Jan Blažej Santini-Aichel (1677 – 1723) souvisí s pojmem „barokní gotika“. Vyučený kameník a malíř, ale povoláním architekt, proslul jako tvůrce staveb osobitého stylu – ať se jednalo o chrámy, kostely, kaple, paláce, zámecká sídla nebo budovy pro hospodářské využití. Vždy jim vtiskl neobvyklou vizuální podobu a Santiniho autorství lze proto zpravidla rozeznat mezi množstvím významných děl jeho uměleckých kolegů.

Santinimu je dlouhodobě věnována pozornost – k dispozici jsou knižní monografie, celovečerní hrané filmy, které „pracují“ s motivy santiniovského tajemna či filmové dokumenty, v nichž je umělcova tvorba odborně hodnocena. Jaký člověk byl Jan Blažej Santini-Aichel? Jakou úlohu v práci a životě hrálo jeho chatrné zdraví? Jsou Santiniho stavby „barokní gotikou“ nebo spíše „gotizujícím barokem“? Co o něm vlastně víme? Odpovědi nejen na tyto otázky přináší výstava Santini a svět jeho architektury (1723 – 2023) v Národním technickém muzeu v Praze, pořádaná při příležitosti třistaletého výročí úmrtí slavného architekta.

Santiniho díla můžete najít také v Královéhradeckém kraji. Jde například o zámky v Hořiněvsi, Chlumci nad Cidlinou, Rychnově nad Kněžnou či o kapli sv. Klimenta v Hradci Králové. Více informací najdete na webu santini.cz.

V řešení výstavních panelů (v podobě fotografických zvětšenin dobových plánů a interiérů) je jednotícím prvkem vlnovka v kombinaci s kolmými konstrukcemi - to evokuje atmosféru barokního prostoru, složeného z jedenácti témat, kterými je popsána Santiniho kariéra i cesta životem.

Karlova Koruna.
FOTO: Barokní skvost, který vypráví příběh šlechtického rodu Kinských

Santini je představen jako člověk mimořádného talentu a zároveň součást světa umění - počínaje léty mládí a součinnosti s jeho učitelem (dostavba kostela sv. Panny Marie ustavičné pomoci a sv. Kajetána v Nerudově ulici v Praze), jímž byl architekt Jean Baptiste Mathey (např. kaple Nejsvětější Trojice v Chlumci u Ústí - i model v měřítku 1: 75, Nejsvětější Trojice v Ohařicích či sv. Anny v Ostružně, rehabilitována je tak Matheyova dříve zpochybňovaná invence).

Obsáhlé texty doplňuje velký počet kvalitních černobílých fotografií, které mj. srovnatelně dokazují obdiv k tvorbě Kryštofa Dientzenhofera (až na detaily se jedná o podobná průčelí Santiniho kostela Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou a Dientzenhoferova chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně) i inspiraci pro jeho současníky a následovníky (Santiniho klášterní kostel Narození Panny Marie v Želivi versus Kaňkovo průčelí baziliky sv. Prokopa v Třebíči).

V kategorii Stavební obnova chráněné stavby získali ocenění manželé Slaninovi za opravu střechy zámku v Hořiněvsi. „Do zámku jsem se zamilovala především já a mám hodného manžela, který mi to dovolil,“ řekla Markéta Slaninová.
Dědictví zavazuje. Majitele zámku v Hořiněvsi ocenil kraj za opravu střechy

Zdůrazněno je Santiniho působení výlučně jako architekta. Prostor je věnován jeho prvnímu mistrovskému dílu, kapli sv. Anny v Panenských Břežanech (i model v měřítku 1:75, NTM v Praze), dále celoevropsky unikátnímu zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou (stavitel František Maxmilián Kaňka), smyslu pro architektonické hříčky (kaple Jména Panny Marie v Mladoticích), logistice nutné při organizaci několika projektů současně a zároveň od sebe značně vzdálených i pracovním kontaktům se staviteli či zednickými políry – zdůrazněn je např. František Benedikt Klíčník a jeho působení na stavbě areálu poutního kostela Jména Panny Marie ve Křtinách i jinde.

Ve výstavním kabinetu jsou v obměnách postupně k vidění originály stavebních plánů - ve dnech 6. 12. 2023 – 4. 2. 2024 se jedná o Santiniho kresby nerealizovaných návrhů průčelí a půdorysu kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou (MG v Brně) a kresby anonymních stavitelů, týkající se benediktinského klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie, sv. Wolfganga a sv. Bernarda v Kladrubech (Rakousko - Benediktinerstift Melk, Stiftarchiv).

Zdeňka Dokoupilová představuje podobu poštovních známek.
Pocta Santinimu: rychnovský kostel Nejsvětější Trojice je na poštovní známce

Těžištěm expozice jsou nepočetné Santiniho stavby „barokní gotiky“ – klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory (Santini – restaurátor), klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, sv. Wolfganga a sv. Bernarda v Kladrubech (Santini – doplňovatel), klášterní kostel Narození Panny Marie v Želivi a poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou (Santini – 2x autor). Také Santiniho smysl pro „týmovou“ práci je doceněn na příkladu subtilní úpravy čelní fasády Morzinského paláce v Praze, kde nechal vyniknout bustám Alegorie Dne a Noci od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa - v expozici jsou vystaveny sádrové odlitky (AVU v Praze).

Panorama Santiniho tvorby působí kompletně i pomocí modelů staveb a krajinných scenérií – např. Ždáru nad Sázavou a okolí (měřítko 1: 1000 - zapůjčil Constantin Norbert Kinský). Přesto není popsána unikátní situace ohledně kostela Nanebevzetí Panny Marie a budov kláštera v Dolním Ročově. Santiniho stavba poměrně záhy podlehla nepříznivým přírodním podmínkám a radikální přestavbou byl pověřen Kilián Ignác Dientzenhofer - v zemích bývalé Koruny české není mnoho urbanistických lokalit, jejichž podobu by následně ovlivnili dva výjimeční barokní architekti.

Jan Egon Kolowrat Krakowský Liebsteinský před rychnovským zámkem.
Dlouho jsme se těšili, říká Jan Kolowrat Krakowský. Perla baroka opět září

Výstava Santini a svět jeho architektury (1723 – 2023) je poctou mimořádně talentovanému a pracovitému muži. Zároveň jí lze chápat jako odkaz k uctění památky znalců Santiniho díla - prof. Mojmíra Horyny a prof. Pavla Preisse, zesnulého 17. prosince 2023. Od zahájení výstavy a zároveň santiniovského výročí uběhlo deset dní…

Santini a svět jeho architektury (1723 – 2023) – Národní technické muzeum v Praze ve dnech 7. 12. 2023 – 5. 1. 2025, autoři výstavy: Jakub Bachtík, Richard Biegel, Petr Macek (Univerzita Karlova), Martin Micka, kurátoři výstavy: Martin Ebel, Lukáš Hejný, David Frank, Martin Šámal (Národní technické muzeum v Praze), Jiří Kroupa (Masarykova univerzita v Brně), supervize: Karel Ksandr Národní technické muzeum v Praze)