Dnešní děti už snad ani nebudou vědět, co školní výlet je. Připomenu ty naše, které jsme zažívali na Osmiletce v Šimkově ulici.

Prvá třída jezdila trolejbusem na Nový Hradec. Šlo se pěšky až k rybníku Biřička. Tam jsme se trochu smočili a opět se vrátili trolejbusem zpět do školy. Ve 2. třídě jsme vyjeli autobusem do Babiččina údolí. Vezl nás pan Švejkovský, který byl řidičem hradeckého divadla a jeho syn byl naším spolužákem. Autobus patřil hradeckému divadlu. Byl velký, takže se nás tam pohodlně vešlo všech 40 kluků. Neměli jsme štěstí na počasí. Celý den hrozil déšť, ale pršet začalo až při cestě zpátky. Ve 3. třídě jsme byli na hradech Potštejně a Litici. Jeli jsme tam vlakem. To nám počasí přálo, ale mezi hrady byla dost dlouhá a namáhavá cesta. Ve 4. třídě nás pan Švejkovský autobusem odvezl do Adršpašských skalách. To byl moc povedený výlet. Vzpomínám, že jsem se tam málem ztratil. Když jsem v polovině cesty při odpočinkuna místě nechal ležet svoji tašku. Paní učitelka mě pro ni poslala zpět s kamarádem Mirkem Fejfarem. Tašku jsme našli, ale zpět jsme zabloudili ve skalách a spolužáci na nás museli v autobuse čekat. V 5. třídě jsme zajeli divadelním autobusem na Karlštejn, cestou jsme se zastavili i u památníku v Lidicích.


A to už tu byla střední škola, kde jsme jezdili s třídní učitelkou Vlastou Bursovou na kolách do tábora v Bělči. Tam jsme se koupali v rybníce, v poledne si udělali ohýnek a na něm vařili polévku a opékali buřty. To byly nejlepší výlety, co jsme na škole v době před 60ti lety zažili.

Vzpomínal Olda Suchoradský