Když v létě přišel z hradecké juniorky do třetiligového Chlumce, moc lidí o něm nevědělo. Jenže dvacetiletý stoper Jakub Havel se prakticky ihned zabydlel v sestavě Krausova výběru.

Ba co víc, on patří mezi hlavní pilíře defenzivy. Má přehled, nebojí se rozehrát, je silný v soubojích i ve vzduchu, nechybí mu rychlost, zkrátka prototyp současného moderního zadáka.

Že jeho forma roste zápas od zápasu, to si mohli všimnout fanoušci nejen během zápasů ČFL, ale především v MOL Cupu, kde trojlístku prvoligových mužstev ukázal, že se s ním musí počítat a třetí liga by pro něho mohla být jen přestupní stanicí.

Proti Plzni se hodně podepsal pod vyrovnávací trefu na 3:3, když se nebojácně pustil do souboje s brankářem Kozáčikem a pro Jana Labíka už pak bylo snadné skórovat do odkryté svatyně. Přesto to na senzační postup do čtvrtfinále nestačilo. Chlumec s gigantem padl smolně 3:4 po prodloužení.

Kubo, převažuje zklamání z vypadnutí ihned po zápase?
Určitě. Vedli jsme 2:0, pak jsme dostali dva rychlé góly. Přesto jsme se snažili to ještě uhrát na lepší výsledek, jenže jsme inkasovali znovu. Sice se nám v závěru povedlo vyrovnat, ale pak už ubývaly síly a dostali jsme další gól.

Možná klíčový byl výpadek vašeho týmu, kdy jste během minuty inkasovali dvakrát. Co se stalo za výpadek?
Vůbec si to nevybavuji, nevím. Možná byli špatně dobraní soupeřovi hráči. Ono celkově dobírání hráčů, to je naše achillova pata.

Padlo sedm branek, v ochozech se mačkalo téměř čtyři tisíce diváků, takže i přes prohru to byl asi parádní zážitek, ne?
To stoprocentně. Kdybychom vyhráli, tak by to bylo ještě lepší. Nicméně i tak strašně děkuji fanouškům, že přišli. Bylo to fakt úžasné.

Čekali jste, že byste mohli potrápit i Plzeň?
Já jsem to čekal, doufal jsem v to. Šli jsme do zápasu s tím, že nic ztratit nemůžeme, naopak můžeme jenom získat. Takže nátlak byl vyvíjen jenom na Viktorku. Ale rozhodně jsme je potrápili.

Sice jste vypadli z poháru, ale na tuhle jízdu člověk hned tak asi nezapomene, že?
Rozhodně ne. Na tohle budu vzpomínat hodně dlouho. Takhle vyrovnaně jsme hráli s Plzní a dokonce jsme ji i mohli porazit. To je super zážitek.

Jak se vám vůbec hrálo proti borcům, které jste doposud viděl nejspíš jen v televizi?
No ze začátku jsem z nich měl trošku respekt, ale potom jak šla hra, tak už to ze mě všechno spadlo. Nervozita byla najednou pryč. Myslím si, že jsem s nimi snad udržel tempo.

Pohárový zápas očima trenéra

Jan Kraus, kouč FK Chlumec nad Cidlinou: „Výsledek hovoří za vše. Před kluky můžu jen smeknout a poděkovat jim za to, co předvedli. Šli na hranu svých možností. Myslím si, že to Plzeň s námi měla těžké. Všichni jsme si to užili. Klukům jsem věřil. Věděl jsem, jaký jsme předváděli fotbal. Většina soupeřů Plzně hrála proti ní zezadu, tedy což jsme nechtěli. Mají šikovné hráče v přechodové fázi. Proto jsme je chtěli napadat nahoře, abychom je nutili do odkopů, kde jsme pak sílu měli. Dokud jsme mohli, tak se nám to dařilo. Bohužel ve druhé části prodloužení nám došly síly. V mé trenérské kariéře to bylo asi nejvíc, čeho jsem zatím mohl dosáhnout. Celý přesun z Převýšova do Chlumce se vydařil, bylo to vidět i na návštěvnosti. Na druhou stranu čtvrtfinále bylo blízko. Škoda že jsme nedali gól na 3:0. Kdybychom některé brejky lépe vyřešili, tak by to asi byla konečná pro Plzeň. Ale bohužel jsme to nevyřešili a Plzeň má zkušené mužstvo. Dali tam pak výšku, vyhrávali balony nahoře. Během chvíle jsem dostali dva góly. I tak jsme se vzchopili a vyrovnali v 90. min. Jsem šťastný za ten průběh. Čtvrtfinále by nás zase posunulo, ale každá pohádka musí někdy skončit. Dva ligové týmy jsme vyřadili a třetí, který hrál nedávno Ligu mistrů, s námi měl obrovské problémy. To je pro nás vysvědčení, že to děláme dobře.“