První mobil si koupil ještě jako kluk na přelomu tisíciletí. „Byla to Nokie 5110. Když přišla na trh, stála osm tisíc. Já ji tehdy nosil v koženém pouzdře za opaskem, aby byla vidět,“ pátrá v paměti. Od té doby vystřídal celou řadu mobilů.

Před pár lety si na tento svůj první úlovek zničehonic vzpomněl. „Přemýšlel jsem, jestli se vůbec dá ještě sehnat. Podíval jsem se na internet a buch, byla tam jedna za šest set,“ usmívá se. Jelikož telefon fungoval, začal jej používat.

Království Jarmily Haldové v Sedloňově.
Betlémy z Rychnovska oživují reálné postavy. Snažím se je ozvláštnit, říká žena

„Zjistil jsem, že mě to baví víc než iPhone. Neexistoval žádný e-mail, nic. Esemesky taky ne, ty šly psát těžko, musel jsem všem volat. A hrozně se mi ulevilo. Po týdnu jsem zjistil, že jsem s tímhle telefonem spokojenější než s tím chytrým,“ vzpomíná na okamžik, kdy jeho sbírka začala vznikat.

Stará Nokia za čtvrt milionu

Nokiím coby mladík zůstával věrný hodně dlouho, a tak ho po pořízení „padesát jedna desítky“ napadlo, že by se mohl poohlédnout ještě po dalších typech, které kdy měl. „Na polici v kanceláři jsem jich měl posléze vystavených asi deset. A pak jsem se do toho pustil víc a zjistil jsem, že Nokie nebývaly jen v té známé klávesnicové fázi, ale také v kufříkové,“ prozrazuje sběratel.

Právě kufříkové mobily jsou pro sběratele jedním z nejoblíbenějších artiklů. Hlavně proto, že jsou velmi vzácné. „Nejstarší je z roku 1989, ale tehdy se jmenovala Mobira. V republice jsou jich jen jednotky kusů. Lidi, kteří je vlastní, je mají někde schované a nechtějí je pouštět,“ líčí Lukavec.

Vila Tugendhat v Brně.
Tugendhat slaví výročí. Brněnský skvost se dostal na seznam Unesco před 20 lety

Jeho snem je Nokia Senator. „Ta ale stojí kolem čtvrt milionu. Byla jedna z prvních. Je to kabela plná drátů a baterií a v tom je zahrabané sluchátko. Vím o jednom člověku, který tuto Nokii má. Žije na Slovensku a má ji schovanou v trezoru v bance. Já osobně ji ale nikdy v životě na vlastní oči neviděl,“ říká trochu se steskem v hlase.

Mobily nejčastěji vyměňuje

Opravdoví sběratelé telefony neprodávají, a pokud ano, tak jen za symbolické částky. Lukavec je nejčastěji vyměňuje. Pokud má některý kus víckrát, osloví jiného sběratele. Když takto nashromáždil většinu Nokií, začal se zajímat o Motoroly. „Nejstarší, kterou mám, je z roku 1988. Je v kožené brašně s náhradní baterií, nosila se přes rameno. Právě staré Motoroly mě začaly hodně zajímat. Ony jsou tak ošklivé, až jsou hezké,“ usmívá se Lukavec.

V muzeu, kde svou sbírku vystavuje, je patrné, že se věnoval i jiným značkám. Jeho srdce však nejvíc bije pro Nokii. „Každý telefon je něčím zajímavý, ale jeden z mých favoritů je Nokia 7110. Té si hodně cením. Podařila se mi sehnat úplně nová, nikdy nebyla zapnutá, to jsem udělal až já. Na ni jsem sáhl vždy jen v rukavicích, aby neutrpěla nějaký škrábanec,“ říká sběratel.

Historické varhany v kostele Nanebevzetí panny Marie v Bučovicích.
Obnova historických varhan z Bučovic potrvá dva roky. Navrátí jim funkčnost

I navzdory své vášni většinou používá moderní iPhone. „Ten mám služební. Musím řídit chod firmy, takže nebudu lhát – nejjednodušší je ho vzít a vyřídit v mezičase e-maily. Ale jednou za měsíc iPhone vypnu a simku dám do maličké Nokie 8210. A dělám to většinou tehdy, když mám nejvíc práce. Když se od všeho chci oprostit,“ popisuje.

Když zakládal muzeum, nebylo jeho cílem ukázat lidem „jen“ stovky různých typů mobilů. „Chci ukázat dnešní mládeži, že to, co teď považuje za normální standard, před pár lety ještě vůbec běžné nebylo. I domluva byla jiná. Slib a hodnota slova měly váhu, muselo se telefonovat, jednat s lidmi přímo. Ne jako teď, kdy se to, co bylo slíbeno, zruší jednou krátkou větou, která se vám objeví na displeji,“ zamýšlí se Lukavec.