A. Lukešová: Dovolte mi nejprve poděkovat za krásný a povzbuzující vzkaz, který má pro nás všechny v 6. C velký význam. Naše třída procházela těžkými zkouškami od samého počátku. Když jsme nastoupili na gymnázium, byli jsme ještě dětmi, které se ocitly mezi dospělými a po kterých se vyžadovalo, aby se také dospěle chovaly. Pamatuji si, jak jsme se báli jít sami ze třídy, aby nás na chodbách někdo neušlapal. Báli jsme se starších, kteří se na nás koukali jako na zahradní trpaslíky. Naštěstí se nás ujal ten nejhodnější pán z celé školy. Zajímal se o nás a měl nás rád. Vzpomínám si, že nejčastěji vcházel do hodin hudební výchovy s hlasitým tleskáním do rytmu nějaké hudby, kterou jsme později měli pojmenovat. Často hrával na klavír naše oblíbené písně a nezdráhal se naučit novou skladbu, aby nám udělal radost. Je obdivuhodné, jak zvládal naše nálady a emocionální výlevy, které byly pro náš věk více než typické. Byl to náš pan profesor. Pan profesor Brandejs. Naše domluvená návštěva se uskutečnit nemohla, ale často jsme si posílali vzkazy či zavolali. Vím, že nás přesvědčoval, že se vrátí, a také svůj slib splnil, i když se k nám vrací z nebíčka. Víme, že na nás dohlíží a hlídá náš každý studijní krok. Může si být jistý, že se nás ujala velmi schopná a příjemná paní profesorka Uhlířová.

Ještě před týdnem, znavení a demotivovaní současnou dobou, jsme byli rozhodnutí, že žádné tablo ani pomaturitní večírek dělat nebudeme. Ale to jsme pak změnili, tablo uděláme. A Váš syn, náš pan profesor, tam v žádném případě nemůže chybět, protože to byl právě on, kdo nás naučil, co obnáší být studentem. Ze třídy jednotlivců je plně spolupracující skupina dospělých lidí, kteří za malou chvíli půjdou každý svou cestou, ale celý život zůstanou spojeni společnými vzpomínkami.“

Od té chvíle uplynulo jen málo času, ale studenti již psali maturitní didaktické testy, mnozí již mají za sebou i přijímací zkoušky na vysoké a vyšší odborné školy, v červnu odmaturují. Pak je čekají další zkoušky života. Studia nejsou cílem, ale prostředkem na cestě k povoláním, kdy se budou snažit být platnými členy společnosti. Budou zakládat rodiny. Proto jim přejme šťastná další rozhodnutí a vykročení, mají toho hodně před sebou.

A. Lukešová a Brandejsovi