Uvedené snímky zobrazují situaci dnes již neviděnou.
Vybírám Automat na Baště na Ulrichově, tehdy Gottwaldově náměstí. Jako studenti jsme tam chodili o polední přestávce na oběd, v horkých dnech na pivo či limonádu. Bývalo vždy plno uvnitř i na zahrádce. Levné jídlo v jedinečné atmosféře.
Další má vzpomínka je z tehdy Stalinovy, či Dukelské třídy, směřující k nádraží. Bylo tam plno malých obchodů, úzké chodníky a průvody lidí. Vzpomínám na dobu, kdy tu ještě nebyl podchod pro pěší pod okruhem k nemocnici. Směrem k nádraží se nacházela mateřská škola, kde působila moje Boženka, naproti obchůdek, kde paní Sedláčková prodávala poštovní známky, které jsem jako kluk sbíral.
Připomenu ještě zajímavou fotku z listopadových dnů roku 1989, kdy se i u nás lámaly dějiny. Na Velkém náměstí dav lidí za studeného počasí vítal pád starého a nástup nového režimu.
Poslední vzpomínka je mladšího data, kterou si jistě pamatujete. Jde o tržnici před Priorem na Náměstí 28. října, ještě bez ochrany před deštěm. Ráno tam stávalo plno prodejců a natěšených kupujících. Bylo jich tam mnohem víc než v nedaleké nové tržnici v Chelčického ulici.
Fotografie zašlých časů nejsou jen nostalgií, ale i dokumentem na dobu, na kterou bychom neměli zapomenout.
Olda Suchoradský