Když kopal Vladimír Šmicer, slavný český exreprezentant, za Liverpool, poznal sílu Anglického poháru, nejstarší soutěže fotbalového světa.

„Triumf v něm brali domácí kluci víc než výhru v Lize mistrů,“ divil se. On, samozřejmě, vyhrál obě trofeje, byl to rozený vítěz.

V Česku je to jinak. Mol Cup, jak se pohár jmenuje, je často na druhé koleji. A to především u mocných.

Naštěstí se občas přenese kouzlo staré dobré Anglie i do středu Evropy. Jako ve středu odpoledne do Chlumce nad Cidlinou.

Domácí třetiligisté už předtím vyšoupli z pavouka Příbram a Bohemians, účastníky nejvyšší soutěže. Paráda! Ale, při vší úctě, nic, co je čekalo ve středu. Přijela Plzeň, klub na úrovni Spartyi Slavie, čistě výsledkově nejlepší tým posledních deseti roků v Česku.

Chlumec ji prohnal, ba dokonce zastrašil. Vedl 2:0, dokázal vyrovnat na 3:3, když Viktoria skóre otočila. Padl až v prodloužení, ale i v něm se herně óbrfavoritovi vyrovnal. Bylo to famózní, uchvacující. Ne, to nejsou silná slova, v tomto případě nejde o nadsázku.

„Byla to bomba. Takový zápas se hraje třeba jednou za život,“ rozplýval se Jan Labík, jeden z domácích hrdinů, autor třetí branky.

„My jsme třetí liga, oni jsou extraliga. Jsem na kluky pyšný, ani ve snu mě nenapadlo, že by to takhle mohlo proběhnout,“ podpořil ho trenér Jan Kraus. Jak trefné!

Nejen výkon týmu však byl nositelem zážitku. Jsou tu další dvě záležitosti.

Zaprvé návštěva. Na stadionku se mačkalo na 4 tisíce lidí. „Ano, byla skvělá atmosféra, mně to vyhovovalo. Lidé pokřikovali, ale většinou ne na mě, já jsem jim trnem v oku nebyl, takže to bylo v pohodě,“ usmál se hostující obránce Luděk Pernica.

Zadruhé domácí přešli špatný výkon rozhodčích. Hlavní Ondřej Berka i pomezní David Hock přitom dávali najevo až moc, jak je Plzeň silná v zákulisí…