Bez debat největší zápas své krátké klubové historie ve středu prožil oddíl z Turnovska FK Přepeře. Celek dospělých, který na fotbalové mapě existuje od léta roku 2013, vyrazil k mistrovskému utkání na půdu pětinásobného mistra Plzně.

Ano, je tomu tak. V době, kdy plzeňská Viktoria získávala svůj teprve první mistrovský titul (sezona 2010/ 2011), pojizerský oddíl ještě ani neexistoval. Když pak Západočeši na jaře roku 2014 slavili potřetí, Přepeřští zapíjeli postup z okresního přeboru do krajské I. B třídy.

Píše se únor roku 2021 a oba kluby se potkaly ve vzájemném souboji v rámci 3. kola MOL Cupu. Favorit nenechal nic náhodě, o dvě třídy níže působícího soka přejel 7:0 a může vyhlížet los pohárového osmifinále.

Na co se naopak mohou těšit poražení? Zní to banálně, ale o to reálněji. Severočeši doufají, že se brzy vrátí na hřiště do dalšího zápasu. Vždyť ten poslední před soubojem s Plzní, odehráli 10. října roku 2020! Od té doby amatérský sport stojí a hledá světlo na konci koronavirového tunelu.

V Doosan aréně tak ve středu šlo o dvojnásobně nerovný boj Davida s Goliášem a na straně porážených musel krutý výsledek vstřebat mimo jiné i útočník Martin Ježek. Třicetiletý kanonýr v utkání odehrál 62 minut, než jej vystřídal o deset let mladší Jakub Elbel.

Martine, jak jste si se spoluhráči užili návrat na zelený trávník po tak dlouhé době?
Co se týká výsledku, návrat jsme si představovali malinko jinak, každopádně jsme se na něj moc těšili. Přece jen jsme ho okusili naposledy v říjnu a kdo ví, kdy ho zase v soutěžním utkání uvidíme.

Bylo vůbec reálné se s plzeňskou Viktorií měřit? Zvlášť při vědomí, kolik jste toho od října natrénovali?
Jak se říká, stát se může ledacos. Musela by se sejít shoda určitých věcí, aby to bylo nechci říkat reálné, ale reálnější. Situace pro nás amatéry je bohužel taková, že jsme pořádně nemohli trénovat a je pravda, že od října jsme toho moc nenahráli. Výjimku jsme dostali až na posledních čtrnáct dní před mistrovským utkáním.

Jak tedy myslíte, že by zápas dopadl, kdyby i amatérské soutěže jely dál a vy se s Plzní potkali za řekněme obvyklých podmínek?
Zápas určitě mohl vypadat trošku jinak, ale to jsou jen kdyby. Ono se těžko hraje proti tak velkým týmům, jako je Viktoria. Za normálních podmínek, kdy člověk chodí do práce a trénuje v průměru třikrát týdně, natož pak, když netrénuje skoro vůbec. Přece jen jsou to „profíci“. Nechceme se však vůbec na nic vymlouvat, utkání pro nás bylo svátkem a všichni jsme se na něj moc těšili.

Když sudí odpískal konec utkání, jaké ve vás převažovaly pocity?
Myslím, že ve všech byly pocity různorodé. Na jedné straně nadšení, že jsme si mohli vůbec takové utkání zahrát. Navíc ještě na hlavním stadionu jednoho z nejlepších týmu v republice. Na straně druhé, že výsledek nevypadá moc hezky. I týmy z ligy tu ale dostaly podobný příděl. No a pak ten třetí pocit. Utkání se hrálo v mínus devíti stupních, tak nad vším převládal pocit rychle se zahřát v šatně (usmívá se).

Na první branku favorit čekal 17 minut. Jaký to byl do té doby zápas? Cítil jste minutu po minutě šanci na lepší a lepší výsledek?
Všichni jsme věděli, že to bude velice těžké a hlavně běžecky náročné utkání. Proto jsme si v kabině říkali, že klíčem k dobrému výsledku bude co nejdéle udržet čisté konto. Bohužel se nám to povedlo pouze sedmnáct minut. Pak jsme během sedmi minut dostali tři góly a dá se říct, že bylo po všech našich plánech.

