V době školní výuky, která byla nahrazena on-line distanční výukou z domova, jezdil kolektiv vychovatelů a některých učitelů SŠTŘ Nový Bydžov vypomáhat s domácí výukou právě do Nechanic. Současně s nimi navštěvovali toto zařízení i pedagogičtí pracovníci z Hradce Králové. Všichni se podíleli na pomoci s výukou dětí prvního i druhého stupně. „Řadu let pracuji jako vychovatel v DM při SŠTŘ Nový Bydžov. Vlastně jsem ani jinou práci nepoznal, podobně jako moje kolegyně a kolegové. To se ale v letošním roce díky „covidu“ změnilo“, komentoval svoji misi vedoucí domova mládeže SŠTŘ Milan Hamáček, který měl organizačně celou misi na starosti.

Pedagogové současně dohlíželi i na výuku středoškoláků, protože někteří obyvatelé Dětského domova v Nechanicích jsou také žáky naší střední školy. A jak vypadala vlastní školní příprava? „Pro nás to znamenalo „oprášit“ malou násobilku, vyjmenovaná slova, geometrii, prvouku atd. Najednou z nás byli tety a strejdové, kterým se tyká, nová pro nás byla i přítulnost dětí. Naše přítomnost vnášela mezi děti určitý prvek nevšednosti a do jisté míry i zábavy. Sice jsme téměř všechen čas trávený s dětmi věnovali výuce a školním povinnostem, ale po skončení vyučování nám skoro každý den zbyla chvilka volna i na nějakou zábavu a hru“, přiblížil průběh dne v Nechanicích Milan Hamáček.

Malované dopisy.
Malované dopisy přinášejí radost seniorům v domovech důchodců

A jak vlastně vypadá organizace života v Dětském domově? Děti jsou zde rozděleny do bytů, ve kterých bydlí ve skupinkách po šesti až osmi a většinou se jedná o sourozence. Věková kategorie těchto dětí je od 3 do 18 let. V každém bytě mají děti svoje dvě kmenové tety, které se o ně starají a ostatní tety se u nich střídají. „Hned na začátku nás ředitel domova rozdělil do konkrétních bytů. Po prvním dni jsme chodili už každý do „svého“ bytu a „k mým“ dětem. Už jak jsem uvedl výše, věnovali jsme se různorodé výuce a musím přiznat, že nám to dávalo hodně „zabrat“. Cestou zpět do Hlušic jsme si vzájemně sdělovali zážitky, pořádali porady nad určitými předměty a probíranou látkou. Musím přiznat, že i s učivem u malých dětí jsme měli do jisté míry potíže, protože „za nás“ to bylo jiné. Metody učení se změnily. Některé postupy nám musely vysvětlit a ukázat samy děti“, sdělil Milan Hamáček.

Ilustrační foto
OBRAZEM: Právě jsme se narodili

Práce s dětmi byla náročná především psychicky. Pedagogové SŠTŘ se setkali s vděčností a s každodenními díky ze strany tamních vychovatelů. Nyní už vědí, jak náročnou práci tam vykonávají a s úctou hledí i ke všem rodičům a učitelům dětí, kteří musí jejich výuku zvládnout v této složité době. „Já osobně jsem neváhal ani minutu, když jsem se seznámil s potřebou zde pomoci“, řekl ředitel školy Vladimír Blažej. „Velmi si vážím přístupu mých kolegyň a kolegů, vedle vychovatelů našeho domova mládeže Milana Hamáčka, Dany Žďárské, Dany Burešové, Ilony Kohoutové a Miroslava Jackmanna se do Nechanic vydaly i naše angličtinářky Ivana Kubánková, Alexandra Kaplanová a Andrea Kaplanová, vedle nich i učitel autoškoly David Janouch či tělocvikář David Hamák. Všichni pochopili, že zde je nutno pomoci a proto si jejich přístupu velmi vážím, protože jsem se bohužel na jiných zařízeních setkal i s diametrálně jiným přístupem“, komentoval ředitel školy práci pedagogů SŠTŘ. Potěšilo i poděkování ředitele Dětského domova Nechanice PhDr. Luboše Holečka. „Vážený pane řediteli, dovolte mi, abych Vám jménem našich pedagogických pracovníků poděkoval za pomoc při doučování našich dětí. Předejte prosím toto poděkování všem Vašim zaměstnancům, kteří se podíleli na této činnosti. Opravdu nám to velmi pomohlo.“

Petra Hrnčířová