Na podzim byl odeslán pryč. Na hostování do Chrudimi. V Hradci Králové pro něj nebylo místo. „Byl jsem zklamaný,“ vzpomíná dvacetiletý útočník Jakub Šípek.

Nakonec to bylo (asi) to nejlepší, co ho mohlo potkat. Do Hradce se vrátil dospělejší chlap, hráč, který poznal – při vší úctě k Chrudimi – že se má v černobílém klubu sakra dobře.

I proto na jaře ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE začal válet. Prosadil se střelecky, stal se útočníkem číslo jedna. A v červnu si poprvé zahrál za lvíčata, za reprezentaci do jedenadvaceti let.

„Byla to odměna,“ říká po soustředění, na němž nastoupil na část vítězného utkání se Slovenskem.

Napadlo by vás to na podzim, kdy jste byl odeslán do Chrudimi?
Jezdil jsem na dvacítku, ale na vyšší stupeň jsem fakt vůbec nemyslel. Proto jsem si soustředění užil.

Byl jste naštvaný, když vás Hradec poslal pryč?
Byl jsem zklamaný, smutný, že jsem nedostal šanci se ukázat. Myslel jsem si, že patřím do kádru, a tak jsem byl na začátku v Chrudimi podrážděný. Ale najednou se začalo všechno rozjasňovat a nakonec jsem byl rád. Takovou zkušenost bych přál každému klukovi.

Proč?
Třeba jsme trénovali jen na hřišti, kde se hrálo. Regenerace nebyla žádná, museli jsme si ji zařídit sami. Ale hlavně mi otevřelo oči to, že kluci vedle fotbalu chodili do práce. Proto jsme měli jen jeden trénink denně. Dřív jsem si občas myslel, že v Hradci je to špatné, ale tady jsem poznal, že to tak není.

Takže jste se změnil?
Nemyslím, že v chování, ale v přístupu ano. Dřív jsem bral fotbal trochu na lehkou váhu. Všechno bylo rychlé, všechno šlo vlastně samo. Ale Chrudim mi ukázala, že to tak není. Že musím jinak pracovat a na konci sezony se mi to vyplatilo.

Po návratu jste válel už v zimní přípravě. Jenže na křídle. Proč se vám tolik nedařilo v lize?
Trenér Frťala mě dal na křídlo už minulé léto. V zimě to bylo stejné. Myslím, že jsme se pořád poznávali. Jenže v přípravě není žádný tlak. V lize jsem potom propadl, to uznávám. Nevyšlo mi to. Pak jsem se s trenérem zkusil pobavit, jestli by nebyla možnost, abych hrál v útoku. Dal mě tam sedm kol před koncem sezony a myslím, že jsem ukázal, že jsem spíš opravdu útočník.

V čem je pro vás takový rozdíl? Křídlo i hrot jsou ofenzivní posty.
Odmalička hraju útočníka. Potřeboval bych třeba rok, abych přesně zjistil, jak se pohybovat, kam běhat. Pomáhalo mi třeba, když jsem hrál na lajně u naší lavičky. Trenér na mě zakřičel, kam mám jít, a já jsem to udělal. Pak jsem byl na druhé straně a nebylo to takové. Na hrotu se prostě cítím líp.

Cítíte, že se změnilo vaše postavení v Hradci? Na konci sezony jste byl útočník číslo jedna.
Když jsem dal první gól, hned mi naskočilo, že to je super. Že jsem ukázal trenérovi, že neudělal chybu, že mě dal do sestavy. Pořád jsme drželi šanci na baráž a k tomu přispívaly i moje góly. Byla to dobrá vizitka i pro mě.

Z Hradce odešli Wesley da Silva i René Kropáček. Posiluje to vaše sebevědomí?
Myslím, že ještě někdo přijde. Abych řekl pravdu, tak nevím, jak by to vypadalo, kdybych třeba tři kola po sobě nedal góly. Vyndal by mě trenér ze sestavy? Nebo ne? To fakt netuším.

Řešíte budoucnost?
Ještě mám na rok smlouvu. Nastupuju do přípravy, žádné nabídky se ke mně nedostaly. Teď musím rok ukázat, že můžu Hradci pomoci. Ale svůj plán mám.

Jaký?
Druhá liga pro mě není strop. Tím, jak jsem zakončil sezonu, tak jsem – myslím – na sebe upozornil. I proto jsem se dostal do jedenadvacítky. Chci se i díky Hradci posunout výš. Nerad bych strávil třeba pět let ve druhé lize.

Šípek o jedenadvacítce: Úroveň je jinde
Hradecký fotbalista Jakub Šípek zažil premiéru v reprezentaci do jedenadvaceti let. Jaké to bylo?
„Jelikož jsem s týmem absolvoval všechny tréninky, tak jsem se nemusel rozkoukávat. To tempo jsem měl v sobě. Je to něco úplně jiného než druhá liga. Hra je rychlější, přesnější. spoluhráči i soupeři jsou lepší.“