Kdo kouče nahradí, zatím není jisté. Mluví se o jménech Jaroslav Veselý, Miroslav Koubek či Svatopluk Habanec. „Teď se k tomu nebudeme vyjadřovat,“ řekl mluvčí klubu Michal Petrák. „Teď trenéra máme,“ usmál se.

Ano. Frťala sezonu samozřejmě dojede. V sobotu ji mohl hodnotit. Při rozhovoru už měl na sobě červenou tréninkovou bundu, zápasové oblečení už musel sundat. Hráči ho totiž na rozloučenou zkropili v kabině.

Frťala vyprávěl, usmíval se, ale v jednu chvíli zvážněl a dojatě řekl. „Ten postup je pro pana Pospíšila, prožili jsme s ním krásné tři roky.“ Jiří Pospíšil byl oddaný fanda, chodil na každý trénink, při zápasech podával míče. Nedávno však zemřel po útoku covidu v nedožitých pětasedmdesáti letech.

Pane Frťalo, je váš odchod definitivní?
Ano. Už někdy před soutěží jsem se bavil s vedením klubu, že nastaly určité věci, které jim chci oznámit zavčas. Nejužší vedení vědělo, jak jsou moje hodnoty nastavené. Když se to dostalo do novin, zavolal jsem si starší jádro kabiny, s kterým jsem řešil dobré i špatné záležitosti.

Co jste zkušeným hráčům řekl?
Oznámil jsem jim, že život nekončí a že bych byl rád, abychom každou vteřinou soutěž dotáhli. Nechtěl jsem mlžit.

Byl jste tedy rozhodnutý skončit už před startem sezony?
To ne. Nějaké procento, že zůstanu, existovalo. Věci mají svůj vývoj. S některými lidmi jsem v určitém vztahu… V Hradci mě práce maximálně naplňovala, o tom nemůže být žádných pochyb. Ale já bych byl nerad štastný, a někdo blízký mého srdce nešťastný.

Je to těžké rozhodnutí?
Strašně. Když jsem před lety postupoval s Varnsdorfem, bylo to podobné. Věděl o tom jen pan Gabriel, ale nejsou peníze, ani lidé, kteří by změnili mé rozhodnutí. Jsem přesvědčený, že dělám správnou věc.

Přesto. Necítíte lítost?
Rve mi to srdce. Je mi to šíleně líto. Pro mě je důležité, že jsem dal v Hradci dohromady tým, který věřil sám sobě. Ve složitých chvílích se ukázal správný charakter .

V kterých?
Mám na mysli koronavirus, start do soutěže. V tu dobu každý chvilku tahal pilku. Ať to byli zkušení hráči, bojovníci, nebo pěšáci. Povedlo se nastavit správného ducha kabiny.

Berete postup jako splněný úkol? Před třemi lety jste pro něj přišel.
Pro mě bylo důležité, že jsme nepanikařili. Na rozhodnutích, ať ohledně kádru, či dalších věcí, jsme vždy našli z devadesáti procent společnou řeč. S vedením i s hráči. Což je v českém prostředí vzácné. Navíc se schválila stavba stadionu, to byla další třešnička na dortu.

Byli jste favorit. Při vší úctě k soupeřům, nebyl postup povinnost?
Částečně bych to porovnal s Jabloncem, kde se všichni diví, kde je. Hraje o druhé místo v lize. Pro mě to ale není překvapení. Oni nejsou nikde moc vidět, ale mají velmi zkušené hráče.

V čem je Hradec podobný?
Je pravda, že my jsme udělali několik správných rozhodnutí. Přišel záložník Petr Kodeš, souhra náhod nám přinesla brankáře Michala Reichla. Zdravotně se do kupy dal Kuba Rada, ve správný čas začal rozhodovat zápasy Pavel Dvořák.

Má kádr kvalitu, aby uspěl?
Určitě jsme se posunuli v kvalitě. Jo, jsou to politický hlášky, ale já nechci v mužstvu nikoho ranit. Postup je totiž zásluhou všech hráčů, i těch, co nehráli. Přesto se chovali jako naprostí profíci. Nikdo se neurazil, nikdo se necítil nedoceněný. Dřív takové problémy tady byly.

Vy s hráči i kvůli tomu dost debatujete, že?
Před soutěží jsme seděli, bavili jsme se o způsobu hry. Fungovali jsme jako tým.

Co jste uslyšel?
Že to budeme valit od první minuty, žádná vyčkávaná. Hráči to vzali za své.

Takže se v lize zabydlí?
Co se týče kádru, určitě potřebuje posílit. Musí se okysličit. Je potřeba získat hráče, kteří na současnou práci navážou, a kabina je vezme. Je to normální proces. Pardubice jsou ojedinělý případ. Klobouk dolů před nimi, jak se prezentují.

Platí, že v Teplicích se stanete šéftrenérem mládeže?
Je to otevřené. Ještě před týdnem se řešilo něco jiného. Nic není dotaženého, ale je to jedna z možností.

Dovedete si představit, že se do Hradce jednou vrátíte?
Stoprocentně. Pokud mám být upřímný, rád bych se někdy vrátil.

Zase Dvořák. Tenhle postup je nejvíc, říká

Na konci sezony rozjel kulometnou palbu. A fazonu potvrdil i ve chvíli nejdůležitější.

Pavel Dvořák dal ve 23. kole druhé ligy vítězný gól Hradce v zápase s Duklou. Branka na 2:1 znamená postup do první fotbalové ligy, návrat po čtyřech letech.

„Myslím, že v týmu byla od začátku síla. Bylo potřeba jen doladit pár detailů,“ vykládal zkušený útočník. „Na jaře jsme tu sílu probudili,“ připomněl.

Jasně, vítězství nad Duklou je desátým tříbodovým úspěchem v řadě. Právě tato šňůra je pro konečné vyznění sezony zásadní.

Dvořák na ni má klíčový vliv. Jeho slova o rozpuku mančaftu ve druhé části ročníku totiž pasují i na něj. Osm ze svých devíti gólů dal v posledním měsíci.

Po Dukle si tak mohl vychutnat třetí posun do ligy v kariéře. Povedlo se mu to již v letech 2010 a 2014. „Myslel jsem na to. Tohoto postupu si ale považuji nejvíc. První dva postupy jsem zažil ještě jako mladý kluk,“ zavzpomínal. „Teď jsem se vracel jako zkušený hráč, který k tomu pomůže.“

Je to tak, Hradec ho přivedl minulé léto jako velkou posilu, zpět byl po pěti letech v první lize, kde kopal za Jihlavu, Olomouc a Slovácko.

„Cokoliv jiného než postup by byl neúspěch. Jsem rád, že se to povedlo,“ netajil.