Kliknutím zvětšíteLoni poprvé jsem pozvala ženy z Klenice, Stračova a svoje kamarádky na „dračky“. Pro neznalé upřesním. Ke konci zimy, většinou před obdobím masopustů, se scházely ženy dům od domu a draly peří, které se pak používalo na peřiny do výbav nevěst. Čím víc, tím bohatší nevěsta. Takto se ženy vystřídaly ve všech domácnostech, a při konci se sešli všichni, dospělí i děti, a slavilo se. Peklo se, vařilo, smažilo, sladké i slané a nechyběla ani dobrá pálenka, víno i pivo.
Letos jsem opět pozvala ženy z Klenice, Stračova, své kamarádky z Hradce Králové a svoji maminku z Hořic v Podkrkonoší, abychom tuto tradici udržovaly. Tentokrát jsme se zaměřily hlavně na výrobu mašlovaček. Byly tak nadšené, že kdybych měla více připravených brk, tak tady pracují do dneška.
Také jsem se snažila připravit pokrmy, které mají dlouholetou tradici. Uvařila jsem krkonošské kyselo (polévka z kvásku, hub, brambor a vajec), kočičí svatbu (hrách a kroupy), a k mé velké radosti se mi povedly české, kynuté, povidlové buchty, které jsem dělala podruhé v životě. Všem moc chutnaly. Dále jsem upekla chléb, pohankový a s červenou řepou. Kamarádky přivezly chléb s olivami, štrúdl z tvarohového těsta, které se v jejich rodině dědí z pokolení na pokolení. Byl výborný. Další byly taštičky s tvarohem a moje maminka stočila pravé hořické trubičky.
Pro zajímavost. Maminka je zná velmi dobře, protože po přestěhování naší rodiny z Moravy do Čech, do Hořic v Podkrkonoší v roce 1968, začala pracovat jako vedoucí jediné, tehdy oficiální, výrobny hořických trubiček, patřící pod MěNv Hořice. Do té doby je pekla paní Hadincová doma. V té době musela předat živnost a její manžel, kovář, vyrobil ještě jednu formu na pečení oplatek. Tak v tehdejší výrobně v Komenského ulici pekly oplatky dvě ženy, jedna z nich paní Hadincová, dvě stáčely trubičky a moje maminka jim připravovala těsto a hotové trubičky dávala do krabiček. Vše se dělalo ručně. A byly vynikající. Tenkrát se tam dávaly i lískové oříšky. Já jsem v Komenského ulici chodila do školy a občas se spolužačkou chodívala za maminkou pro tuto dobrotu. Tehdy krabička s 10 ks stála 10 Kčs a oplatky s 60 ks 6,50 Kčs. Poté, nejspíš v roce 1978, oficiálně převzal výrobnu pan Kubišta, který jako jediný dostal licenci a jeho rodina je peče dodnes.
Samozřejmě jsme i draly peří, hezky si povídaly a vzpomínaly na staré časy našich maminek a babiček, kdo si co pamatoval. Byl to krásný den, venku fičel vichr, chvíli sníh, chvíli sluníčko, ale v krbových kamnech praskal oheň, tak nám bylo krásně.
Chtěla bych v těchto různých tradicích pokračovat, aby naše další generace nezapomněly a už se těším na další akci před Velikonocemi, na kterou bych chtěla pozvat i širší veřejnost s ochutnávkou starých receptů a řemesel.
Lubica Gembalová
19
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
