Jsem ročník 1935, takže jsem pochopitelně ještě vykonával povinnou vojenskou službu, která pro mě byla, na rozdíl od většiny mých vrstevníků, velice milou a užitečnou etapou mého života. A to hlavně díky muzice, které jsem měl možnost se plně věnovat. Vedl jsem desetičlenný taneční orchestr, malou dechovku a dokonce mužský pěvecký sbor. Setkal jsem se tam i s velkými osobnostmi, hudebním skladatelem Mojmírem Ballingem a kapelníkem Ústřední hudby ČSLA Hynkem Slukou, od kterých jsem získal mnoho rad, nápadů, zkušeností, které jsem uplatňoval nejen na vojně, ale i po návratu do civilu v kapele ve Smidarech.

V padesátých létech bylo na Novobydžovsku mnoho kapel, ale všechny se věnovaly především české lidovce. Já si přivedl do Smidar trumpetistu a trombonistu (ten se přistěhoval až z Plzeňska) a začali jsme přestavbu stávajícího orchestru. Prvním novátorským krokem bylo zakoupení zesilovacího zařízení, které v té době neměla žádná kapela v regionu, získání zpěváka, zásadní změna repertoáru, ale i stejné oblečení, vkusné pultíky na noty… A úspěch se dostavil velice brzy!

Nové rytmy, mladí muzikanti, zpívané skladby, to vše se posluchačům líbilo a my jsme jen těžko uspokojovali obrovský zájem organizátorů hudebních produkcí v regionu. A pak přišla doslova bomba! Při naší pravidelné produkci na čajích ve Starém Bydžově jsme mezi návštěvníky objevili velice pohlednou dívenku, která si pobrukovala většinu písniček, které jsme hráli. Neváhali jsme a vyzvali ji, aby si s námi zazpívala do mikrofonu. A ona naši nabídku bezostyšně přijala. Uspěla znamenitě, a tak se okamžitě stala nejen stálou členkou kapely, ale její největší hvězdou.

Studentka pedagogické fakulty Janička Šindlerová byla velice muzikální, chytrá, společenská, milá dívenka, kterou jsme měli všichni členové kapely velice rádi a samozřejmě nejen my, ale i zástupy našich posluchačů. Vystupovala s námi pravidelně každou sobotu a neděli plných pět let na zábavách plesích, čajích, i do vzdálenějších míst jezdila v létě, zimě, za každého počasí na motorce s některým z muzikantů (auto jsme tehdy nikdo nevlastnil), na opravdu hodně vzdálená místa s námi jezdila nákladním autem V3S.

Nic však netrvá věčně. Janička byla velice pohledná, milá, a tak jsme se nemohli divit, že se zamilovala, že se provdala, že se stala maminkou a tím její pěvecká kariéra skončila. A pro kapelu tak zároveň skončila její nejúspěšnější etapa. Janička nám nadále fandila, dokonce nám doporučila za sebe náhradu, ale s kapelou již nevystupovala, její odchod byl definitivní.

Výjimka však potvrzuje pravidlo, a tak s torzem kapely si přece jen ještě dvakrát zazpívala. Bylo to vždy ve Starém Bydžově, kde organizátoři kdysi velice oblíbených nedělních čajů se rozhodli uspořádat „Vzpomínkové čaje“, poprvé po třiceti létech, podruhé po padesáti létech. A Janička jako před léty svým osobitým přednesem zpívala hity z mládí – Lavičku z jasmínu, Děti z Pirea, Lístoček z brezy…

Chystal jsem se, že Janičce budu jako každoročně v květnu gratulovat k narozeninám, letos již k 85. Těch se však, bohužel nedožila. Chybělo jí k tomu dvanáct dnů. Když mi dcera tuto smutnou zprávu oznámila, ihned jsem si vybavil spoustu těch krásných společně prožitých okamžiků, historek, písniček v jejím podání a bylo mi moc, moc smutno.

Na Janičku Šindlerovou, provdanou Horákovou z Nového Bydžova, skvělou zpěvačku, nadšenou učitelku a skvělého člověka nelze nikdy zapomenout!

Možná vám uniklo: V hradeckém rozáriu kvetou cenami ověnčené růže. Podívejte se

Dny otevřených dveří v hradeckém rozáriu. | Video: Deník/Michaela Horynová