Placičky z červené čočky podle Pana Cuketky:
V ČLÁNKU SE DOČTETE:
* Kouzlo krabice v mrazáku
* Nejdřív umýt, pak škrápat
* Skromné jídlo? Třeba čočkové rizoto
* Zásady foodbloogera Pana Cuketky
* Zachraň jídlo
* Sbírejte, pěstujte, sušte
* Mějte přehled o zásobách
Inspirací k úspornému a chytrému vaření dnes najdeme spoustu – u slavných kuchařů, blogerů, na sociálních sítích i ve starých knihách. Ze všeho čtení vychází jedno: nejde o obracení každé koruny a utrhávání si od úst, jde o respekt k jídlu i k nám samotným. Fakt, že podle různých statistik umíme takzvaně na hlavu a rok vyhodit kolem stovky kilogramů jídla, je docela drtivý.
Skvělým ilustračním příkladem pro naši myšlenku je kuře. Koupit samotná stehna nebo prsa není úplně rozumné. Je to docela drahé (platíte za maso, balení a práci při porcování) a uvaříte z toho jedno jídlo. Rozumné je koupit celé kuře a postavit se k němu čelem. S nůžkami na drůbež se naučíme pracovat rychle, takže odstřihneme stehna na pečení, odřízneme prsa na řízky nebo na čínu, křidélka půjdou do marinády a zbyde skelet, ze kterého bude skvělá polévka nebo jen prostý vývar.
Kouzlo krabice v mrazáku 
„Mám trvale v mrazáku velkou plastovou krabici, kterou průběžně plním všemi odřezky z masa a zeleniny,“ prozrazuje svoje letité know how Vladimíra, která má s manželem na Rychnovsku farmu. Chovají prasátka mangalice a spoustu dalších užitkových zvířat – nouzi o zdroje rozhodně nemají. Ba naopak. Právě proto, že znají hodnotu potravin, nevyhazují. Neplýtvají. „Od čumáčku po ocas“ tady platí doslova i přeneseně.
Ve chvíli, kdy je plastová krabice paní Vladimíry plná, což se při běžné frekvenci vaření stane zhruba za týden, přesune všechny ty kosti a kůži z kuřete, tlusté odřezky z vepřového a hovězího masa, slupky, odřezky a natě ze zeleniny do velkého hrnce a uvaří několik litrů skvělého vývaru, který funguje jako základ dobré silné polévky i jako zásoba do mrazáku: na další polévku nebo podlévání masa při dušení a pečení.
Z jednoho kuřete tak vznikla čtyři kvalitní jídla: pečená stehna, řízky nebo čína, marinovaná pečená křidélka a velký hrnec polévky. Výborná práce!
Nahrává se anketa ...
Nejdřív umýt, pak škrábat
Pokud vás zarazily v předchozím textu ty slupky ze zeleniny (jsou přece špinavé od hlíny!), pak se ve volných chvílích začtěte třeba do Recyklované kuchařky od Jitky Rákosníkové nebo do blogů Pana Cuketky, Jany Florentýny Zatloukalové, Hany Michopulu nebo Martina Škody.
Ti všichni (a spousta dalších) zacházejí se zeleninou jinak než dosud většina z nás: zeleninu nejdřív pořádně vydrbou kartáčkem, a teprve pak loupají. Do zásobní plastové krabice tak přicházejí jen čisté povrchové části zeleniny a natí. Pohodlně se k nim vejdou i košťály z květáku a brokolice, zbytek pekingského zelí od salátu, uvadlé lístky a stonky z bylinek na parapetu…. To všechno dá budoucímu vývaru skvělou chuť, do odpadu nejde v podstatě nic.
Všichni zmínění autoři jsou vůbec skvělou inspirací: úsporné vaření v tom nejlepším smyslu slova, tedy bez plýtvání, je pro ně totiž velkou výzvou a projevem respektu k surovinám a jídlu obecně, nikoliv svědectvím o tření bídy s nouzí.
close
info
Zdroj: Shutterstock
zoom_in
Z jednoho kuřete lze při troše práce uvařit spoustu jídla. Ani kosti a kůže nepatří do koše!
Skromné jídlo? Třeba čočkové rizoto
Publicistka Hana Michopulu je například jednou z osobností, která se podílí na projektu Skromné jídlo - na instagramu, s hashtagem#skromnejidlo i díky ní vzniká kuchařka plná dobrých jídel za pár korun.
„Profil Skromné jídlo má už přes 5300 sledujících. Vidím mezi nimi lidi z českého gastra, samoživitele, ale hlavně lidi, které skromnost inspiruje k tomu, aby neplýtvali zdroji,“ řekla k projektu na webu Velká přestávka Hana Michopulu s tím, že i ona sama vařívá jednoduchá jídla z velmi dostupných surovin.