Jaké to vlastně byly góly?
Když se zpětně ohlédnu, některé byly úplně zbytečné. V tom jsou tyhle velké týmy silné, potrestají skoro každou vaši chybu. Když jsme se snažili soupeře u jeho rohového praporku presovat, oni z toho pár přihrávkami vyjeli až k naší brance. To byla jedna z věcí, na kterou nejsme z třetí ligy tak zvyklí. Myslím, že moji spoluhráči, kteří prošli nejvyšší soutěží, mi dají za pravdu. Ať si každý říká, co chce, ale když tam hráč stojí, tak je trošku vykulený - a to se stalo i nám. Druhý poločas i za přispění toho, že byl výsledek rozhodnutý a Viktorka polevila, nebyl zas tak špatný a do nějakých šancí jsme se dostali.

Zatímco soupeř si vytvořil hromadu šancí a řadu z nich pochytal gólman Truksa, vy jste vystřelili třikrát na bránu. Jste i za tohle číslo rádi?
Myslím, že Filip Truksa předvedl řadu parádních zákroků, za které si určitě zaslouží pochvalu. Připravovali jsme se na standardní situace Plzně, a pokud si vzpomínám, žádný gól jsme z nich nedostali. Co se týká našich střel, jsme za ně rádi. Vždyť některým týmům se tu nepovedla ani jedna. Při trošce štěstí jsme mohli alespoň čestnou branku vstřelit. Sám jsem se ocitl ve dvou příležitostech, ale neuspěl.

Jak říkáte, největší šance Přepeř je přisuzována právě vám. Jak byste popsal situaci, kdy vás po zaváhání Jakuba Brabce vychytal Aleš Hruška?
Jakubovi u rohu odskočil trošku balón od nohy a já mu ho vypíchl. Šel jsem ze strany na brankaře sám, bohužel míč netrefil tak, jak jsem chtěl. Spíš se to seběhlo všechno moc rychle, že jsem byl sám překvapen, jak najednou stojím před brankařem. Při troše štěstí mohl míč dojít za brankovou čáru, jelikož brankaři prošel mezi nohama, na poslední chvíli ho ale stačil chytit. Každopádně mě to mrzí, měl to být gól, který bychom si zasloužili.

Bylo hodně příjemné běhat zase po přírodní trávě? Přece jen, kdy se vám to na začátku února takto poštěstí?
Příjemné to samozřejmě bylo, zároveň i velice náročné. Byli jsme zvyklí trénovat na umělé trávě a pohyb na přírodní je úplně jiný. Síly na něm rychleji ubývají, ačkoliv na ty zimní podmínky byla plocha připravena skvěle.

Komu vy vlastně v naší nejvyšší soutěži fandíte a jak jste prožíval zápasy Plzně v Lize mistrů, kdy se jí postavily Barcelona, Bayern, Real Madrid a další giganti?
V naší soutěži fandím Slovanu Liberec, který zrovna o víkendu Viktorii vyloupil. Bohužel jsme na něj nenavázali. Jako každý fotbalový fanoušek jsem všechny zápasy Plzně bedlivě sledoval a samozřejmě jí fandil. Přece jen je hezké vidět český tým proti soupeřům, jako jsou ty, co jste vyjmenoval. Pamatuji si, jak v roce 2018 Plzeň porazila AS Řím a zajistila si účast v jarní fázi Evropské ligy. Tehdy jsem byl přímo v hledišti a nenapadlo by mě, že necelé dva roky poté, budu na tom samém hřišti stát a sedmkrát rozehrávat míč ze středového kruhu (smích).

V útrobách Doosan arény jste se nyní strojil a sprchoval. Došlo vám v té chvíli, že na stejném místě stáli nebo seděli třeba Agüero, Ribéry či Benzema?
Hned po příchodu do šatny jsme se o tom se spoluhráči bavili. Právě tyto hvězdy mohly sedět přesně na našich místech. Když se z kabiny vychází směrem k hrací ploše, atmosféra velkých utkání, které Viktorka odehrála, na vás dýchne. Na zdech jsou velké fotografie ze zápasů proti velkým evropským celkům, oslavy titulů nebo pověstný Vrbův kotrmelec.

Plzeňští v posledních měsících neprocházejí ideálním obdobím. Bylo to na jejich rozpoložení nějak znát?
Na jejich rozpoložení to z mého pohledu znát nebylo. Třeba zrovna tohle byl pro ně zápas, který potřebovali. Zastříleli si a může jim to pomoci ve střelecké pohoděi do ligy, kde se budou chtít rvát o nejvyšší pozice.

Se kterými hráči jste vlastně na hřišti nejvíc přicházel do kontaktu?
Nejvíce se stopery Brabcem a mladým Míkou. Můžu říct, že to nebyly vůbec jednoduché souboje. Některé jsem vyhrál a některé prohrál. Rozhodně dobrá zkušenost, za kterou jsem rád.

