Prasek je malá, půvabná vesnice, nacházející se asi 5 km východně od Nového Bydžova. Turistu zaujme zdejší malebný novogotický kostel; pro historika či politologa je pak Prasek zajímavý tím, že se zde narodil Bohumil Němec (1873-1966), význačný prvorepublikový vědec a politik, který se dokonce r. 1935 ucházel o prezidentský úřad coby protikandidát E. Beneše. Prasek je ale nedílnou součástí tajemna našeho, Královéhradeckého kraje.

Může za to především vrch Chlum, který leží hned za obcí Prasek, a ke kterému vede turistická naučná stezka od Nového Bydžova. Jde sice o nevelký, ale přesto nápadný kopec, který svými tvary již z dálky upoutá asi každého pozorovatele. Chlum je zajímavý již tím, že se zde nachází prastaré hradiště, jakousi kuriozitou je i někdejší výletní hostinec Venturka, nacházející se na západní stráni tohoto kopce. Chlum je navíc opředen hned několika záhadnými lidovými pověstmi, zachycenými např. v pracích V. Horyny či L. Mašínové. A právě tyto pověsti dodávají Chlumu, ale i sousednímu Praseku zcela jiný, takřka magický charakter.

Jedna z těchto pověstí nám vypráví o jakési ženě, která šla kdysi i se svým dítětem po zdejším lese, aby si natrhala květiny. A z ničeho nic se před ní objevily těžké dřevěné dveře, které vedly do podzemní chodby. Žena do ní odvážně vstoupila, a po několika metrech spatřila na zemi poklad. Ozářena tím bohatstvím si žena začala peníze sbírat do své zástěry. Když už jich měla dost, vyběhla ven. Až tam si ale uvědomila, že uvnitř zanechala své dítě. Chtěla se proto pro něj vrátit, ale již nemohla, protože po nějakém vchodu do podzemí už nebylo ani potuchy.

Ubohá žena se proto vrátila do vesnice, ale ze ztráty svého dítěte se vůbec nemohla vzpamatovat. Hledala ho, hledala vchod do podzemí, ale všechno bylo marné. Až po roce se opět vydala na ono místo, kde ztratila své dítě. A ke svému překvapení opět spatřila ony dřevěné dveře vedoucí do podzemí. A tam našla své ztracené dítě, jak si hraje s penízky. Dítě bylo naprosto v pořádku, dokonce ani hlad necítilo. Zjevně si ani neuvědomilo, že v podzemí strávilo celý rok, protože podle něj tam bylo jen pouhý jediný den.

Na první pohled nad touto pověstí můžeme mávnout rukou, a odsunout ji kamsi mezi další kuriozity lidového bájesloví. Vždyť podobných pověstí o pokladech skrytých v podzemí se v České republice vypráví spousta. K mnoha místům se váže i zjevně moralizující pověst o ženě, které se nechá omámit zlatem natolik, že zapomene na své vlastní dítě. To vede leckteré badatele k závěru, že tyto pověsti se jednoduše přebíraly z místa na místo. Ani prvek posunu v čase, který zažilo ono dítě, není nijak výjimečný. Podobná pověst o děvečce, která vstoupila do podzemí, kde strávila jeden den, zatímco na povrchu uplynul celý rok, se vypráví např. v nedalekém Starém Bydžově, ale i mnoha dalších místech. Přesto bychom i tuto pověst měli brát vážně.

Zkušenosti z lidového bájesloví nám totiž ukazují, že lidská představivost je relativně omezená. Většinou si určitou věc jen upraví, jen málokdy si ale vymyslí něco zcela od základu. Ony lidové pověsti proto často mívají svůj reálný základ, který byl jen postupně upravován a zkomolen (tím se také pověsti liší od pohádek, které lze považovat za čiré smyšleniny). Ani to, že se tato pověst objevuje na tolika místech České republiky, ještě nic neznamená. Mnohá místa si ji zřejmě opravdu jen přebírala, zjevně v touze učinit danou obec zajímavější. Pokud ale byla tato pověst jenom přebírána, pak to znamená, že na některých místech tato pověst vycházela z reálného základu. Netýká se to právě Praseku?

Stejně tak bychom neměli opomíjet ani onen nápadný prvek posunu v čase, kdy ono dítě strávilo v podzemí (bez jídla, bez pití) celý rok, a připadalo mu to jako pouhý jeden den. Jistě, i tento prvek na nás může působit takřka pohádkově. Přesto bychom se neměli nad tím jen blahosklonně usmívat, a to zvláště od dob představení teorie relativity času A. Einsteinem. Navíc se nám zde nabízí klíčová otázka. Proč se tento prvek objevuje v tolika pověstech, a na tolika místech? Neznamená to, že tento motiv posunu v čase skrývá v sobě zrnko pravdy, a že může jít o skutečně existující, byť dosud vědou nepopsaný a nepochopený jev?

