby, stihla ho naše palba otázek.

Domů se nám ani nechtělo od dobré stravy (často z farmy), příjemného personálu, chápavého vedení chaty. Naše olomoucká vedoucí, paní Boženka Nohavičková zvládla a řešila všechno bravurně. Všem patří dík a vzpomínka. Na další rok máme už pevný termín v září, kdy se na Lesní boudu zase vrátíme, protože mnoho krásných míst v Krkonoších nás ještě čeká…

Eva Sommerová, Klub seniorů Olomouc-Lazce