Dostali jste od vedení klubu možnost vyměnit si s protivníky po utkání dresy?
Jelikož my těch sad dresů jako domácí tolik nemáme, ty, které jsme si přivezli, jsme také odvezli. Na naše stránky psal fanoušek Viktorie, že je sběratelem dresů, a chtěl by i náš s podpisy do své sbírky. Osobně jsem si po zápase odnesl dres od kapitána Kuby Brabce. Pak myslím, že má spoluhráč Filip Jarosz dres od mladého Pavla Šulce a do naší společné klubovny máme jeden od Lukáše Kalvacha podepsaný všemi hráči Plzně.

Pro vás byl zápas svátkem. Spousta amatérských oddílů letos ale měření sil s ligisty dopředu vzdala (finance, nutnost testů). Nebál jste se i vy, že o měření sil s Plzní přijdete?
Po pravdě jsem se toho zas tolik nebál. Jelikož jsme se na utkání moc těšili, udělali bychom pro jeho odehrání vše. I kdybychom v tomto mrazivém počasí museli odklidit naše travnaté hřiště v Přepeřích. Častý posun termínu a místa zápasu se neustále měnil, což bylo nepříjemné. Z důvodu vládních nařízení jsme dostali výjimku duel odehrát, ale nemohli jsme do té doby trénovat. Až čtrnáct dní před samotným utkáním jsme dostali povolení, že můžeme v rámci dodržování všech hygienických opatření trénovat.

V čem byla vlastně příprava na utkání jiná? Jak nepříjemné byly testy a dotkla se vás nějak další hygienická opatření okolo zápasu?
Příprava byla jiná v tom, že proběhla moc narychlo. Plnili jsme nejdříve individuální běžecké plány, které jsme dostali od trenéra. Čtrnáct dní jsme pak vše doháněli na umělé trávě v Turnově. Testy jsme absolvovali již podruhé, jelikož před prvním kolem proti Varnsdorfu jsme na ně museli jít také. Osobně bych je nechtěl absolvovat týden co týden. Hygienická opatření jsme samozřejmě dodržovali. Nemohli jsme mít k dispozici šatnu a hned po tréninkové jednotce jsme se rozjeli do svých domovů.

Teď se znovu vracíte do vládní koronavirové pasti bez fotbalu. Je ve vás kapka naděje, že se na jaře vrátíte do zápasového nebo alespoň tréninkového režimu?
Kdo ví, na jak dlouho jsme ve středu míč a hřiště viděli naposledy. V dnešní době plné různých zákazů a vládních opatření člověk netuší ani, co bude druhý den. Samozřejmě bychom si moc přáli naplno trénovat a hlavně hrát mistrovská utkání. Každý sportovec ví, že trénovat pořád dokola bez „třešničky“ v podobě utkání dlouhodobě nikoho nebaví.

Sám jste navíc trenérem mládeže a zde, jak jistě potvrdíte, je situace ještě horší.
Je to tak. Tato doba vůbec nenahrává mladým hráčům, kteří by se měli rozvíjet. Takto přešlapují na místě a stagnuje jejich výkonost. Mladí sportovci jsou v dnešní době uzavřeni doma, trenéři se jim snaží dávat individuální plány formou soutěží na dálku mezi sebou. Také to je dlouhodobě neudržitelné, nehledě na to, že mají dost starostí i se školou. Nedokážu si představit, co se stane v menších klubech, až se vše spustí. Kolik týmu zmizí ze sportovní mapy. Některé děti se ke sportu obecně už nemusí vrátit, někteří ten rok nemusí dohnat.

Věříte, že středeční zážitek ještě někdy něco ve vaší kariéře překoná?
Jednalo se o historický moment pro náš klub, lidi v širokém okolí a samotné hráče. Jen je škoda, že takto velký zápas jsme nemohli odehrát za normálních podmínek u nás na stadionu před spoustou fanoušků, kteří se na toto utkání moc těšili. I mně psalo hodně lidí, kdy a kde zápas bude a kde mohou sehnat lístky. Bohužel pro ně takto proběhnout nemohl. I tak jsme dostali od spousty příznivců velkou podporu, za kterou jsme nesmírně rádi a vážíme si jí. Hodně lidí se na nás dívalo na internetu a posléze i psali. Ať je výsledek jaký je, zážitků ze středečního dne je mnoho a jsem za ně moc rád. Ne každému se tohle poštěstí. Těžko se to bude překonávat, ale kdo ví, příští rok bude MOL Cup znovu, tak uvidíme co přinese.