Při hodnocení, zda tato pověst pochází z nějakého reálného základu či zda jde jen o pouhou povídačku, je vždy také třeba zohlednit i dané místo, kde má k tomuto jevu docházet, jeho charakter. To je ostatně právě to nejzáhadnější. Pokud by se tato pověst skutečně měla jen přebírat z místa na místo, proč se potom vypráví právě o Chlumu u Praseka, a ne o nějakém zcela jiném místě? Proč ne třeba o nedalekém kopci Řasov, který se nachází na druhé straně od Praseka, směrem k nedalekým Nechanicím? Vždyť tento kopec je prakticky stejně vysoký, a je i mnohem mohutnější. A obdobně vysoké, nápadně tvarované jsou i další kopce v okolí. Takže proč právě Chlum u Praseka, a ne nějaké jiné místo?

Je zjevné, že tato pověst má nějakou spojitost se zdejším, již zmíněným hradištěm. O něm se navíc vykládá i další pověst. Podle ní na tomto hradišti či hradě kdysi žili – obři. Respektive, obr se svou neméně obří dcerou, kterým patřilo zdejší panství a hned několik okolních vesnic. Ona obří dcera byla ovšem velmi rozmařilá. Jednoho dne si dokonce vzala jednoho ze zdejších sedláků, a hrála si s ním jako s nějakou hračkou. Za tento čin ovšem byla svým otcem ostře pokárána, její otec jí navíc poučil, že právě takoví sedláci jsou zdrojem bohatství celého národa. Je to velice půvabná pověst, v českém prostředí poměrně ojedinělá, a navíc v sobě opět nese i určité morální ponaučení.

Přesto na této pověsti leccos zaráží. Je zřejmé, že k této pověsti zdejší obyvatele inspirovalo právě ono staré hradiště, které na ně mohlo působit záhadně, tajemně. Ale – proč podle této pověsti zdejší hrad, respektive hradiště obývali právě obři, proč byl použit tento fantaskní prvek? Vždyť ono staré hradiště, nacházející se na Chlumu, bylo jen poměrně malé. I z jeho rozměrů a z rozměrů staveb, které se zde nacházely (musíme brát v potaz i fakt, že před staletími bylo toto hradiště mnohem zachovalejší než v současnosti) muselo navíc být každému pozorovateli patrné, že zde žili normální lidé normálního vzrůstu. Takže proč právě obři, proč se objevili v této pověsti?

Jedním z vysvětlení může být to, že na tomto hradišti kdysi třebas skutečně sídlili lidé mimořádného vzrůstu. V době, kdy lidé obecně dosahovali menšího vzrůstu než v současnosti, mohl být dvoumetrový člověk pokládán skutečně za obra. Přesto se zdá, že takové vysvětlení není postačující. Nabízí se ale ještě jiná možnost, jiné vysvětlení. Není právě ona pověst o obrech určitým symbolickým vyjádřením toho, že na Chlumu u Praseka se nachází něco neobvyklého, mimořádného; něco, co překračuje běžné lidské chápání? Něco, co je skryto v lůnu Chlumu? A nesouvisí to nějak i s onou pověstí o pokladu, který se má nacházet ve zdejším podzemí?

Vše navíc podtrhuje i sám kopec Chlum. Ten je totiž skutečně magický, a zaujme již na první pohled. Na pozorovatele, jdoucího od Nového Bydžova či ještě lépe po silnici z Nového Bydžova do blízkých Králík zapůsobí jak svou siluetou, tak i svou energií. To nás přivádí k širší otázce. Proč některá místa na lidskou mysl působí tak silně, že je nazýváme magickými a jsou o nich spřádány pověsti, zatímco jiná, fyzikálně neméně výrazná místa, tak silně nevnímáme?

Každopádně Chlum u Praseka je právě takovým magickým místem. Nejde přitom jen o ony zmíněné pověsti. Vždyť Chlum u Praseka vždy k sobě lákal lidi s fantazií, umělecky založené; lidi se zájmem o záhadno, tajemno. A to i dnes, v moderní době, kdy ze zdejšího hradiště nezbylo již téměř nic. Chlum u Praseka je tak nedílnou součástí tajemna Královéhradeckého kraje. A proto by jeho případ neměl být nijak opomíjen, a spíš bychom se měli snažit ho lépe pochopit.

David Khol