V České fotbalové lize mu to zatím nešlape tak, jak by mělo. Převýšov po čtyřech odehraných kolech okupuje poslední příčku s nulou bodů na svém kontě. Proto zkraje týdne došlo v mužstvu k výměně hlavního trenéra, kde Tomáše Hrabíka vystřídal bývalý ligový fotbalista Jan Kraus, který tým už v minulosti vedl. Ostrou premiéru na lavičce si odbyl hned ve středu, kdy jeho svěřenci nastoupili v rámci 2. kola Mol Cupu proti prvoligové Mladé Boleslavi.

A na domácím trávníku si nevedli vůbec špatně. Těsná prohra 1:2, ale hlavně výkon týmu může být příslibem k lepším zítřkům v ČFL. „To bychom si všichni moc přáli,“ přikyvuje devatenáctiletý Dominik Koubek, autor jediného převýšovského zásahu. Není tajemstvím, že se jedná o bratra reprezentačního brankáře Tomáše Koubka, který na klubové scéně háji barvy francouzského Rennes.

Dominiku, jak jste viděl středeční pohárový zápas s Mladou Boleslaví?
Myslím, že ho můžu hodnotit kladně, i když z naší strany převládal spíše bojovný výkon. Nicméně z tohoto duelu se můžeme odrazit i do soutěžních zápasů v ČFL. Tímto výkonem bychom mohli v neděli porazit svého soupeře z Brozan (Převýšov hraje venku - pozn. red.).

Co chybělo, abyste utkání dotáhli alespoň k remízovému výsledku?
Těžko říct. Možná větší důraz v soupeřově vápně při našich šancích hlavně ve druhém poločase, nebo i trocha štěstí po autovém vhazování v první půli.

Bylo na hřišti znát, že proti sobě nastoupila dvě mužstva, která od sebe dělí dvě soutěže?
Určitě. Bylo to vidět především v taktické stránce. My jsme měli asi největší problém s rotací hostujících hráčů, a to především mezi záložníky a útočníky. Další rozdíl byl asi i v rychlosti s míčem.

Nastoupili jste proti prvoligovému soupeři, cítili jste zvýšenou motivaci?
Domnívám se, že ano. I když se Mladé Boleslavi nyní až tolik nedaří, tak hrát proti prvoligovému soupeři, to je něco výjimečného. Ten zápas si chcete užít, hlavně s tím do něho jdete. Myslím si, že jsme proti týmu z nejvyšší soutěže podali dobrý výkon.

Ještě nedávno jste právě v Mladé Boleslavi hrál za mládežnické celky. Byl to pro vás tedy speciální zápas? Chtěl jste se vytáhnout?
Nevím, jestli zrovna vytáhnout, neboť za boleslavské áčko jsem neměl ani jeden start. Spíš jsem se proti nim chtěl prostě jenom ukázat, že něco umím a něco jsem se tam naučil. Jinak jsem se taky těšil na bývalé spoluhráče z dorostu.

Ve středu jste sehráli dobrý zápas, ale teď byste se potřebovali chytnout v třetiligové soutěži. Kudy povede cesta z výsledkové krize?
Musíme se odrazit od tohoto zápasu a jít do soutěžního duelu stejně, tedy nechat na hřišti všechno a nevypustit žádný souboj. Takhle by naše cesta měla směřovat. Hlavní je bojovat o každý balon, fotbalové věci pak přijdou a bude se to čím dál více zlepšovat.

Váš bratr Tomáš chytá ve francouzském Rennes i za českou reprezentaci. Nesetkáváte se občas s nějakým srovnáním, jestli i vy to takhle daleko dotáhnete?
Zatím naštěstí moc ne, ani v rodině. Akorát párkrát jsem si přečetl, že jsem bratr reprezentačního gólmana. To je trochu divné, ale jinak mě s ním nikdo nesrovnává.

On v minulosti chytal také v Převýšově. Co vám říkal, že jste šel právě tam? Dával vám rady či předával nějaké zkušenosti?
Neřekl bych, že mi zrovna předával zkušenosti. Spíš říkal, že je pro mě nejlepší řešení jít z dorostu rovnou do mužské ČFL. Pro mě to byla nejlepší volba i kvůli studiu a domovu v Hradci Králové. Do chlapů jsem se těšil, i když musím přiznat, že je to docela změna v rychlosti a důrazu.