Na to, kdo z nich bude jedničkou, bude mít značný vliv názor Tomáše Poštulky, bývalého reprezentanta a nynějšího trenéra brankářů černobílého týmu.
Tomáši, už to víte?
Pořád ještě je to do sezony měsíc. (usměje se)
Trenéři často mluví o stejné startovní čáře pro hráče. To úplně neplatí, že?
Souhlasím. Nejsem toho zastánce. Nechci být ten, kdo bude klukům tvrdit, že to tak je. I za mě to bylo jinak: Hráč, a u gólmanů je to stejné, si tvoří pozici dlouhou dobu. Těžko odepsat někoho, komu se nepovede zápas v zimě někde na umělé trávě.
Radim Otmar, má zkrátka před Patrikem Vízkem náskok.
Oťas je kapitán, zkušený hráč, má svoji pozici. Na podzim navíc patřil k nejlepším. Musím přiznat, že startovní lajna stejná není. Ale samozřejmě, kdyby v přípravě opakovaně vyhořel a ten druhý by ho převyšoval, tak může ke změně dojít. To platí obecně.
Ottmar však nevypadá, že by měl mít potíže. Je to tak?
Ne, ne. Nechci mluvit za hlavního trenéra, ale i se Zdenkem Frťalou jsme se bavili, že když nebude vyloženě hořet nebo nebude zraněný, tak se to na začátku jara nebude měnit i vzhledem k tomu, jak se dojel podzim. Oťas nedostával góly, byl opora.
Je s tím Vízek srozuměný?
Je nastavený perfektně. Je připravený naskočit. Oni jsou výborná dvojice, dokonce spolu spí na pokoji. My bychom rozhodně neměli problém Vizoura nasadit. Víme, že by Oťase plnohodnotně nahradil.
V čem je Ottmarova síla?
Jeho výhoda je, že začal chytat na nejvyšší úrovni pozdě, není opotřebovaný. Je mu pětatřicet, já byl v jeho věku už unavený. Na něm je vidět, že pořád chce.
On je viditelně vděčný, že se živí fotbalem.
To s tím souvisí. Obcházel nižší soutěže, vstoupil do toho pozdě. Najednou si toho váží. Cítí, že by mohl být při tom, až se otevře stadion, až se Hradec vrátí do ligy.
Jak dlouho ještě může chytat?
Klidně dva, tři roky. Ale Víza se ho bude snažit vystrnadit. A to je dobře.
Reprezentant Stejskal byl dvojka. Proč?
Hradec Králové - Tu otázku dostával i Tomáš Poštulka, trenér hradeckých brankářů. Jan Stejskal sice na podzim chytal za českou reprezentaci do jedenadvaceti let, ale v dresu Votroků nedostal ve druhé fotbalové lize šanci ani na minutu.
Matador Radim Ottmar ho do brány nepustil, byl perfektní. „Vnímali jsme, že to bylo téma,“ přiznává Poštulka.
Není divu. Jenže v létě Stejskal doplatil na omlazení mančaftu. V obraně nastupovali zelenáči Daniel Finěk, Jakub Martinec, Michal Trávníček. Postupně se do hry dostal defenzivní záložník Robert Jukl.
„Ještě tam dát mladého gólmana, to by byl risk,“ vysvětluje Poštulka. „Může se vyplatit, ale také to může být průšvih. Jenže hlavně Oťas nás v přípravě přesvědčil, že do brány patří, že v něm budeme mít styčného důstojníka na hřišti.“
Přesto trenéři počítali, že se na Stejskala dostane. V plánu bylo, že si zachytá před reprezentačními srazy, aby získal na jistotě. Jenže okolnosti byly proti. „Buď nějaký blbý výsledek, nebo zranění v obraně,“ popisuje trenér brankářů.
Nakonec se na Stejskala nedostalo, což logicky nesl čím dál hůř. V zimě odešel i proto na hostování do prvoligové Mladé Boleslavi. „Nedělal šprajcy, ale na konci cítil, že do brány nepůjde a jeho motivace šla dolů,“ glosuje Poštulka.
