Pověstí o Honzovi z Bříšče, jak se lidově říkalo Vříšti na Novoměstsku, je opravdu hodně. Honza v nich vystupuje coby opravdový silák a také šibal, který má rozum na svém místě. A který občas někde něco provedl a také sem tam i něco ukradl. Jaký byl ale doopravdy?

Jmenoval se Jan Staněk a narodil se 17. února 1814 ve vříšťské hospodě, která stojí u silnice vedoucí z Nového Města na Moravě do Sněžného. „O Honzově dětství toho příliš nevíme. Dostalo se mu obvyklého základního vzdělání. Do dvanácti let navštěvoval školu Německém, dnešním Sněžném. Pak se vyučil řeznickému řemeslu a dva roky strávil u řeznického mistra Tomáše Bašty,“ připomenul archivář Vít Křesadlo, který se po stopách legendárního Honzy z Bříšče vydal.

Boj husitů s křižáky, jak byl zachycen v Jenském kodexu
Před 600 lety čelil Žatec křižákům: jeho obrana dováděla nepřátele k zoufalství

Jakmile se Honza stal vyučeným řeznickým tovaryšem, vydal se na vandr. Ale protože to nebyl žádný jelimánek, ale pěkné kvítko, maléry na sebe nenechaly dlouho čekat. Jan Staněk se na svých cestách dostal do Jihlavy. Odtamtud jej v roce 1833 šupem hnali pro nezaměstnanost, opilství a rvačku zpět do rodné Vříště. „Ještě téhož roku řádil ve vříšťském mlýně, kde mlynáři Janu Neumannovi rozbil všechna okna,“ pokračoval Vít Křesadlo.

O rok později se konaly vojenské odvody. Mezi rekruty byl i Jan Staněk. Odvody se samozřejmě neobešly bez řádného zapití v hospodě. Odtamtud se Honza vydal k domu svého učebního mistra Tomáše Bašty, aby mu připomněl zaplacení dluhu. Ten mu neotevřel, proto mu Honza rozbil pět oken.

Na druhý den si vybral jinou oběť. Poté, co se opět řádně posilnil v hospodě, vyrazil k vříšťskému mlýnu. Mlynář, který jej viděl přicházet, rychle zamknul všechny dveře a zabezpečil okna. Honza se sice za pomoci pěstí a kamení snažil dostat dovnitř, ale nakonec se obrátil a vydal se k domovu.

Devět měsíců žaláře

„Tam už na něj čekal tříčlenný uvítací výbor. Vrchnostenský kancelářský sluha Jakub Stephan dostal nařízeno, aby s pomocí vříšťského rychtáře Tomáše Hájka a ještě jednoho souseda dopravil Honzu k novoměstskému vrchnímu úřadu. Jakmile to ale Stephan Honzovi přednesl, vysloužil si facku. A hned i ránu holí přes rameno. Když mu druzí přiskočili na pomoc, pustil se Honza s vervou i do nich,“ popisal Vít Křesadlo.

K novoměstskému úřadu se nakonec přece jen dostal, ten ale postoupil věc jihlavskému soudu. Přestože se Honza bránil, že byl opilý a pomatený, dostal za zločin veřejného násilí a těžký policejní přestupek proti bezpečnosti cti devět měsíců těžkého žaláře.

Astrolog Tycho de Brahe (stojící) ve společnosti císaře Rudolfa II. v roce 1600 na pražském dvoře
Záhadná smrt Tycha de Brahe. Podezřívali z ní dánského krále i Keplera

Ale ani po svém návratu ze žaláře nesekal Jan Staněk latinu. Pro ránu pěstí nebo výhrůžku zabitím nešel nikdy daleko. A tak není divu, že se znovu dostal do křížku se zákonem a opět se na nějaký čas přesunul z vříšťské hospody do vězení.

