Kliknutím zvětšíte
Půl roku je šéfem mančaftu, který si dělá zálusk na boj o první ligu. Jakub Martinec, jedenadvacetiletý kapitán fotbalového Hradce, poznal, jaký je rozdíl nosit posvátnou pásku v dorostu a v chlapech.
„Sice jsme jeden tým, ale jsou tady starší kluci, chlapi. Mám k nim velký respekt. Názor si řeknu, ale přece nemůžu řvát na Radima Ottmara,“ říká.
V zásadní roli se mu zatím daří. Hradec velkou část podzimu ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE válel, až nyní přišel mírný propad. Sám Martinec se vyšvihl do kádru reprezentace do jedenadvaceti let.
A už se mluví o zájmu ligových klubů…
Jste kapitánem půl roku. Sedí vám to?
Jsem hrdej, že jsem pásku dostal. V Hradci jsem od dvanácti let, je to pro mě pocta. Snažím se.
Jak?
Kapitán musí jít příkladem, rozhodně nemůže být flákač. Měl bych být hlava mančaftu, ale přece jenom mi je jedenadvacet a máme tady starší kluky: Radima Ottmara, Kristiana Zbrožka… Snažím se spíš vést tým svými výkony.
Někteří hráči tvrdí, že jim jedno, zda jsou kapitáni. To není váš případ, že?
Ne. Je to velký závazek ke klubu. Musím nějak vystupovat. Mám odpovědnost.
Jste na proslovy?
Občas něco řeknu. (usměje se) Třeba v poločase, když se nedaří. Ale na to jsou spíš starší kluci, to uznávám. Já se snažím dát sto procent týmu hlavně na hřišti.
Dokážete se naštvat?
Úplně ne… Já jsem taková povaha. Fakt to ještě nemám tak, že bych to ze sebe dokázal dostat. I v soukromí to v sobě často dusím.
Neměl byste to změnit?
Myslím, že to přijde časem. V podstatě se to musím nějak naučit. Víc toho svého pocitu předat dál.
Mluví se o tom, že o vás mají zájem některé ligové kluby. Myslíte na posun výš?
Něco jsem taky zaslechl. Pro mě je teď ale prvotní cíl pokusit se o postup s Hradcem a také se snažit dostat do užšího týmu jedenadvacítky. Jinak to nezáleží na mě, spíš na agentovi.
Co vám říká váš manažer Martin Hrdlička?
Podle mě mi toho právě moc říkat nechce, aby mi nepletl hlavu. Samozřejmě, že bych chtěl do ligy, zahrát si na lepších stadionech. Viděli jsme to při poháru na Baníku. Tam je sice atletická dráha, ale atmosféra byla nádherná.
Hradec se do hry o postup vyšvihl výbornou sérií, ale poslední dva zápasy prohrál. Co se stalo?
Neřekl bych, že je to úplný propad, předtím jsme měli šňůru sedmi zápasů bez prohry. Dařilo se nám, ale pořád nemůžeme jet ve stejném vlaku. Muselo nás potkat to, že prohrajeme.
A ten důvod?
Přišlo mi, že jsme nebyli tak bojovní jako v jiných zápasech. Jen jsme drželi balon, netlačili jsme soupeře, aby udělal chyby. A my zatím nejsme tak vyspělý tým, abychom přehráli soupeře jen technickou kvalitou.
To vám musel trenére Zdenko Frťala zvednout mandle…
No, to jo… (usmívá se) Nebylo to tak, že bychom se na to proti Ústí a Prostějovu vykašlali, ale chyběla nám agresivita. V neděli proti Vítkovicím to bude jiné. Půjdeme to zvládnout.
Chyběl draslík, přišel kolaps
Nepříjemnou zdravotní lapálii zažil na začátku října Jakub Martinec, kapitán fotbalového Hradce.
„Takový malý kolaps,“ přizná. Po duelu s Pardubicemi byl nemocný, dostal antibiotika. Jak to bývá, táhlo ho to zpět. „Rychle jsem na to chtěl zase vlítnout,“ usměje se.
Asi to nebyl nejlepší nápad. Byl si zaběhat a doma přišel problém. „Večer mě bolelo na hrudi a pak jsem se skácel,“ popisuje. Poté byl na ultrazvuku srdce a oddechl si. „Vše je v pořádku. Jen v krvi mi chyběl draslík. Proto ho doplňujeme,“ říká.
14
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