„Zatím mi nejvíc chutnalo čočkové rizoto. Za poslední měsíc jsem ho dělala dvakrát a určitě ho přidám do stálé sestavy jídel. Rozhodně se nepotvrdilo to, co na začátku mnozí tvrdili – že uvařit za 50 korun pro rodinu nejde. Jde to, a není nutné skončit u mouky a brambor,“ řekla Hana Michopulu.
Další z respektovaných českých foodblogerů, Pan Cuketka (původním povoláním lékař) razí ve své filozofii spoustu dobrých zásad, z nichž řadu určitě měly ve svých notýscích zapsané naše moudré babičky:
1. Recyklujeme rýži od včerejška na základ zeleninových karbanátků a chleba pečeme domácí.
2. Když si koupíte pětikilovku žitné a pětikilovku pšeničné mouky, vyjde domácí chleba ještě levněji, protože velká balení jsou ekonomičtější než kupovat mouku po jednotlivých kilech. Navíc odpadnou nákupy typu Po cestě ze školky se stavíme pro pečivo – a je z toho nákup za tři stovky. Na domácí čerstvý chleba navíc stačí na obložení rajče, pažitka a sůl.
3. Nepijeme limonády, ale vodu s mátou, kterou chystám do velkých lahví do lednice, takže je příjemně chladná a dětem chutná víc než ta čerstvě napuštěná.
4. Vodu na těstoviny nejprve ohřejeme v rychlovarné konvici, je to ekonomičtější než ji ze studené k varu přivést ve velkém hrnci.
5. Rýži dávám do peřin. Přivedu ji k varu a po dvou minutách vypnu a zastelu, dojde sama do měkka.
Zachraň jídlo
Při nákupech stojí za to chovat se moudře. Znamená to nejen využít aktuálně výhodných cen masa a dalších surovin a uložit je do mrazáku pro dny příští, ale podívat se například i do kolonky Zachraň jídlo, kterou lze nalézt u dovážkových e-shopů potravin.
Mrkněte se na video o projektu Zachraň jídlo:
Můžete tak za zlomek ceny pořídit maso, sýry a další věci těsně před doporučeným datem spotřeby, nebo sáhnout po takzvaných ošklivácích. Tak tady označují ovoce a zeleninu, která nemá dokonalé tvary a velikost podle nějakých norem, takže za pár babek pořídíte pytel brambor, jablek, česneku, cibule nebo rajčat.
Sbírejte, pěstujte, sušte
Skvělou inspirací pro naši věc jsou i fotografie v kuchařských knihách a na sociálních sítích. Unisono říkají: I oči chtějí jíst! Nepodceňujte vizuální a estetickou stránku svého jídla. Je nad slunce jasné, jaký rozdíl je mezi těstovinami posypanými sýrem, a těstovinami posypanými sýrem, lístky bazalky a minirajčátky.
Parádní podání udělá z obyčejné stravy noblesní jídlo, které uspokojí téměř všechny smysly. Bazalku (a spoustu dalších bylin) vypěstujete na parapetu nebo přinesete z procházky, a rajčata se vám za trochu péče rozrostou na balkóně i za oknem.
Nechtějte všechno kupovat: bylin na ozdobu, na čaj i do nádivky najdete spoustu na kraji lesa (kopřivy nepřehlížejte, chutnají jako špenát a nálev z nich čistí tělo), na stejných místech natrháte i pár kilo šípků na čaj na celou zimu, posbíráte tam pytel ořechů, spadaná jablka a švestky a taky košík hub. Co s nimi určitě víte. Vařte, sušte, nakládejte na den, kdy se zima zeptá, jaké bylo léto.
Mějte přehled o zásobách
Myšlence úsporného vaření vysloveně prospívá dokonalý přehled o všech zásobách v domě. Ty suché ve sklenicích a sáčcích nemají nekonečnou trvanlivost a je potřeba vědět, kdy je nejvyšší čas uvařit hrách a čočku v polévce nebo upéct chleba z mouky, do které by se už zítra mohli pustit moli.
Stejně tak je potřeba mít přehled o všech těch krabičkách a načatých potravinách v ledničce – platí zlaté pravidlo třetího dne. Uvařené jídlo patří buď okamžitě sníst nebo odložit do mrazáku, zbytky brambor, zeleniny, rýže, těstovin a uzenin pak proměnit v některou z variant omelet nebo fritat, nádivek nebo zapékaných jídel.
Ještě moment: ani ta okoralá kůrka od sýru a kůže ze slaniny nepatří do koše! Sýrové kůrky házejí Italky vyvařit do polévky a kůže ze slaniny patří do hrnce s vývarem.
