Zdenko Frťala je jeho osudový trenér. „Asi to tak bude,“ přikývne Kristian Zbrožek, sopka emocí v týmu fotbalového Hradce.

Právě pro zarputilost, neústupnost, zažranost (ano, i horkou krev) ho kouč v létě přivedl z Varnsdorfu, kde léta spolupracovali. „Má srdce bojovníka,“ vysvětloval Frťala.

Poslední zápasy ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE ukazují, že by to mohla být trefa. Zbrožek se přesunul z obrany do zálohy a jeho energie mužstvu prospěla.

Byl jste vždycky takový - šéfík mančaftu?
Trenéři to ode mě odmalička chtěli. Hrál jsem stopera, musel jsem mluvit. Často jsem býval i kapitán. Ta role na mě vždycky nějak padla a mě to bavilo.

Do utkání dáváte velké emoce, že?
Je jich hodně. Ale zápasem to nekončí. Prožívám výhry i prohry, docela se mě to drží.

Který neúspěch vás zatím nejvíc naštval v Hradci?
Hodně mě mrzí prohra v Brně, tam jsme měli bodovat. S Duklou to bylo o prvním gólu, mohli jsme ho dát i my. Já nemám problém uznat, že je někdo lepší, že nás přehrál. Na světě jsou lepší týmy i fotbalisti. Ale když prohrajeme jako v Brně blbým gólem ze standardky, tak mě to vytočí.

Mladí jsou v tomto ohledu často volnější. Kdo vám dal školu?
Asi nejvíc v Mladé Boleslavi, když jsem se posunul dobéčka a pak do áčka. Kolem byli dospělí kluci, od nich jsem odkoukal, jak řídit mančaft. Poznal jsem, že když mladí poslouchají, tak to funguje.

Můžete jmenovat?
Byl tam Adrian Rolko, kluk z Hradce, pak Petr Johana, bývalý reprezentant. Vzadu gólman Míra Miller, nalevo Radek Šírl. To byla škola. Jen jsem poslouchal. A když jsem poslouchal, tak jsem hrál dobře.

Teď vedete v Hradci mladé vy. Poslouchají oni?
Jsou pracovití, to je nejdůležitější. Kuba Martinec, Jakub Šípek, Rob Jukl i Filip Firbacher… Když my jsme chtěli, tak to šlo. Je spousta fotbalistů, kteří měli větší talent než já, a teď chodí do práce a vozí ráno do pekárny rohlíky.

Vy jste dříč?
Jo, jsem. A strašně mě baví po tréninku si přidávat. Sportuju i mimo: Tenis, kolo, kolečkové brusle, na to je Hradec, jak je placatý, ideální. A teď malá dcerka, to je pro mě největší sport.

Proč jste tedy vydržel tak dlouho ve Varnsdorfu, celých sedm let? Neměl jste ligové ambice?
To jsem měl vždycky. Nechci mluvit o štěstíčku, ale… Když jsme s Vanďákem postoupili, mělo se pět šest kluků posunout výš. A já jsem byl mezi nimi. Jenže kvůli stadionu se nakonec liga nehrála.

Varnsdorf je zvláštní klub i místo. Co vás tam udrželo?
Když jsem tam šel na hostování z Mladé Boleslavi, myslel jsem, že to bude na půl roku. Nakonec to bylo sedm let. Našel jsem si tam holku, teď už máme dcerku. Koupili jsme si baráček, usadili jsme se.

Je velký rozdíl mezi Varnsdorfem a Hradcem?
Je. Tady máme všechno, Hradec je ligový klub. Musíme vyhrávat, jít na postup do ligy a tím tlačit na město, aby se hnulo se stadionem.

Frťala jde proti spoluhráči z reprezentace
Po výhře v derby, nad prvními Pardubicemi, čeká fotbalový Hradec ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE sok z opačného spektra. V neděli se představí na hřišti předposlední Vlašimi, začíná se v 15.30.

„Špatný vstup přinesl ve Vlašimi změnu na pozici trenéra, přišel tam Dan Šmejkal. V útoku jsou hodně silní, okénka mají v obraně. Toho bychom chtěli využít,“ pronesl kouč Zdenko Frťala, pro nějž to bude střetnutí s bývalým spoluhráčem.

„S Danem jsme hrávali v mládežnických reprezentacích, mužstvu už dal něco svého,“ řekl. Favoritem je Frťala, Hradec vyhrál pět z posledních šesti kol.