Jak se stalo, že jste kronikářkou a od kdy?
V Katovicích dlouhá léta vedl kroniku Ing. Karel Kuncipál, kterému v tom byla oporou jeho žena Věra. Pan Kuncipál je také mimo jiné spoluautorem publikací o historii našeho městyse. Když se rozhodl skončit, nastoupila jsem místo něj já. První rok, který jsem zapisovala, byl 2005.

Vím, že historie je váš koníček. Jaké máte pocity, když pročítáte historii Katovic a navíc ji zaznamenáváte pro ostatní?
Když člověk pročítá staré záznamy, vyvstane mu na mysli řada otázek. Jak naši předkové asi žili, jaké měli starosti a radosti… Vzhlížím k nim s úctou, protože prožili nelehká období bez dnešních technických vymožeností a třeba během válek, krizí či neúrody určitě bylo velmi složité nejen přežít, ale navíc se postarat o své potomky a své blízké. Také mi přijde zajímavé, že například před 100 lety žili v Katovicích úplně jiní lidé s úplně odlišnými životními příběhy, ale díky předávání znalostí, zkušeností a hodnot mezi jednotlivými generacemi existuje mezi nimi a námi spojitost. A je zase na nás, co my předáme svému okolí a našim potomkům. Určitě je také důležité, jak prožíváme společný život v místní komunitě.

Co obnáší vaše práce?
Snažím se za jednotlivé roky nashromáždit materiál k životu obce, včetně novinových článků, fotografií, plakátů, to nejzajímavější zapsat a vše uspořádat. A také shromažďuji starší materiály dokumentující život v Katovicích.

Hodiny na katovickém kostele. Foto: Deník/Petr Škotko a Lucie Kotrbová
Katovičtí sobeckým sousedům hodiny neukázali

Vaší doménou je hraní na dudy a jejich historie. Mají Katovice také dudácké kořeny?
Před 2. polovinou 20. století jsem zatím tady na žádné dudáky nenarazila. Přestože v blízkém okolí jsou písemné záznamy o jejich působení i z přelomu 19. a 20. století. Ale dnes žije v Katovicích hned několik mladých dudaček a dudáků, takže o dudáckou tradici tu je momentálně postaráno.

Není tajemstvím, že máte velmi početnou rodinu a pracujete jako etnografka ve strakonickém muzeu. Jak vše stíháte?
Někdy je to skutečně "šrumec". V muzeu pracuji na zkrácených úvazek, abych stihla děti odpoledne vozit po kroužcích. A po večerech pracuji na počítači, a to se právě mohu věnovat i čtení zajímavých historických textů.

Co jste zatím objevila nebo zaznamenala nejzajímavějšího?
To je těžké říct. Vždycky mi udělá radost, když někdo přinese třeba starou korespondenci po předcích, průkazky, či dobové fotky nebo pozvánky. Ale čím jsem starší, tím více vnímám, jak málo toho o minulosti víme…