7:00 Proč mi zvoní pracovní WhatsApp? Ještě nepracuji, budu to ignorovat. Už mi volají po třetí za sebou, to bude asi důležité, raději to zvednu. „Ahoj Pepo.“ „Už zase jsi ztratil heslo k Microsoft Teams?“ „Dobře, pošlu ti ho.“ „Tak ahoj.“ Tak to by bylo vyřešené, jdu si udělat kafe. Proč už mi zase někdo volá? „Ahoj Pepo.“ „Chce to po tobě kód? Tak ho zadej.“ „Jak jako divný písmenka? Tak mi to vyfoť a pošli, já se na to podívám.“ „No tak zadej QRSP7O.“ Jak jako co je Q? To je písmenko.“ „Jak jako, že ho nemáš na klávesnici? Je úplně vlevo nahoře vedle W, nad A.“ „Ty tam máš obrácený d? Cože?“ „Aha, už to chápu, to není obrácený d, to je malý q, to tam zadej a pak RSP7O.“ „Funguje? Výborně.“ „Tak ahoj“.

9:13 Zvoní telefon, volá Vojta. „Potřebuji pomoci s úkolem z matematiky, máme to odevzdat do 10:00.“ Zrovna dělám administrativu, která se dá na chvíli odsunout, takže nabídnu video konzultaci. „Jenže já mám teď hodinu.“ „Do kdy?“ „Do 9:45.“ „Dobře, až to půjde, tak hned zavolej.“ Telefon zvoní v 9:48. Příklady stíháme spočítat všechny, snažím se nevynechat vysvětlení, co a jak se počítá. Hovor končí v 10:00, kdy Vojta pouze přepíná na další online hodinu.

Pálení čarodějnic na Moravském předměstí.
Hradečáci s láskou vzpomínají na pálení čarodějnic na Moravském předměstí

Zpravidla dopoledne bývá pro nás volnější. Děti (většinou) plní své školní povinnosti a my se jim věnujeme až po školní výuce. Během dopoledne si děláme přípravu na doučování a píšeme potřebnou administrativu. Ovšem občas řešíme akutní situace - děti volají, že se jim něco nedaří, že nezvládají test, že nerozumí úkolu, že je štve vyučující nebo rodič, někomu nefunguje wifina nebo včas nevstane. A už se ocitáme na kolotoči zameškaných hodin, neomluvených hodin a řítíme se do pořádného maléru, kterému se s rodinami snažíme stůj co stůj vyhnout.

12:05 Teď to teprve začíná. Plejáda doučování a někdy taky plejáda zrušených douček… Nasedám na kolo a mířím k Honzovi na domluvenou schůzku. Otevírá maminka. „My jsme se domlouvali na úterý? Aha, on na to Honza asi zapomněl.“ Doučování tedy musíme dnes zrušit, Honza není doma. Přemýšlím, co s volnou hodinkou. Volám Lence, že se mi uvolnilo místo, jestli spolu nenapíšeme úkoly. Lenka bydlí za rohem, s doučováním souhlasí, tak se do toho můžeme pustit. Lenky se ptám, co má dnes za úkoly, s čím by potřebovala pomoci. Po mém dotazu se začne probírat úkoly a odpovídá: „Angličtinu máme, matiku máme, ruštinu, to vy neumíte…“

Hospicová péče.
Domácí hospicová péče v Hradci Králové slaví 8 let

13:07 Odpoledne mě čekají ještě další dvě osobní doučování. Cestou k Verunce obvolám některé vyučující. Nejprve telefonát s paní třídní učitelkou Libora: „Aha, aha, aha. Spolupráce s matkou šílená? Libor nic neumí? Nemám ho během doučování chválit? Děkuji, nashledanou“. Ehm…cože? Já jsem věděla, proč se mi do toho nechce. Musím se přemáhat, abych volala i dalším, ale vím, že je to potřeba. Všechny vyučující se snažím klidným tónem přimět k pokojnému a citlivému jednání s našimi rodinami. Náladu mi spraví třídní učitelka Vlaďky s dobrou zprávou, že Vlaďka po dlouhé době splnila zadané úkoly, a tak škola nebude muset podávat na rodiče trestní oznámení za neplnění povinné školní docházky. Hurá.

13:55 A teď už Verunka. „Rodiče nedošli do školy pro úkoly?“ Co se dá dělat, budeme tedy improvizovat. Procvičeno čtení, psaní, počítání, jedeme dál.

15:30 Martin už čeká před domem. Spousty úkolů jako obvykle. Český jazyk, matematika, anglický jazyk a vlastivěda. Dneska se moc nesoustředí, čím to může být? Aha, taťku pustili z vězení, tak si jdeme povídat o taťkovi, dobře, úkoly počkají. Tak se to nějak protáhlo.

17:04 Poslední doučování dnešního dne, tentokrát online formou. „Dnes bych chtěl dělat něco jiného než matematiku. Mohli bychom si něco zahrát.“ Šeptající maminka mimo záběr kamery: „To ti ale bude k h*vnu…“

18:00 Ještě zapíšu aktivity dnešního dne do naší databáze, abych si je mohla příště připomenout a pro dnešek končím. Uff, tak zase zítra.

Budova v době otevření.
Fotohádanka: Poznáte hradeckou školní budovu?

Někdy je naše práce náročná, ale zároveň zábavná, dobrodružná, plná nových zážitků. Zažíváme během ní spoustu frustrací a dílčích nezdarů, ale i krásných chvil a pocitů. A hlavně – to, co děláme, má smysl. Odměnou jsou pro nás pochvaly od učitelů, rodičů, nebo jen veselé tváře dětí, které jsou vděčné, že jim někdo pomůže a věnuje jim svůj čas.

22:05 Vždyť je deset hodin večer, co po mě zase Pepa chce? Tentokrát heslo k bakalářům, že by ho začaly zajímat jeho známky? To jsou věci. Posílám heslo k bakalářům.

* Upozornění: Článek je napsaný s nadsázkou. Pracovníci Aufori pracují v rámci své pracovní doby, dodržují řádně přestávky a jejich všechna práva stanovena Zákoníkem práce jsou zajištěna. Více na www.aufori.cz.

Tým Aufori