V roce 1840 se Honza oženil. Do chomoutu ho dostala o šest let starší Josefa Babáčková z Kadova, kde se také manželé po svatbě usadili. „Otec si na ně vzpomínal. Neměli tu dobrou pověst. Ani jeden,“ podotkl jeden z kadovských obyvatel Jindřich Brázda.

Jeho tvrzení dokládá i pátrání archiváře. „Josefa Babáčková měla už nemanželského syna. A byla dokonce obviněna z vraždy dítěte, které v roce 1833 tajně porodila. Nakonec ale byla osvobozena s tím, že se dítě již narodilo mrtvé,“ nastínil novomanželčino předchozí provinění Vít Křesadlo.

Špatné zacházení se ženou

Ani ve stavu manželském se Honza nedržel zpátky. „Co víme, tak byl zatčený pro špatné zacházení se svou ženou, tchánem a tchyní. A také kvůli nebezpečným výhrůžkám kadovskému rychtáři Tomáši Stehlíkovi,“ informoval kronikář.

Celá věc zašla ale ještě o mnohem něco dál. Jan Staněk začal svou ženu podezřívat, že má s rychtářem pletky a rodiče její počínání kryjí. A opět došlo na rány, výhrůžky a napadení. Honzovo řádění zarazil až „trestní oddíl“ z kadovské huti. A Honza znovu putoval za mříže. „Můj pantatík se Stehlíkem a mojí ženou přivedli falešných svědkův, na kterých svědectvo jsem já do kriminálu do Jihlavy odeslaný a ačkoliv dokázáno bylo, že ty svědky falešně svědčili, dostal jsem přece kvůli vrchnostenskýmu ouřadu zdejšímu sedm měsíců trestu žaláře,“ okomentoval tehdy Jan Staněk vynesení rozsudku.

Dvojitý agent Paul Thümmel, pracující pro československou i německou rozvědku, na setkání s českými agenty Tauerem a Frankem v srpnu 1938 v ulici Čsl. armády v pražských Dejvicích
V říjnu 1941 vyvrcholilo zatýkání českých odbojářů. Začalo střelbou na záchodě

Po návratu ze žaláře se Honza se ženou zřejmě usmířili, což dokládá narození dalšího syna. Aby si žili lépe, vylepšoval Jan Staněk rodinný rozpočet krádežemi. Ani to nezůstalo bez odezvy a tak Honza pobýval střídavě doma a ve vězení.

V roce 1851 mu manželka zemřela. Honza se stal vdovcem. Ovšem ne na dlouho. Dva roky nato se opět oženil. Jeho vyvolenou se stala Františka Stehlíková z Pohledce, která také nebyla žádná světice a měla už leccos za sebou.

„S novou manželkou přišla i touha po novém, lepším životě. Honza se chtěl odstěhovat do Ameriky. Proto si podal na okresní hejtmanství v Novém Městě žádost. Hejtmanství ale zredukovalo jeho žádost pouze na korunní země. A tak Honza odešel do Uher i se svou ženou a čtyřmi dětmi. Ani tam ale nezůstal natrvalo. Byl zatčen a postrkem hnán domů,“ popsal další osudy novoměstské legendy Vít Křesadlo.

Stopa se vytrácí 

Honzova stopa se ztratila na jaře roku 1857. Jaký tedy vlastně byl? Mnohokrát soudně trestaný recidivista, násilník, který nikdy nešel pro ránu daleko. Opíjel se a kradl. Měl velkou sílu a také se hned tak něčeho nezalekl. Právě posledně dvě jmenované vlastnosti se lidem vryly do paměti nejvíce. A tak se pomalu ale jistě rodily pověsti o Honzovi z Bříšče.

„Trvalo celé půlstoletí než ústní vyprávění dostalo tištěnou podobu. Zásluhu na tom má bohemista Ignác Hošek, který do své práce o nářečí českomoravském zařadil i ukázky vyprávění pamětníků,“ řekl Vít Křesadlo. Z neurvalého recidivisty se tak stala legendární postava, jejíž silácké kousky jsou známé po celém Novoměstsku.